František v nesnázích

Publikováno: 22.3.2016

S kolegou Františkem jsme vyrazili v březnu do Rakouska. Podmínky byly docela na hraně, ale doufali jsme, že to nakonec vyjde podle našich představ. Čekalo nás opravdu dost náročné stoupání, při kterém jsme museli zdolat x set výškových metrů s více než 25kg „fotomaringotkami“ na zádech. Ale kdo z nás krajinářů to nezažil. Že celou cestu padaly teploty k –10st.C a na hřebenech při ledové větru klesaly ještě podstatně hlouběji, to je také celkem běžné a překvapí to snad jen ty, kteří nikdy v noci v zimě nefotili. A rozhodně bych nechtěl působit dojmem nějakého horského vůdce, nebo že se vydávám za druhého sira Edmunda Hillaryho i s šerpou Tenzingem dohromady :) Takže ani nikoho z kolegů krajinářů nepřekvapí, že jsme se v čerstvém sněhu propadali i se sněžnicemi po kolena i hlouběji. To vše je na horách prostě normální.

Ale že se Franta cestou nahoru přiotráví, tak to je alespoň pro mě celkem novinka :) Necelý kilometr před cílem Franta zkolaboval a nebyl schopný pokračovat v cestě. Nevěděli jsme, jestli je to infarkt nebo celkové selhání organizmu či ještě něco jiného. S velkým sebezapřením se nakonec František na hřeben dostal, i když 20 metrů šel a pak 5 minut odpočíval. V cíli nakonec zkolaboval totálně a 3 hodiny prakticky vůbec nefungoval. Celou dobu jsem přemýšlel, jako tohoto dvoumetrového a téměř stodvacetikilového fotografa dostanu někam do civilizace. Ale s Frantou není radno si zahrávat a bojí se ho i otrava – a tak se po celkových zhruba 4 hodinách naprostého kolapsu zázračně dal dohromady a užili jsme si parádní východ slunce. Krajinařina je někdy jedno velké překvapení :)

Panorama složené z 15 fotografií (5 fotografií plošně v jedné řadě + 3* expoziční bracketing).

www.smidphotography.com, www.facebook.com/jansmidphotography

Kategorie: Krajina

Další fotografie autora Jan Šmíd, Master QEP

132