Brand

Nebojte se Kolumbie

Kolumbie má stále pověst nebezpečné země pod nadvládou drog, za poslední léta se však mnohé změnilo. Velká část země je bezpečná stejně (ne-li více) než populární Ekvádor nebo Peru, ale stále méně turisticky navštěvovaná. To se spolu s relativní vyspělostí odráží na příjemnějším vztahu místních k turistům. A díky neuvěřitelné pestrosti své krajiny má tato země co nabídnout i fotografům.

 1_005.jpg

Hlavní město, Bogota, má 8 milionů obyvatel. Jde o rušné velkoměsto s věčně ucpanými silnicemi, ale v historickém centru panuje klid, který dokreslují památky na španělské kolonizátory. Zdejší kostely vynikají neuvěřitelně bohatou výzdobou; nejhezčí z nich je asi Iglesia Museo de Santa Clara, dnes fungující jako muzeum. A nejen fotograficky je zajímavé Muzeum zlata, plné tradičních indiánských předmětů z tohoto kovu.

1_029.jpg 

Malebná koloniální městečka

Jihokolumbijský Popayán byl dlouhou dobu hlavním městem departamentu Cauca. Význam ale mělo pro celou Kolumbii, narodilo se zde nejvíce prezidentů země nebo množství spisovatelů a básníků. Město bylo založeno roku 1537 na důležité obchodní cestě mezi Cartagenou a Quitem a díky příjemnému klimatu (leží zhruba 1700 m n. m.) se stalo oblíbeným sídlem bohatých rodin, což dalo základ jeho bohaté architektuře rozprostřené po síti přísně pravoúhlých ulic.

2_001.jpg 

Na náměstí poskytují stín stromy Parque Caldas, na něž zhlíží neoklasicistní městská katedrála Basílica Nuestra Señora de la Asunción, vysvěcená roku 1906 a výrazně přestavěná po zemětřesení v roce 1983. Největší a nejhezčí kostel je Iglesia de San Francisco, dva bloky od náměstí. Průčelí je prý nejhezčí barokní fasádou v celé Kolumbii.

11_031.jpg 

Další mimořádně malebné městečko Villa de Leyva leží asi čtyři hodiny jízdy autobusem z Bogoty. Město s necelými deseti tisíci obyvatel bylo založeno v roce 1572 na typickém přísně pravoúhlém půdorysu. Centrem je opravdu obří náměstí, Plaza Mayor s rozměry 120×120 metrů. Kromě kamenných dlaždic na něm je jen jedna studna, takže působí docela ohromujícím dojmem.

11_025.jpg 

Na kopcích nad městem se tyčí socha Ježíše Krista, od níž je nádherný výhled na město i do údolí. Cesty vedou i k vodopádům nebo do nedalekého paleontologického muzea zvaného „El Fósil“, které bylo postaveno okolo prakticky kompletní kostry kronosaura, objevené v roce 1977. Nejmalebnější to ve Villa de Leyva je za soumraku, kdy se v bílých ulicích rozzáří světla pouličních lamp. Na první pohled zaujmou třeba úmrtní oznámení obřího formátu.

10_043.jpg 

Salento, čtyřtisícové městečko s rokem založení 1842, je jedním z těch nejmalebnějších v Kolumbii. Kombinace zářivě bílých fasád a ještě zářivějšími barvami vymalovaných okenních rámů a balkónů s ulicemi provoněnými zde pěstovanou kávou jsou hlavním lákadlem davů (zejména místních) turistů. Za své založení na 1895 m n. m. vysokém ostrohu nad údolím řeky Quindío vděčí Salento cestě z Popayánu do Bogoty. Centrum městečka – zejména jeho hlavní tepna, Carrera 6 nazývaná také Calle Real (Královská ulice) – je výstavní ukázkou tradiční kolumbijské bahareque architektury. Stěny jedno- až dvouposchoďových domů jsou tvořeny třtinovým rámem, jenž drží hliněné stěny. Ty jsou nabíleny, avšak dveře, okenice i okenní rámy jsou vymalovány zářivými barvami.
Náměstí i ulice v centru lemuje množství hotelů a restaurací.

10_049.jpg 

Salento leží ve středu oblasti Zona cafetera, a tak si lze samozřejmě na každém rohu vychutnat šálek vynikající zdejší kávy. Již zmíněná Calle Real ústí pod kopcem, na nějž lze vystoupat křížovou cestou po dvě stě padesáti schodech. Z vyhlídky Alto de la Cruz jsou nádherné výhledy jak na město, tak do údolí Cocora a za jasných dnů (spíše rán) prý i na zasněžené vulkány národního parku Los Nevados.

Vysoké palmy

10_016.jpg 

Salento leží v údolí Cocora, proslaveném četným výskytem národního kolumbijského stromu – voskové palmy Ceroxylon quindiuense. Údolí Cocora leží mezi 1800 až 2400 m n. m. a od roku 1980 je součástí již zmíněného národního parku Los Nevados. V dolní části jej zabírají pastviny, přecházející do mlžného lesa a horské parámo. Z chráněných druhů tady žije puma, tapír, medvěd brýlatý nebo kondoři. Běžní návštěvníci mají největší šanci vidět některého z papoušků, guana andského nebo kolibříky. Oblíbeným výletním cílem je soukromá rezervace Acaime, kde nechybí pítka pro kolibříky, kterých se sem slítá docela dost.

10_028.jpg 

Symbolem Valle de Cocora jsou palmy Ceroxylon quindiuense z čeledě arekovitých. S maximální výškou přes padesát metrů to jsou nejvyšší palmy na světě. I přesto, že jsou chráněny zákonem jako národní strom Kolumbie, jich docela ubývá; lidé je využívali na stavbu domů, vosk se používal na výrobu svíček, listy na výzdobu kostelů. Vzácnosti pomáhá i pomalý růst, palmy se dožívají až sta let.

Divoké hory

Sierra Nevada del Cocuy jsou pozoruhodné hory. Díky blízké poloze k rovníku zde rostou zajímavé rostliny, samotné hory mají trochu „venezuelský“ ráz s kolmými stěnami a relativně plochými vrcholky, avšak nejvyšší vrcholky jsou pokryty ledovci. Na turistu tady však čekají celkem drsné podmínky.

12_032.jpg 

Pohoří je jednou z částí kolumbijské Cordillera Oriental, zvedající se východně nad hluboké údolí Chicamocha. Od severu na jih měří asi třiadvacet kilometrů a jeho nejvyšší vrchol, Ritacuba Blanco (5 410 m n. m.) je nejvyšším bodem celé východní Kordillery. Pozůstatkem dřívějších ledovců jsou rozsáhlá glaciální jezera, největší jsou Laguna de la Plaza a Laguna Grande de los Verdes. V mlžném horském parámu (kde na návětrných svazích spadne až 4000 mm srážek ročně) roste na 220 druhů rostlin, symbolem pohoří mohou být krásné, žlutě kvetoucí frailejóny (rostliny z rodu klejovek – Espeletia); i díky nim byla oblast vyhlášena národním parkem. Momentálně je vstup do něj poměrně omezen, povoleny jsou jen některé trasy a zakázáno je nocování na území národního parku. Nedostupný je tak dříve docela oblíbený, i když náročný, pětidenní trek po východní straně pohoří.

12_040.jpg 

Pár praktických tipů

Hlavní turistická sezona (s nejméně deštivým počasím) je v Kolumbii v zimě (leden, únor), vedlejší pak v létě (červenec, srpen). Díky blízkosti k rovníku zde ale prší docela často, podmínky se rychle mění.

Bezpečnostní situace se zlepšila, stále však existují oblasti (zejména v nižších částech země – východně od horských hřebenů), kam není vhodné jezdit. Pozor je třeba dávat si zejména ve větších městech, jako v každé jihoamerické zemi i zde jsou čtvrti, do nichž se nevyplatí chodit (pokud do nějaké takové zamíříte, místní vás často varují). Podobně není vhodné chodit s fotoaparátem na krku, nebo nebýt obezřetný při cestách taxíkem.

V zemi je hustá síť (obvykle velmi moderních a pohodlných) autobusů, díky náročným přírodním podmínkám mnohé cesty trvají docela dlouho. Cenově je Kolumbie prakticky na stejné úrovni jako Česká republika – polední menu v restauraci okolo 80 Kč, základní ubytování od 500 Kč/dvoulůžkový pokoj.

Jan Miklín

Jan Miklín se věnuje převážně krajinářské a cestovatelské fotografii, fotografie a články pravidelně publikuje v nejrůznějších cestovatelských a přírodovědných časopisech.

Více na webu www.janmiklin.cz nebo Facebooku.

Diskuse

Nikdo zatím nenapsal žádný komentář. Buďte první!
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Jak se fotí v Norsku

Od písečných pláží na břehu Norského moře, po nejvyšší partie národního parku Jotunheimen. V Norsku jsem strávil 7 měsíců…

24.10.2017

Miroslav

9544 kilometrů nejen Norskem

208 dní a bezpočet zážitků nejen z Norska. Cestou necestou po Skandinávii.

10.9.2017

Miroslav

Ostrov Bonaire aneb karibský potápěčský ráj bez turistů

Pomalu mávnu ploutvemi a plavu nad korály. Katka se bez pohybu v trimu vznáší kousek ode mě a fotografuje. Pod námi je nádherná…

7.9.2017

Petr Peterka

Cela pro cestovatele (III. díl)

Kolik dní či měsíců stráví Mirek ve vězení? Čtěte ve 23. článku o nevšední cestě jižní Evropou.

14.8.2017

Miroslav

Pestrý Ekvádor – od moře do hor

Rovníkový Ekvádor je pro fotografa mimořádně atraktivní zemí. Na docela malé ploše totiž najdeme tropický deštný les, zasněžené…

23.5.2017

Jan Miklín

Páření žraloků na Maledivách

Už jste někdy fotografovali do sebe zakousnuté pářící se žraloky vouskaté, v noci kolem vás pomalu proplouvající manty nebo…

16.5.2017

Václav