Brand

Fototoulky pod Kavkazem, díl 3 – Gruzie II.

Po Arménii a první části Gruzie je zde třetí, závěrečný díl kavkazských fototoulek, ve kterém zamíříme do hor, mezi ledovce zrcadlící se v jezerech, polodivoké koně a do nejhezčí svanské vesnice Ušguli, plné starých kamenných věží.

Jedním z oblíbených cílů je kříž nad Mestií, viditelný téměř ze všech částí města. Cesta k němu překonává asi 500metrové převýšení, během kterého se postupně, stále lépe a lépe, objevují okolní zaledněné vrcholy. Nejvyšší hora celého Kavkazu, Elbrus, je sice relativně daleko a navíc už na území Ruska, avšak většina vrcholů zdejších hřebenů má přes čtyři tisíce metrů a nejvyšší hora celé Gruzie, Šchara, dokonce 5193 m n. m.

4.jpg

Konečně od kříže ve výšce 2300 m n. m. se otevře nádherný pohled do celého údolí – soutokem řek Mestiachala a Mulkhura vzniká Enguri, jejíž vody jsou o pár desítek kilometrů níže zadrženy přehradou Jvari. A po celé délce toku ji lemují krásné hory a osamělé vesničky pod dohledem obranných věží. V dosahu jednodenní túry, pokud je hezké počasí a člověk z Mestie vyrazí časně ráno, jsou také jezírka Koruldi. Cesta k nim od kříže stoupá ještě pár set výškových metrů do nitra hor, ve kterých se pasou stáda polodivokých koní a krav. První pohled na několik malých jezírek (2700 m n. m.) je trochu zklamáním: v podstatě jde o pár větších rozbahněných kaluží, zásobovaných okolními zbytky sněhu.

8.jpg

Zklamání ze samotných jezírek vynahrazuje za jasných dnů okolí. Krásně vidět je do údolí řeky Mestiachala, do nějž se dá od jezírek po pasteveckých cestičkách sestoupit a uzavřít tak okruh. Bez zajímavosti nejsou ani horské louky, v brzkém létě plné nejrůznějších rozkvetlých květin včetně několika druhů orchidejí. Ač jezírka působí na první pohled obyčejným dojmem, vše dokážou změnit ideální podmínky, hezké světlo a správný úhel pohledu. V jejich vodách se najednou začnou odrážet okolní hory jako v zrcadle…

10.jpg

…a do toho se ozývá mohutné bučení majestátních krav, jejichž stáda jsou zde opravdu všude. To může být problém při nabírání vody – krávy jsme viděli i na samotných hřebenech a vrcholcích, oblíbeným stanovištěm jsou sněžníky a další zdroje vody.

12.jpg

Padající tmu prozařoval jen náš stan pod temnými mraky. (Udělat fotografii svítícího stanu není až zas tak jednoduché, jak se zdá. Kromě odhadnutí správné doby expozice a určení správné doby, aby nebe nebylo úplně černé, ale krajina již působila večerním dojmem, je třeba stan zevnitř cíleně a rovnoměrně nasvěcovat nejlépe dvěma baterkama. Spoluautorství fotky tedy patří Katce Gajdošové, která má s nočními experimenty dokonalou praxi :)

Cesta do sedla

Ráno si nás přišli zkontrolovat koníci, kteří tu jsou docela drzí a lidí se rozhodně nebojí. Nás čekala cesta do sedla Guli, přes které se přechází do údolí řeky Dolra. Od jezírek to je asi kilometrová zacházka dolů, kde se rozděluje cesta od kříže nad Mestií na větev k jezírkům a právě do sedla. Traverzovat od jezírek se nedá, ač je tam zpočátku vyšlapaná cesta – ta po čase úplně zmizí. Cesta zpočátku vede údolím, kde překonává boční přítok (což je první problematické místo, mnohé úseky přelézání přes strž je nutné lézt po čtyřech a držet se trávy, která naštěstí drží dobře; v opačném směru by to ale bylo horší). Druhým problematickým místem je samotné stoupání do sedla, které není značeno a najít tu správnou cestičku mezi desítkami vyšlapaných není jednoduché. Stačí ale jít cestou-necestou stále nahoru, až člověk dorazí do sedla (2807 m n. m.), odkud už je hezký výhled na obě strany.

16.jpg

Klesání na druhé straně je ovšem mnohem horší, než výstup. Cesta se tu několikrát ztrácí ve vymletých stržích a suťoviscích a sestup rozhodně častěji vede po kamenných polích a zarostlých svazích, než po aspoň trochu schůdné cestě. Odměnou dole u řeky Dolra je krásný stanovací plácek s výhledem na horu Ušbu. Má jen jednu chybu – není zde nezávadný zdroj vody, a i ty cestou dolů ze sedla jsou docela podezřelé. Rohatá Ušba (vyšší ze dvou vrcholků dosahuje výšky 4710 m n. m.) je údajně nejtěžší gruzínskou horou a poprvé byla zdolána roku 1903 evropskou výpravou vedenou horolezcem B. Rickmer-Rickmersem. Nelezcům nezbývá, než se jen kochat proměnami hory během dne a sledovat divadelní představení skal, mraků a slunce.

Pod ochranou věží

Svanetie si svůj ráz a kulturu zachovala ve velké míře díky odlehlosti a nedostupnosti. Symbolem může být malá vesnička Ušguli, ležící na dohled od nejvyšší gruzínské hory a ukrývající největší množství dochovaných kamenných věží. I když sem dnes vede rozbitá cesta a v létě míří stovky turistů, většinu roku je stále odříznutá od okolního světa.

8_004.jpg

Ušguli se – stejně jako Mestia – skládá z více malých vesnic. Dohromady dnes žije ve Zhibiani, Chvibiani, Chazhashi a Murqmeli okolo dvou set obyvatel a Ušguli, ležící ve výšce okolo 2300 m n. m. bývá vydáváno za nejvýše položenou „evropskou“ vesnici. Ušguli si ve velké míře (i přes dnešní překotný rozvoj turismu) zachovalo svůj středověký ráz, a právě pro něj bylo roku 1996 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Archeologické nálezy ukazují, že horní Svanetie byla osídlená již v rané době bronzové, tedy v druhém tisíciletí př. n. l., první písemné zmínky pocházejí z přelomu letopočtu. Tehdy řecký geograf Strabón ve své sedmnáctisvazkové Geografice popsal Svany jako kruté a bojechtivé horaly, vedené králem a třísetčlennou radou starších, kteří jsou schopní postavit armádu o dvě stě tisících bojovníků (což bylo silné přecenění jejich síly, nebo zahrnutí dalších zdejších kmenů).

8_021.jpg

V době konsolidace gruzínského království v 11. století se i zde vytvořila vrstva šlechty (wærg), držící spolu s kláštery většinu půdy a ovládající poddané (glekh). Zatímco zdejší šlechtici si na královském dvoře vydobyli silnou pozici a získali velká panství, samotnou Svanetii nikdy gruzínští králové pod svou kontrolu plně nedostali, a stejně tak se Svanové ubránili i invazím Mongolů, Peršanů a Turků. Díky tomu se zde zachovaly jinde v Gruzii zničené či vydrancované ikony, manuskripty a zejména zlaté a stříbrné poklady, stejně jako předměty, které se sem dostaly z jiných končin.

Později byla Svanetie rozdrobena na několik menších panství či království, avšak svou nezávislost si zachovala až do ovládnutí Rusy v roce 1833. V obraně Svanům, známým pro svůj nepsaný jazyk, kruté tradice krevní msty i zbojnickou náturu a zvláštní tance a zpěvy, pomáhala příroda. Svanetie je obklopená jedněmi z nejvyšších vrcholků Kavkazu, s hlubokými údolími a kaňony. Ročně zde spadne mezi jedním až třemi tisíci milimetrů srážek, a v samotném Ušguli leží sníh často polovinu roku v mnohametrové vrstvě.

8_043.jpg

Každý ze starých kamenných domů je vlastně pevnost, které dominuje obvykle tří až pětipatrová věž (nejvíce věží pochází z období 10. až 12. století). Ta je s vlastním domem spojena dveřmi vedoucími do druhého patra, které sloužilo v létě k bydlení a také jako skladiště píce a nářadí. Ve spodním patře obvykle bydleli pohromadě lidé i domácí zvířata.

Na Ušguli shlíží nejvyšší hora Gruzie, Šchara, 5193 m n. m. vysoký vrcholek dvanáct kilometrů dlouhého zaledněného masivu, který na ruskou stranu padá 1500metrovou stěnou. Vrchol poprvé zdolali U. Almer, J. Cockin a C. Roth roku 1888.

Více fotografií včetně cestovního deníku s praktickými tipy jak se pod Kavkazem cestuje najdete na webu.

Štítky: krajina, cestopis

Jan Miklín

Jan Miklín se věnuje převážně krajinářské a cestovatelské fotografii, fotografie a články pravidelně publikuje v nejrůznějších cestovatelských a přírodovědných časopisech.

Více na webu www.janmiklin.cz nebo Facebooku.

Diskuse

vojta

16.9.2013 11:27

Gruzie je bomba, vratili jsme se pred dvema tydny. Projeli jsme na motorkach skoro vse co tu popisujes, akorat pocasi nebylo vzdy nejlepsi...pekny fotky

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Monsanto a Sortelha - klenoty Portugalska

Portugalský venkov je plný malých a útulných vesniček. Každá z nich má svoje specifické kouzlo. Dnes vám představím ty, které mě…

29.7.2020

Miroslav

Z Cabo da Roca do hor

Když se na svých cestách neohlížíte na čas, máte možnost poznat místa známá, ale i ta, o kterých se v tištěných průvodcích…

24.6.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (II. díl)

Už jen dny dělí Mirka od příjezdu na nejzápadnější mys Evropy. Přečtěte si, co zajímavého lze vidět v okolí Lisabonu.

13.5.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (I. díl)

Cabo da Roca je nejzápadnějším pevninským mysem Evropy. Z portugalského Algarve se na něj můžete dostat nejrůznějšími cestami.…

1.4.2020

Miroslav

Potápění na Raja Ampat, 2. část

Obří hejno kranasů plave okolo nás, bleskurychle mění směr a tvar. Velké barakudy se pohybují v modré a občas se objeví menší…

31.1.2020

Petr Peterka

Grónsko - krajina půlnočního slunce

Je druhá polovina července a já s radostí dávám vale vyprahlému a rozpálenému Česku a přes Kodaň letím na území, které je z 85%…

20.1.2020

Michal Balada