Kam až?

Kam až je schopen člověk zajít, aby si získal přízeň davu? Případně obsah kapes davu? Touto otázkou jsem se podrobně zabývala na Mistrovství světa v pouličním umění, které se odehrávalo 18. až 21. června u nás v Dublinu a na které se sjelo 17 jednotlivců a skupin z celého světa. Už na loňském ročníku jsme zažili věci nevšední až praštěné, co asi uvidíme letos?

Bylo toho hodně! Každý se snažil přijít s něčím originálním a většina v tomto směru rozhodně uspěla - aspoň u nás.

A teď pojďme k výsledkům mého zkoumání. Čím se tedy tito pánové a dámy stali přitažlivými pro obyčejného všedního člověka? (Příklady jsou ilustrovány fotkami - čísla v textu odpovídají číslům na fotkách.)

1) Už z minulosti je osvědčený nějaký šikovný trik - nejlépe s moderní pomůckou, protože klasické žonglování už současnému člověku nemá moc co říct. Tohle se jmenuje diablo a žonglér si to roztočí a obhazuje kolem končetin, trupu, vyhazuje do výšky a opět chytá a mezitím udělá třeba i hvězdu. Je to ovšem vhodné jen na rozjezd, na zahřátí umělce i publika, protože zas až tak úžasné to není, že.

2) Velmi oblíbené je využití dětí pro role pomocníků a figurantů v šou - za á jsou bezprostřední a naivní a dělají věci, ke kterým by se dospělí většinou nepropůjčili, za bé je zábavné je sledovat při interakcích s dospělým člověkem a za cé, když už si umělec vybral ke spolupráci na "jevišti" dítě, nevybere si mě.

3) Obliba představení okamžitě stoupne, když umělci hrozí nějaké nebezpečí - může-li se při představení zranit, případně zabít a my, diváci, cítíme napětí, nějak nás to víc baví. Samozřejmě je určitá míra, za kterou by se nemělo zacházet, ale tu jsem na této akci nevypozorovala. V tomhle případě šlo o balancování na hraničce asi šesti plechovek a žonglování mačetami.

4) Komický zjev. Neoplývá-li umělec přirozenou přitažlivostí, je čas si nasadit umělé zuby a stylizovat se do přislazeného seladóna, co svým předstíraným šarmem obluzuje dámy zamilovanými písněmi. To pro mě zas tak moc nefungovalo.

5) Kde nezabere číslo 4 samo o sobě, je třeba přidat něco navíc - šarm zůstal, ovšem přidáme trošku nebezpečí z bodu 3 pomocí monocyklu a bod číslo 4 posílíme komickou přilbou.

6) Zůstaňme ještě u hudby, protože i ta sama o sobě může být tím hlavním lákadlem. Tam, kde by ovšem obyčejný klavír neobstál, dobře poslouží tento žonglovací klavírek, na který se hraje míčky a to velmi dobře! Zkuste si vzít najednou čtyři až šest míčků do rukou a s jejich pomocí hrát nejen jednoduché melodie, ale i celé akordy!

7-10) S míčky se dá vyhrát i jinak, zvlášť když máme obličej jako stvoření k dělání zajímavých obličejů. Vděčné téma i pro fotografy. Na obrázku 9 samozřejmě není míček, ale patří to do téhle skupiny triků pouličního umění. Obrázek 10 dokazuje, že i tady lze obecenstvo vzdělávat - v tomto případě šlo o model sluneční soustavy (ty míče se točily).

11) Zde máme rozvinutí bodu číslo 3 - umělec stojí na několikametrové tyči, kterou mu přidržuje ne vždy spolehlivé obecenstvo, v rukou několik ostrých nožů, v puse tyč, na jejímž vrcholu se točí další ostré nože a bude samozřejmě s těmi prvními noži žonglovat. A přežije :-)

12) Tady se dostáváme ke skupině umělců, kteří těch triků vlastně ani tak moc neumí, ale umí o to lépe pracovat s obecenstvem a to bez jediného slova! K přiblížení se k lidem může posloužit třeba legrační čepice ...

13) ... nebo legrační obličeje ...

14) ... které ještě znásobí účinek, když k nim vyprovokujeme i děti.

15-17) U dětí ještě zůstaňme, protože tam je slušný potenciál - snadno se nechají navést třeba k postříkání nic netušícího pána (15), jsou za to odměněny lízátkem (16) a aby byla ještě větší legrace, je potom dotyčný pán podplacen lízátkem, aby šel zase na oplátku postříkat to dítě (17).

18) Pomoci můžou třeba i loutky a to s opět s využitím nějaké (ne)dobrovolnice z publika.

19-23) Pak tu máme ty, kteří na první pohled vypadají jako solidní páníčkové - třeba tenhle by klidně mohl být nějakým středoškolským kantůrkem (19). Ale o moment později už je vypuštěn džin z láhve a ubohá oběť z publika je ve prospěch nás, zbytku publika, ošklivě zneuctěn a pošlapán (20-22), aby posloužil jako podstavec k žonglování (23).

24) A to není všechno! Páníček na nás nasadil ještě největší zbraň - originalitu. Vybral si z publika dobrovolnici a pak jí před očima všech připravil sendvič - nohama (ty si napřed pěkně umyl a osušil - samozřejmě bez pomoci rukou).

25) Moment očekávání. Na začátku představení je třeba si rozložit po prostoru jeviště (v tomto případě silnice, protože jednotlivá stanoviště šampionátu byla umístěna na jindy celkem rušné ulici kolem parku - a některá i v parku) různé předměty vzbuzující zvědavost. V tomto případě přilba posetá bodci a hlávka kapusty. Také se tu za chvíli objevil malý katapult. Že by šlo o střílení zelí a chytání ho na tu přilbu? Nesmysl!

26-27) A opět se nám tu opakuje motiv využití dětí - tentokrát ovšem bylo dítě jen prostředek k tomu, jak dostat do hry rodiče (27). No to jsme se pobavili při manželském kvízu!

28) Katapult je nabit kapustou a napětí roste.

29) A ano! Opravdu šlo o chytání kapusty na hlavu a i tentokrát byla kapusta chycena! (Jako předtím už 7x, protože každý měl 8 představení a tohle bylo poslední pro tohoto kapustochytače.)

30) No co nás ještě může překvapit a zaujmout? Jedině snad nějaký totální idiot. A hele, on tu jeden je! No to je legrace, on si dal na hlavu nafukovací míč. Obří nafukovací míč. To je docela originální, že?

31) Co ještě tak může přidat? Děti? Míčky? Vlastně míč už má. Hudbu? Á! Žonglování s ohněm a na monocyklu - tj. máme originalitu, žonglování a nebezpečí najednou.

32) A aby toho nebylo málo, on nakonec do toho míče vlezl. Postupně. Celý. To jsem byla tak paf, že jsem až fotit zapomněla. Pak ten míč na sobě vyfoukl. Vypadalo to docela e e :-) Ale hlavní bylo, že se to líbilo!

Tak jsme to ukončili asi tím nejpraštěnějším číslem a všechno tohle mělo ten výsledek, že klobouky všech účinkujích se pěkně plnily mincemi a bankovkami a hlavy diváků se plnily úžasem a dětinskou radostí. A to jsme ani neviděli ty, kdo nakonec zvítězili. To musela být asi pěkně praštěná podívaná :-)

A odpověď na úvodní otázku? Kam až? No, hoooooodně daleko. Do dálek nepředvídatelných :-) A díky za to, opravdu jsme si užili :-)