Fotografujeme noční oblohu (4): fotíme souhvězdí

V tomto čtvrtém dílu našeho seriálu o fotografování noční oblohy se budeme věnovat focení souhvězdí. Dozvíte se, jaké vybavení je pro focení souhvězdí ideální.

Také zjistíte, jak nejlépe nastavit fotoaparát i objektiv. A ukážeme si i velmi jednoduchý trik, pomocí kterého lze simulovat desítky minut dlouhé expozice, takzvané "star trails". Více tipů a triků k focení souhvězdí naleznete v našem článku.

Fotografovat souhvězdí není nijak náročné, ale výsledky mohou být okouzlující. Není ani potřeba mít speciální vybavení - fotit souhvězdí je totiž možné i s pomocí obyčejného fotografického stativu.

Vybavení pro fotografování souhvězdí

Při fotografování souhvězdí je v každém případě potřeba stativ a fotoaparát. Lepší je digitální zrcadlovka, ale i kvalitní kompakt dokáže vyprodukovat hezké snímky souhvězdí.

Při fotografování souhvězdí je většinou cílem dostat do záběru co největší část oblohy. Z toho vyplývá, že ideální pro tyto účely je fotoaparát s širokoúhlým objektivem. Stále častěji se prodávají i kompaktní fotoaparát vybavené širokoúhlými objektivy o ekvivalentní ohniskové vzdálenosti 28mm a méně. Samozřejmě souhvězdí lze fotografovat i s objektivy začínajícími např. na 38mm, ale nelze s nimi zabrat takový zorný úhel.

Širokoúhlé objektivy mívají příjemně velké zorné pole, takže se do záběru vejde mnoho souhvězdí (vlevo). U klasických objektivů začínajících kolem 35mm není zorné pole tak velké (vpravo).

Při focení souhvězdí je nutností mít takový fotoaparát, který umožňuje nastavit manuální režim fotografování nebo má alespoň scénický režim "noční obloha", "hvězdná obloha" a podobně. Ideální je takový fotoaparát, který má buď režim Bulb, ve kterém lze jeden snímek exponovat třeba i několik minut, nebo časy závěrky alespoň půl minuty. Rozumným minimem pro širokoúhlé záběry souhvězdí je doba expozice 12 sekund.

Tip: Vyplatí se i otočná mapka oblohy a diodová svítilna, díky čemuž alespoň zhruba víme, co právě fotografujeme. Pro větší pohodlí se hodí drátěná nebo dálková spoušť, ale tu lze nahradit samospouští.

Závod s časem, zemskou rotací

Celý princip fotografování souhvězdí z pevného stativu spočívá v tom, zvolit takový čas závěrky, při kterém se hvězdy ještě zobrazí jako kotoučky (nebo mírně protáhlé kotoučky).

Je to v podstatě závod se zemskou rotací - jde o to, stihnout vyfotit co nejvíc, než se zemská rotace na fotce projeví (a hvězdy se pak vykreslí jako protáhlé čárky).

Na fotografii vlevo se těsně podařilo zachytit hvězdy stále relativně bodové (expozice 41 sec., f/4, ISO 1000).

Proto je vhodné používat vyšší citlivost ISO a nižší clonová čísla, což umožní při krátké expozici zachytit na fotografii více hvězd.

Jak postupovat a nastavit fotoaparát

Postup při fotografování souhvězdí je velmi jednoduchý. Prvním krokem je upevnění fotoaparátu na stativ. Poté na fotoaparátu nastavíme následující hodnoty:

• Manuální režim expozice (pokud jej fotoaparát nemá, tak režim "noční obloha").
• Clonové číslo co nejmenší nebo o jeden či dva kroky vyšší (kvůli zlepšení obrazové kvality).
• Čas expozice záleží na prostředí (obvykle 15 sekund až 1 minuta)
• Citlivost ISO dle možností fotoaparátu (obvykle ISO 400 - 1600).
• Vypnout blesk.
• Kvalitu a velikost fotografií na nejvyšší úroveň, ideálně soubory RAW.

V praxi též platí pravidlo, že čím širokoúhlejší objektiv je použit, tím delší čas expozice lze nastavit. A to proto, že při širokoúhlém nastavení objektivu se na snímku zemská rotace tak rychle neprojeví.

Tip: Pokud fotoaparát umožňuje ukládat do souborů RAW, je užitečné toho využít. Výsledné fotografie budou o trochu kvalitnější, než při použití klasického formátu JPEG, viz tento článek.

Vlevo: Díky širokoúhlému objektivu se i při expozici 60 sekund hvězdy příliš neprotáhly (f/4.6, ISO 800) | Vpravo: Při použití teleobjektivu a při expozici 15 sekund se hvězdy viditelně protáhly stejně, jako u předchozího minutového snímku širokoúhlým objektivem (f/4.6, ISO 800).

Samotné zaostření lze realizovat dvěma způsoby. Nejjednodušší je nastavit bodový autofokus a zaostřit na nějaký vzdálený zdroj světla na obzoru (např. lampa nebo velmi jasná hvězda či planeta). Manuální ostření je také možné, ale je potřeba to vyzkoušet metodou pokus / omyl.

Tip: Rozhodně nelze využít značky ∞, která na objektivech bývá - ta totiž neodpovídá reálnému nekonečnu a hvězdy by byly rozostřené.

V praxi nelze očekávat, že hvězdy budou na fotkách zcela bodové, jako například v časopisech. A to i při použití kvalitního objektivu. Vlivem chvění atmosféry a optických vad objektivů budou hvězdy vykresleny jako malé kotoučky nebo dokonce v rozích fotografií jako protáhlé čárky. Tento jev se nazývá koma a jeho původem je nedokonalost použitého objektivu. Pokud se v rozích fotografií vyskytnou hvězdy v protaženém tvaru, stačí použít o trochu vyšší clonové číslo a koma částečně zmizí. Kvůli většímu přiclonění bude ovšem potřeba ekvivalentně prodloužit expozici.

Poznáte, jaká souhvězdí jsou na snímku vlevo vidět? Vpravo je tentýž snímek s vyznačenými souhvězdími (zleva: lev, rak, nahoře vpravo blíženci, dole malý pes).

Fotíme souhvězdí při velmi dlouhých expozicích

Při snaze zachytit hvězdy jako bodové jsme tak trochu zápasili s časem, resp. se zemskou rotací. Nyní se naopak budeme věnovat extrémně dlouhým expozicím, jejichž cílem bude dosáhnout toho efektu, že hvězdy se na fotografii zachytí jako velmi dlouhé obloučky.

Veškeré vybavení nutné pro dlouhé expozice souhvězdí je stejné, jako v předchozí kapitole. Stačí nám pouhý fotografický stativ a fotoaparát. Ovšem s tím rozdílem, že fotoaparát by měl pro tyto účely umět opravdu dlouhé časy expozice, řádově v desítkách sekund (zde se hodí režim Bulb).

Trik pro simulaci velmi dlouhých expozic

Při fotografování velmi dlouhých expozic, narážíme na dva problémy, které takto dlouhé expozice komplikují:

• Příliš světlá obloha kvůli světelnému znečištění – kvůli tomu bude fotka již při pětiminutové expozici přesvětlená (příliš světlá).
• Omezený čas závěrky u mnohých fotoaparátů.

Abychom obešli tyto potíže, můžeme v praxi postupovat následovně:

• nafotí se mnoho po sobě jdoucích (ne tak dlouhých) expozic,
• vzniklé fotografie se pak složí v počítači do jedné.

Pokud mezi jednotlivými expozicemi dodržíme co nejmenší prodlevu (ne víc, než pár sekund), pak na sebe obloučky vytvořené hvězdami pěkně navážou a vytvoří jednolité dlouhé oblouky. V praxi to znamená nafotit například šedesát půlminutových expozic, z čehož po složení vznikne taková fotografie, jako bychom ji exponovali třicet minut (z hlediska délky obloučků).

Vlevo: 11 snímků složených v 1, mezery mezi obloučky jsou jemně viditelné, ale ne příliš (jedná se o několikaminutové expozice). Vpravo: Prodleva mezi jednotlivými snímky byla příliš dlouhá, již jsou hodně vidět jednotlivé mezery (37 šestnáctisekundových expozic)

Tip: Velmi zajímavé je, když se do záběru umístí Polárka. Vznikne tak opravdový dojem z rotace Země, protože Polárka bude ve středu všech obloučků, tj. částí soustředných kružnic. Pokud je na obzoru nějaký zajímavý objekt, lze jej také zkusit zakomponovat do fotografie.