Brand
Blog

Na kole Českem

Ses zbláznil, četl jsem ve tváři každého, komu jsem řekl, že chceme na kole ujet 550 km z Valmezu přes Brno, Český Krumlov až do Prahy.

Je večer před odjezdem a já zjišťuji, že nemám na čem jet. Proto vytahuji ze sklepa dvě letitá horská kola, z kterých poskládám jedno pojízdné.

Sobota ráno. Nasedám na kolo a odjíždím směr Valašské Meziříčí, kde ještě musím koupit gripy, vyzvednout Katku, nasadit brašnu a přeskládat do ní všechny věci. Vyjíždíme asi v 10 hodin, je šílené vedro a my máme naplánovaných krásných 130 km do Brna. Už na prvních kilometrech zjišťujem, že to nebude žádná sranda. Po 12 hodině jsme teprve v Bystřici pod Hostýnem a pořád nás čeká 100 km. Dáme salát, pivko a pokračujem. Projíždíme Kroměříž, Holešov, v 6 večer jsme ve Vyškově, kde se rozhodujem, že už těch 30 km dojedeme. Slupnem hroznový cukr, vypijem další litr pití a jedem. Do Brna přijíždíme po deváté večer úplně zničení, všude opruzeniny, v nohách 1400 m převýšení.

IMG_0080.jpg

 Ráno bolestivé dosednutí na sedátko a pokračujem směr Vranov. Asi v půlce trasy se začíná zatahovat, všude kolem nás děsivé černo, blesky a silný vítr - což na naprosté rovině není vůbec příjemné. Celou dobu se nám však déšť vyhýbá, dohání nás až na Vranovské přehradě asi 2 km od našeho ubytování. Strašný liják, všude kolem blesky, není se kam schovat, za chvíli na nás není nit suchá. Dáváme pivko a jedeme se ubytovat. Na pokoji přemýšlíme, jestli má cenu pokračovat.

 IMG_0646_hdr.jpg

Ráno se budíme, mrknem z okna na Vranovský zámek, mrknem na sebe - pokračujem! Sbalíme mokré věci, oblečem nejsušší, já v mokrých botech, Katka v žabkách. Projíždíme krásným údolím Dyje, smutným a opuštěným pohraničím až vjíždíme do Rakouska. Malebné vesničky s udržovanými domky, krásné silnice, žádný provoz, nad hlavou modro - to chceš! Večer přijíždíme do Chlumu u Třeboně, kde se ubytujem v kempu, dáme výbornou Pizzu, udělám pár fotek a jde se spát.

IMG_0648 (3).jpg

IMG_0672_postcard.jpg

IMG_0657_hdr.jpg

Budíme se do mlhavého, sychravého rána. V plánu je "odpočinkový den", což znamená 70 km šlapání. Poprchá, místy až prší, takže musíme zastavovat a čekat, ale nám to nevadí, pořád lepší než bouřky, nebo ukrutné vedro. Kolem páté hodiny odpoledne přijíždíme po frekventované silnici do Českého Krumlova.

Během vteřiny se ocitáme špinaví, zpocení uprostřed davu turistů a připádáme si jako v jiném světě. Hledáme ubytování, které je k našemu úžasu v úplném centru na břehu Vltavy s výhledem na zámek. Po chvíli marného klepání zjišťujem, že jsme přijeli o den dřív, než bylo domluveno. Katka zvedá telefon, volá kamarádce, ta volá babičce a ta je za pár minut u nás. Neskutečné!!! Strašně hodná paní, ukazuje nám byt ve kterém budem spát a my jsme jako v Jiříkově vidění. Tímto bych chtěl tedy Terce Černé i její babičce moc poděkovat :).

IMG_0749_postcard.jpg

IMG_0696 (1)_hdr.jpg

IMG_0681_postcard.jpg

IMG_0691.jpg

Zůstáváme dvě noci. Venku krásně a Krumlov je jedno z nejkrásnějších měst, které jsem viděl. Aby toho nebylo málo, objevujem skvělý restaurant, kde dáváme výbornou večeři a druhý den i oběd. Odsud se bude odjíždět těžce.

IMG_0701 (1)_hdr.jpg

IMG_0708_postcard.jpg

IMG_0705.jpg

IMG_0710_postcard.jpg

IMG_0725.jpg

IMG_0717_postcard.jpg

IMG_0741.jpg

IMG_0777_hdr_postcard.jpg

Zalepím Katce kolo a vyrážíme. Počasí tak akorát, Katku bolí koleno, takže každý kopec slyším "pi*a, ku*va, zase kopec, kama jsi to naplánoval?" i přes bolest však pořád jede dál. Na horizontu vidíme stále se zvětšující chladící věže elektrárny Temelín, je zataženo a krajina má ponurou atmosféru. K večeru přijíždíme do obce Sobedraž, na chaloupku kde se scházíme se Zuzkou a Štěpánem. Zůstáváme 3 noci. Hrad Zvíkov, pivovar Zvíkov, grilovačka - super.

IMG_0799_postcard.jpg

IMG_0809_hdr_Multi.jpg

IMG_5683 (2).jpg

V neděli máme před sebou cílovou rovinku dlouhou 100 km. Máváme, děkujem za pohoštění a vyrážíme směr Praha. "Bude to pořád z kopce" navnadil jsem Katku k poslednímu úseku. Nebylo :D. "Pi*a, ku*va zase kopec" minimálně třičtvrtě cesty je z kopce do kopce a dost náročných. Konečně poslední stoupání, za ním následuje několik kilometrů dlouhý sjezd do údolí Vltavy a poté už po rovné, značně frekventované silnici až do Prahy. Tam už začíná luxusní cyklostezka podél řeky, která nás dovede až k Národnímu divadlu. Odtud na Hlavní nádraží. S naloženýma kolama prožíváme krušné chvíle na eskalátorech. Jsme tak unavení, že nám i rychlík ČD připadá jako naprostý luxus.

 Přijíždíme domů, Česko je krásná země a kolo ideálni způsob jak ji poznat...

proto příští rok znovu ;)

 mapa trasy

 

Diskuse

Tomáš

9.11.2015 16:33

Super článek! A to jak čtení, tak fotky.

Václav

9.11.2015 17:51

Díky :)

Michael

12.11.2015 19:29

Fajn článek a cesta taky super. V létě jsme též podnikli cestu na kole a to rovnou Evropě takže vím jak je to super. Jen tak dál!

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

(Fotografický) roadtrip okolo Madridu

Madrid je příjemné město, které určitě stojí za vidění, ale samo o sobě takovým tahákem jako třeba Paříž nebo Řím není. V okruhu…

10.12.2018

Jan Miklín

Kanada - Mount Robson

Dalším z treků, které jsme na fotografické expedici v Kanadě absolvovali, nemohl vést nikam jinam, než k nejvyšší hoře v…

11.11.2018

Michal Balada

Kanadský Matterhorn - Mount Assiniboine

Kanada je fotografickým rájem a nejeden krajinář by se tam rád podíval. Minulý rok jsme do této země zaslíbené vyrazili poprvé a…

18.10.2018

Michal Balada

100 dní na cestě

Loučení s Gibraltarem bylo hořko sladké. Ale z rozhodnutí pokračovat v cestě se stala jasná věc. 26. článek o dobrodružné cestě…

12.5.2018

Miroslav

Bali ve stínu sopky

Ostrov Bali jsme navštívili poprvé na jaře roku 2016 a ihned jsme si jej zamilovali. Tehdejší dovolená byla fantastická a…

29.3.2018

Petr Peterka

Zpátky na Gibraltar

Příběh z vězení na Gibraltaru skončil. Přesto se tam měl Mirek znovu vrátit. Pokračování cyklu Sám na cestách aneb fotografie…

2.3.2018

Miroslav