Brand

Nebojte se Kolumbie

Kolumbie má stále pověst nebezpečné země pod nadvládou drog, za poslední léta se však mnohé změnilo. Velká část země je bezpečná stejně (ne-li více) než populární Ekvádor nebo Peru, ale stále méně turisticky navštěvovaná. To se spolu s relativní vyspělostí odráží na příjemnějším vztahu místních k turistům. A díky neuvěřitelné pestrosti své krajiny má tato země co nabídnout i fotografům.

 1_005.jpg

Hlavní město, Bogota, má 8 milionů obyvatel. Jde o rušné velkoměsto s věčně ucpanými silnicemi, ale v historickém centru panuje klid, který dokreslují památky na španělské kolonizátory. Zdejší kostely vynikají neuvěřitelně bohatou výzdobou; nejhezčí z nich je asi Iglesia Museo de Santa Clara, dnes fungující jako muzeum. A nejen fotograficky je zajímavé Muzeum zlata, plné tradičních indiánských předmětů z tohoto kovu.

1_029.jpg 

Malebná koloniální městečka

Jihokolumbijský Popayán byl dlouhou dobu hlavním městem departamentu Cauca. Význam ale mělo pro celou Kolumbii, narodilo se zde nejvíce prezidentů země nebo množství spisovatelů a básníků. Město bylo založeno roku 1537 na důležité obchodní cestě mezi Cartagenou a Quitem a díky příjemnému klimatu (leží zhruba 1700 m n. m.) se stalo oblíbeným sídlem bohatých rodin, což dalo základ jeho bohaté architektuře rozprostřené po síti přísně pravoúhlých ulic.

2_001.jpg 

Na náměstí poskytují stín stromy Parque Caldas, na něž zhlíží neoklasicistní městská katedrála Basílica Nuestra Señora de la Asunción, vysvěcená roku 1906 a výrazně přestavěná po zemětřesení v roce 1983. Největší a nejhezčí kostel je Iglesia de San Francisco, dva bloky od náměstí. Průčelí je prý nejhezčí barokní fasádou v celé Kolumbii.

11_031.jpg 

Další mimořádně malebné městečko Villa de Leyva leží asi čtyři hodiny jízdy autobusem z Bogoty. Město s necelými deseti tisíci obyvatel bylo založeno v roce 1572 na typickém přísně pravoúhlém půdorysu. Centrem je opravdu obří náměstí, Plaza Mayor s rozměry 120×120 metrů. Kromě kamenných dlaždic na něm je jen jedna studna, takže působí docela ohromujícím dojmem.

11_025.jpg 

Na kopcích nad městem se tyčí socha Ježíše Krista, od níž je nádherný výhled na město i do údolí. Cesty vedou i k vodopádům nebo do nedalekého paleontologického muzea zvaného „El Fósil“, které bylo postaveno okolo prakticky kompletní kostry kronosaura, objevené v roce 1977. Nejmalebnější to ve Villa de Leyva je za soumraku, kdy se v bílých ulicích rozzáří světla pouličních lamp. Na první pohled zaujmou třeba úmrtní oznámení obřího formátu.

10_043.jpg 

Salento, čtyřtisícové městečko s rokem založení 1842, je jedním z těch nejmalebnějších v Kolumbii. Kombinace zářivě bílých fasád a ještě zářivějšími barvami vymalovaných okenních rámů a balkónů s ulicemi provoněnými zde pěstovanou kávou jsou hlavním lákadlem davů (zejména místních) turistů. Za své založení na 1895 m n. m. vysokém ostrohu nad údolím řeky Quindío vděčí Salento cestě z Popayánu do Bogoty. Centrum městečka – zejména jeho hlavní tepna, Carrera 6 nazývaná také Calle Real (Královská ulice) – je výstavní ukázkou tradiční kolumbijské bahareque architektury. Stěny jedno- až dvouposchoďových domů jsou tvořeny třtinovým rámem, jenž drží hliněné stěny. Ty jsou nabíleny, avšak dveře, okenice i okenní rámy jsou vymalovány zářivými barvami.
Náměstí i ulice v centru lemuje množství hotelů a restaurací.

10_049.jpg 

Salento leží ve středu oblasti Zona cafetera, a tak si lze samozřejmě na každém rohu vychutnat šálek vynikající zdejší kávy. Již zmíněná Calle Real ústí pod kopcem, na nějž lze vystoupat křížovou cestou po dvě stě padesáti schodech. Z vyhlídky Alto de la Cruz jsou nádherné výhledy jak na město, tak do údolí Cocora a za jasných dnů (spíše rán) prý i na zasněžené vulkány národního parku Los Nevados.

Vysoké palmy

10_016.jpg 

Salento leží v údolí Cocora, proslaveném četným výskytem národního kolumbijského stromu – voskové palmy Ceroxylon quindiuense. Údolí Cocora leží mezi 1800 až 2400 m n. m. a od roku 1980 je součástí již zmíněného národního parku Los Nevados. V dolní části jej zabírají pastviny, přecházející do mlžného lesa a horské parámo. Z chráněných druhů tady žije puma, tapír, medvěd brýlatý nebo kondoři. Běžní návštěvníci mají největší šanci vidět některého z papoušků, guana andského nebo kolibříky. Oblíbeným výletním cílem je soukromá rezervace Acaime, kde nechybí pítka pro kolibříky, kterých se sem slítá docela dost.

10_028.jpg 

Symbolem Valle de Cocora jsou palmy Ceroxylon quindiuense z čeledě arekovitých. S maximální výškou přes padesát metrů to jsou nejvyšší palmy na světě. I přesto, že jsou chráněny zákonem jako národní strom Kolumbie, jich docela ubývá; lidé je využívali na stavbu domů, vosk se používal na výrobu svíček, listy na výzdobu kostelů. Vzácnosti pomáhá i pomalý růst, palmy se dožívají až sta let.

Divoké hory

Sierra Nevada del Cocuy jsou pozoruhodné hory. Díky blízké poloze k rovníku zde rostou zajímavé rostliny, samotné hory mají trochu „venezuelský“ ráz s kolmými stěnami a relativně plochými vrcholky, avšak nejvyšší vrcholky jsou pokryty ledovci. Na turistu tady však čekají celkem drsné podmínky.

12_032.jpg 

Pohoří je jednou z částí kolumbijské Cordillera Oriental, zvedající se východně nad hluboké údolí Chicamocha. Od severu na jih měří asi třiadvacet kilometrů a jeho nejvyšší vrchol, Ritacuba Blanco (5 410 m n. m.) je nejvyšším bodem celé východní Kordillery. Pozůstatkem dřívějších ledovců jsou rozsáhlá glaciální jezera, největší jsou Laguna de la Plaza a Laguna Grande de los Verdes. V mlžném horském parámu (kde na návětrných svazích spadne až 4000 mm srážek ročně) roste na 220 druhů rostlin, symbolem pohoří mohou být krásné, žlutě kvetoucí frailejóny (rostliny z rodu klejovek – Espeletia); i díky nim byla oblast vyhlášena národním parkem. Momentálně je vstup do něj poměrně omezen, povoleny jsou jen některé trasy a zakázáno je nocování na území národního parku. Nedostupný je tak dříve docela oblíbený, i když náročný, pětidenní trek po východní straně pohoří.

12_040.jpg 

Pár praktických tipů

Hlavní turistická sezona (s nejméně deštivým počasím) je v Kolumbii v zimě (leden, únor), vedlejší pak v létě (červenec, srpen). Díky blízkosti k rovníku zde ale prší docela často, podmínky se rychle mění.

Bezpečnostní situace se zlepšila, stále však existují oblasti (zejména v nižších částech země – východně od horských hřebenů), kam není vhodné jezdit. Pozor je třeba dávat si zejména ve větších městech, jako v každé jihoamerické zemi i zde jsou čtvrti, do nichž se nevyplatí chodit (pokud do nějaké takové zamíříte, místní vás často varují). Podobně není vhodné chodit s fotoaparátem na krku, nebo nebýt obezřetný při cestách taxíkem.

V zemi je hustá síť (obvykle velmi moderních a pohodlných) autobusů, díky náročným přírodním podmínkám mnohé cesty trvají docela dlouho. Cenově je Kolumbie prakticky na stejné úrovni jako Česká republika – polední menu v restauraci okolo 80 Kč, základní ubytování od 500 Kč/dvoulůžkový pokoj.

Jan Miklín

Jan Miklín se věnuje převážně krajinářské a cestovatelské fotografii, fotografie a články pravidelně publikuje v nejrůznějších cestovatelských a přírodovědných časopisech.

Více na webu www.janmiklin.cz nebo Facebooku.

Diskuse

Nikdo zatím nenapsal žádný komentář. Buďte první!
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Na konec světa a zpět

24. díl cyklu Sám na cestách aneb fotografie mého života

4.1.2018

Miroslav

Altipláno – fotoexpedice do krajiny na dosah nebe II.

Náhorní plošina altipláno mezi chilskými městy Iquique a Arica patří k těm úplně minimálně navštěvovaným částem tohoto už tak…

27.12.2017

Jan Miklín

Altipláno – fotoexpedice do krajiny na dosah nebe I.

Jihoamerické altipláno, to je náhorní plošina s průměrnou výškou 4 000 m n. m. Krajina, která působí jako z jiné planety, drsná,…

18.12.2017

Jan Miklín

Mont Blanc od Courmayeuru

Zima se letos hlásí o slovo oproti těm předchozím nezvykle brzo, tak přidávám článek o tom, jak jsme trávili Vánoce před rokem.…

7.12.2017

Michal Balada

Jak se fotí v Norsku

Od písečných pláží na břehu Norského moře, po nejvyšší partie národního parku Jotunheimen. V Norsku jsem strávil 7 měsíců…

24.10.2017

Miroslav

9544 kilometrů nejen Norskem

208 dní a bezpočet zážitků nejen z Norska. Cestou necestou po Skandinávii.

10.9.2017

Miroslav