Brand

Fotoexpedice Cornwall II

therockandtheocean.jpgKoncem listopadu proběhla moje druhá expedice do Cornwallu. V čem se lišila od té předchozí zářijové? Jaké povětrnostní podmínky na mě v Cornwallu čekaly? Jaké poznatky a výsledky expedice přinesla? To vše se dočtete v následujícím článku.

TÉMĚŘ BEZ PLÁNOVÁNÍ?

Jelikož se jednalo již o druhou fotoexpedici do téhož místa, plánování se zdálo být jednoduché. Oblast jsem již podrobně znal a tak veškeré záležitosti, v podobě volby dopravy, zajištění ubytování a ověření dostupnosti fotograficky atraktivních lokalit, nebylo třeba řešit. Vlastní plánování se omezilo pouze na správné načasování. Expedice měla trvat 8 dnů, s tím, že prvních 5 dnů jsem předpokládal strávit v oblasti Land´s End a zbývající 3 dny v zhruba 10 km vzdálené Penzance, kde byl mým hlavním cílem St. Michael´s Mount. Poučen z předchozí návštěvy, načasoval jsem příjezd tak, aby mi odliv vycházel na svítání, a abych tedy mohl konečně vyfotit slavnou Porthcurno Beach v ten nejdokonalejší okamžik.

ČLOVĚK MÍNÍ, PŘÍRODA MĚNÍ

Jak už tomu bývá, člověk může vše naplánovat a promyslet do nejmenších detailů, ale přírodu kontrolovat nedokáže. A tak se stalo, že pečlivě načasovaný odjezd na expedici jsem musel zrušit kvůli předpovědi prudkých dešťů, která se nakonec ukázala jako pravdivá. Není se co divit, zima byla za dveřmi a s ní příchod deštivého období, které v Anglii tradičně trvá od podzimu až do jara. Na cestu jsem se nakonec vydal, nehledě na počasí, o dva týdny později, což pro mne byla poslední šance, jak expedici ještě v tomto roce zrealizovat .

JAK SI VYČERPAT FOTOGRAFICKÉ ŠTĚSTÍ NA TÝDEN DOPŘEDU

theperfectcloud.jpgPo příjezdu a první noci strávené v přímořské vesničce Sennen jsem najel na již z minula zaběhnutý harmonogram. Za tmy v šest hodin ráno jsem se vydal na focení prvního východu slunce na lokalitu zvanou Whitesand Bay. Zpočátku to nevypadalo moc vlídně. Fakt, že nebyly vidět hvězdy svědčil o tom, že je obloha pravděpodobně od východu až na západ šedě zatažená.  S příchodem světla jsem si ale povšimnul, že se v dálce nad mořem šedý, souvislý mrak jakýmsi záhadným způsobem trhá a tak mi svitla naděje. To, co za několik minut následovalo bylo zcela neuvěřitelné. Vítr vyměnil neprostupná, šedá mračna za obláčky, kterým za mými zády vycházející slunce propůjčilo neuvěřitelně zlatavou barvu, a které se nesly těsně nad mořem směrem ke mě. Nikdy jsem nic takového neviděl. Byl jsem z toho natolik unešený, že jsem téměř zapomněl fotit. Narychlo jsem pak hledal nějakou rozumnou kompozici, abych tu chvíli nepropásl.

beforethestorm.jpgPo několika minutách se slunce úplně vyhouplo nad obzor a kouzelné světlo zmizelo. Nadšený a s výsledkem spokojený jsem začal skládat stativ a chystat se na návrat, když v tom jsem v dálce nad mořem zahlédl něco, co vypadalo jako blížící se bouřkový mrak. Bouřky bývají často doprovázeny velice zajímavými světelnými podmínkami a představují vlastně jedinou výjimku z pravidla, které v krajinářské fotografii nařizuje fotit pouze za úsvitu a soumraku. Vědom si tohoto faktu, rozhodl jsem počkat jak se situace ohledně bouřkového mraku vyvine a vyplatilo se. Za několik minut mě zkropil déšť a naskytl se mi nevšední výhled jak na bouřku samotnou, tak na zajímavé popředí, které bylo ze dvou třetin osvícené sluncem za mnou a z jedné třetiny zakryté mrakem, který se táhl nademnou. Jednou rukou jsem držel nad fotoaparátem deštník, abych ho ochránil před větrem a ze strany padajícím deštěm, zatímco druhou rukou se mi podařilo zachytit tento ojedinělý okamžik. 

afterthestorm.jpgBouřka se chýlila ke konci a tak si s nadsázkou říkám “Ještě by to chtělo nějakou tu duhu a můžu se vrátit do Londýna, protože mám odfoceno.” Než jsem to dořekl, slunce přebralo vládu nad pobřežím a duha byla tam. S pocitem absolutního nadšení se vracím do vesničky Sennen a říkám si “Tohle nemůže být jen tak samo sebou, pravděpodobně jsem si právě vybral fotografické štěstí na celý týden dopředu.”

DÉŠŤ A VÍTR, VÍTR A DÉŠŤ

thewall.jpgMoje tušení o vybraném štěstí se potvrdilo. Z Atlantiku se přihnala nekonečná mračna a celá Anglie zažila nejtěžší dešťové období roku. Zaplavené vesnice, ztrhané domy a mosty, slabým slovem ne zrovna nejoptimálnější počasí pro krajinářskou fotografii.

I tak jsem se ale nehodlal úplně vzdát. Zapomněl jsem na vzdálenější lokality na které se v dešti a extrémním větru stejně nebylo možné dostat a rozhodl se soustředit na to co bylo nejblíže v dosahu a alespoň částečně chráněné před větrem. Tím se výběr zúžil na oblasti Sennen Cove a Whitesand Bay.     Vydával jsem se na ně před každým svítáním a západem slunce i za těch nejnepříznivějších podmínek, doufajíc, že se situace aspoň na chviličku změní. Někdy jsem měl štěstí a podařilo se mi vrátit s několika zajímavými záběry, jindy jsem to štěstí neměl a ani jsem nevytáhnul fotoaparát z batohu.

Kromě deště se mými největšími nepřáteli stali vítr a mořská tříšť. Vítr byl na některých místech tak silný, že jsem se svými skoro devadesáti kily nebyl schopen stát na místě. Jednou jsem postavil svůj přes dva kilogramy těžký stativ a ten, než jsem vytáhl z batohu fotoaparát, pod nečekaným náporem větru doslova ulítl. Zastavila ho skála dva metry za mnou, přičemž náraz na hlavě stativu ulomil hliníkovou pojistku, která jistí fotoaparát proti náhodnému uvolnění. Co se vodní tříště týče, která navíc obsahovala sůl, nesla se až několik stovek metrů od moře a největší problém mi způsobovala na filtrech, které jsem musel během focení několikrát oplachovat vodou. Já byl od hlavy až k patě v goretexu, takže jsem si moc nestěžoval a myslím, že ani mojí Tokině 11-16 f2,8 to díky její vodoodpudivé konstrukci nijak nevadilo. Co si o tom všem ale myslela moje čtyřistapadesátka, která nemá žádné extra těsnění, raději nechci vědět.

ST. MICHAEL´S MOUNT

dazzling.jpgPřejezd do Penzance a první focení u St. Michael´s Mount se pak hodně podobalo té zkušenosti z prvního rána. Během západu slunce se přehnaly dvě slabší bouřky, což poskytlo velice zajímavé světlo a vyústilo v hromadu nafoceného materiálu, další dva dny však byly ve znamení nepřetržitého deště a tudíž zcela neproduktivní. Noční můrou se mi stal den před návratem, kdy jsem se za tmy v 6 hodin ráno vydal na více než hodinový pochod k St. Michael´s Mount, abych následně téměř celou cestu tam, cestu zpět a zhruba dvacet minut na lokalitě strávil v tom největrnějším lijáku, jaký jsem za celý týden zažil.

destiny.jpgNejvíce mě trápil fakt, že jsem měl u St. Michael´s Mount z minula vyhlídnutou jednu zajímavou kompozici, která se dala vyfotit jedině ráno s přílivem. Ten zrovna na ráno vycházel, ale to by ovšem nesmělo každé ráno pršet. Nechtěl jsem se tohoto záběru vzdát a tak jsem se poslední den uchýlil k riskantnímu pokusu. Sbalil jsem vše potřebné a ráno za tmy, dvě hodiny před odjezdem do Londýna, naposledy vyrazil k St. Michael´s Mount.

Příliv opravdu vytvořil onu dokonalou kompozici zpola zaplavené cesty vedoucí k ostrůvku s hradem, kterou jsem ve svých představách viděl, jenže šedě zatažená obloha a jemné mrholení nebyly zrovna těmi nejoptimálnějšími světelnými podmínkami, o kterých jsem snil. Udělal jsem tedy jediné možné, abych z téhle situace vytáhl maximum. Nastavil v manuálním režimu několikaminutovou expozici, která měla srovnat bouřlivou hladinu a čekal, až lidé na ostrově vstanou a rozsvítí první ranní světýlko, které by mohlo dodat trošku atmosféry. Když se tak stalo, udělal jsem pouhé dva záběry, sbalil nádobíčko, zavolal taxi a uháněl zpět do Penzance, abych stihnul za hodinu odjíždějící vlak do Londýna.

TECHNIKY FOCENÍ A NOVÉ POZNATKY

anotherworld.jpgVzhledem k silnému větru a většinou rovnému horizontu, jsem tentokrát zcela upustil od HDR fotografie a vše odfotil s novými Lee filtry, které jsou mimochodem opravdu skvělé. Žádná vinětace ani na 11mm, nezkreslené podání barev, pouze minimální ztráta ostrosti, žádné reflexe v protisvětle a celkově odolnější stavba.

Nejčastějším předmětem focení se během této expedice stala voda, focená pro zvýraznění pohybu v několikasekundových, tak pro dosažení efektu mlhy a dodání atmosféry v několikaminutových časech. Novou metodou pro zvýšení optické kvality fotografií a zbavení se nechtěného šumu, kterou jsem tentokrát aplikoval u většiny fotografií je tzv. “exponování vpravo”. Musím říct, že metoda opravdu funguje, a že předčila mé očekávání. Jelikož je to ale kapitola sama o sobě, dostanu se k ní v jednom ze svých následujících článků zaměřených na techniky krajinářské fotografie.

STÁLO TO ZA TO?

Zase ta samá otázka, kterou si pokládám na konci každé expedice. Přes veškerou nepřízeň počasí jsem stál každý východ a každý západ slunce připravený nepropásnout žádnou příležitost a odhodlaný dostat z toho co mi příroda nabídne co nejvíce. Nově nabyté poznatky a zkušenosti mě v honbě za dokonalými fotografiemi posunuly zase o kousíček dál a jelikož jsem si kromě hromady fotografií přivezl i od běžných životních starostí odpočatou dušičku, musím na položenou otázku odpověď “Ano, rozhodně to stálo za to a doufám, že se ještě najde čas, abych do Cornwallu s fotoaparátem opět zavítal.”

Štítky: cestopis

Václav

Václav Krpelík je fotograf, který se zaměřuje především na fotografování krajiny a to jak té na souši, tak té pod vodou. Jako jeden z mála fotografů na světě, se s těžkou foto-technikou vydává do mořských hlubin výhradně bez přístroje. Mnohaleté zkušenosti s fotografováním hor, pobřeží, mořského světa a dalších žánrů pak předává účastníkům svých workshopů a expedic pořádaných v zahraničí.

Více o něm a o jeho tvorbě naleznete na jeho webu www.vaclavkrpelik.com.

Diskuse

Nikdo zatím nenapsal žádný komentář. Buďte první!
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Monsanto a Sortelha - klenoty Portugalska

Portugalský venkov je plný malých a útulných vesniček. Každá z nich má svoje specifické kouzlo. Dnes vám představím ty, které mě…

29.7.2020

Miroslav

Z Cabo da Roca do hor

Když se na svých cestách neohlížíte na čas, máte možnost poznat místa známá, ale i ta, o kterých se v tištěných průvodcích…

24.6.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (II. díl)

Už jen dny dělí Mirka od příjezdu na nejzápadnější mys Evropy. Přečtěte si, co zajímavého lze vidět v okolí Lisabonu.

13.5.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (I. díl)

Cabo da Roca je nejzápadnějším pevninským mysem Evropy. Z portugalského Algarve se na něj můžete dostat nejrůznějšími cestami.…

1.4.2020

Miroslav

Potápění na Raja Ampat, 2. část

Obří hejno kranasů plave okolo nás, bleskurychle mění směr a tvar. Velké barakudy se pohybují v modré a občas se objeví menší…

31.1.2020

Petr Peterka

Grónsko - krajina půlnočního slunce

Je druhá polovina července a já s radostí dávám vale vyprahlému a rozpálenému Česku a přes Kodaň letím na území, které je z 85%…

20.1.2020

Michal Balada