Brand

Nechat se sežrat kvůli fotce?

Žralok! Už jenom to slovo vzbuzuje respekt. Po shlédnutí filmů Čelisti nebo Útok z hlubin, se většina veřejnosti na tato stvoření dívá jako na nemilosrdné lidožrouty. Odborníci však upozorňují, že pravda je někde jinde a že žralok je snad nejhůře pochopeným zvířetem vůbec. Abychom jeho lidožravost ověřili na vlastní kůži, vydali jsme se s fotoaparátem za jedním z nejnebezpečnějších druhů žraloka a to dokonce bez přístroje, pouze na nádech. Jaké jsme z toho měli pocity, co jsme zjistili a jaké jsme přivezli fotografie? To a mnohem více se dozvíte v tomto článku.

On a last breth.jpg

Wikipedie říká

„Žralok dlouhoploutvý (Carcharhinus longimanus) je velký pelagický druh žraloka z čeledi modrounovitých, vyskytující se v mořích a oceánech subtropického a tropického pásu. Žralok dlouhoploutvý je agresivní a je považován za jeden z nejnebezpečnějších druhů žraloka pro člověka.

Známý oceánograf a badatel Jacques-Yves Cousteau popsal tento druh jako „nejnebezpečnější ze všech žraloků“. Přes větší proslulost velkého bílého žraloka a dalších žraloků žijících blíž u pobřeží je žralok dlouhoploutvý pravděpodobně zodpovědný za nejvíce smrtelných útoků, a to v důsledku predace přeživších z vraků nebo havarovaných letadel především během válečných let. Tyto nezdokumentované případy však nejsou zahrnuty do oficiálních statistik útoků na lidi ve 20. a 21. století, proto žralok dlouhoploutvý nefiguruje na prvním místě vedených statistik.

Z největších incidentů lze jmenovat potopení amerického křižníku USS Indianapolis za druhé světové války 30. července 1945. Tehdy zemřelo 600–800 lidí, přičemž nemalá část po útocích žraloků dlouhoploutvých. Další z velkých válečných katastrof bylo potopení parníku Nova Scotia německou ponorkou poblíž Natalu. Z přibližně 1000 cestujících na palubě přežilo pouhých 192 lidí. Mnoho úmrtí se připisuje žralokům dlouhoploutvým.

Přestože žralok dlouhoploutvý je oportunistický a agresivní druh a může na člověka cíleně zaútočit jako na kořist, potápěči se s ním někdy odváží plavat. Doporučují se obecné zásady bezpečnosti: neharpunovat v jeho přítomnosti ryby a pokud se žralok přiblíží příliš blízko nebo začne být zvědavý, raději okamžitě opustit vodu.“

Close encounter.jpg

Trocha historie

V odstavci výše, jsem čistě citoval wikipedii. Jelikož však pocházím z komunity freediverů a potápěčů, kteří se za žraloky jezdili cíleně potápět, mám na tyto tvory ještě jiný pohled. Můj bývalý kolega freediver Dan Exner si před lety zahrál hlavní roli v krásném snímku „Interaction“, který zobrazuje vzájemnou interakci volného potápěče (freedivera) a jednoho z nejobávanějších žraloků, žraloka tygřího. A světe div se, ačkoliv se v jižní Africe na obávaném predátoru vozí, chytá ho za tlamu, či holýma rukama odráží jeho zkušební nájezdy, k žádné ukousnuté ruce či noze nedošlo.

Pro mě byla jižní Afrika vždy příliš daleko, ale jako potápěč freediver a v posledních 6 letech i jako UW fotograf jsem navštívil nespočetněkrát Rudé moře. V předchozích reportážích jste se proto mohli dočíst, jak jsem v těchto končinách fotil želvy, dugongy, delfíny nebo freedivery. Vrcholový predátor tohoto moře mi však pořád unikal. Nafotit žraloka dlouhoploutvého se tak stal sen, v který jsem tajně doufal, při každé výpravě do těchto vod. Nicméně štěstí mi nepřálo, což jsem před několika týdny zmiňoval i v rozhovoru pro Radiožurnál Českého Rozhlasu, jehož záznam si můžete poslechnout zde  nebo přímo na vloženém přehrávači níže:

 

Trocha teorie

Teorie říká, že žralok se pod vodou chová instinktivně. Na rozdíl od kosatek, které žijí ve stádu a své techniky lovu si předávají z generace na generaci, žraloka nikdo lovit neučil a tudíž mu nikdo nevysvětlil, co jídlo je a co jídlo není. Mnohé druhy žraloka navíc nemají vyhraněnou stravu a fungují na bázi jakýchsi "mořských popelnic", které se pokusí ochutnat vše nové, co kolem nich plave.

Žralok nemá ruce, aby si objekt zájmu přidržel a očuchal, a tak zjišťuje co je a co není k snědku pomocí tzv. "zkušebních nájezdů". Ty v praxi vypadají tak, že do vás žralok najede čumákem, popřípadě si zkušebně kousne. Jinými slovy, je potřeba počítat s tím, že když je nebezpečný druh žraloka ve vodě, je slušná pravděpodobnost, že se na vás připlave podívat a bude si chtít kousnout.

Carcharhinus Longimanus III.jpg

Jak kousanci zabránit? Je dobré si uvědomit, že příroda vybavila tvory schopností utéct nebo naopak schopností se bránit. To, co v přírodě utíká, je žrádlo, zatímco to, co jde do protiútoku představuje většinou hrozbu. Žralok vás nikdy předtím neviděl (nejste jeho běžnou potravou) a tak záleží především na vašem chování, jestli vás žralok vyhodnotí jako žrádlo a dojde ke kousnutí nebo ne.

Pokud začnete panikařit, ječet, plácat sebou a budete se snažit uplavat, je to stejné, jako byste si na sebe pověsili ceduli "Jsem žrádlo"(za předpokladu, že žralok umí číst). Naopak pokud se žralokovi postavíte čelem nebo proti němu sebevědomě vyjedete a dáte mu najevo, že se ho nebojíte, máte velkou šanci, že se žralok stáhne.

Tuto komunikaci tělem, vysvětluje několik "žraločích" odborníků jakými jsou například Andre Hartman nebo Michael Rutzen v mnoha dokumentech (doporučit mohu například snímek "Beyond fear" ve kterém se Michael potápí na nádech s velkými bílými žraloky).

Teorie je krásná věc. Když jsem ale řekl lokálním divemasterům, že se hodlám na Elphinstone (lokalita proslavená výskytem žraloků dlouhoploutvých) jako fotograf potápět na nádech ke žralokům, všichni do jednoho mi řekli, že je to šílenství a že mě tam nevezmou. Ačkoliv se na Elphinstone běžně potápí přístrojoví potápěči, místní základny tam šnorchlisty a freedivery nechtějí brát, jelikož u hladiny se pohybující freediver je pro žraloky mnohem větším lákadlem, než jeho v hloubce ponořený, těžkou technikou obalený a bubliny vydávající kolega.

Interaction.jpg

Na žraloky s Apneamanem

Jedinou možností jak se na Elphinstone dostat jako freediver jsou safari lodě (lodě na kterých se plavíte cca týden nejlepšími lokalitami Rudého moře). Poprvé jsem se na této lokalitě potápěl ze safari lodě v roce 2013, nicméně štěstí na žraloky jsem neměl. Rudé moře už není tím, čím bývalo a tak na lokalitách, kde v minulosti pravidelně vídali 5-8 kusů tohoto jedince, dnes musíte mít opravdu štěstí, abyste zahlídli nějakou tu ploutev. Navíc poslední roky longimanus jako kdyby zmizel.

Optimisticky mě naladily až zprávy místních základen, které na Facebooku hlásily, že ho tam před naším odletem měly. My sice vyráželi na "dětské safari" určené pro rodiny potápěčů s dětmi, nicméně na Elphinstone jsme se zastavit měli, s tím, že zatím není jasné, kdo všechno tam půjde do vody.

Už když jsme směrem k Elphinstone pluli, posádka mi hlásila jednoho velkého žraloka ve vodě (pravděpodobně longimanus). Moje nadšení však upadlo, když jsme dorazili na lokalitu a já viděl, jak potápěčské lodě znuděně Elphinstone opouští. Bylo mi jasné, že ve vodě tím pádem nic velkého není.

Šli jsme proto s několika freedivery na klasický průzkum útesu, během kterého jsme se nechali proudem táhnout od severní části útesu k té jižní. Kromě krásných korálů a do hloubek padající stěny ve vodě nic nebylo a tak se většina freediverů po chvíli nechala odvézt člunem zpět na loď. Já si to s Martinem Zajacem (trenér české freedivingové reprezentace, instruktor a organizátor celé výpravy) namířil jen ve dvou nad jižní plato útesu v naději na nějakého toho žraloka.

Nicméně žralok nebyl a navíc jsme sklidili několik poznámek, v podobě volání z vedlejší lodě, upozorňujících na to, že freediving je nad jižním platem kvůli žralokům nebezpečný. Divemasteři na vedlejší lodi prostě viděli 2 neznámé "šnorchlisty" ve vodě a v domnění, že jde o hotelové turisty, kteří nemají ponětí o nebezpečí dole, se nás snažili dostat z vody ven. Nechtěli jsme zbytečně provokovat a tak jsme se vrátili na loď.

Carcharhinus Longimanus 2.jpg

Trocha praxe

Bylo na čase zvednout kotvy a přemístit se na další lokalitu. Naději na žraloka jsem proto vzdal, vylezl z vody na horní palubu a sledoval alespoň delfíny tuponosé, kteří asi 30 metrů od naší lodi skákali. Do toho se naší posádce podařilo rozbít motor u jednoho z člunů a tak se přesun na další lokalitu odložil.

Abychom si zkrátili dlouhou chvíli, sledovali jsme s několika kolegy alespoň skákající delfíny. V tom koukám. že se jeden delfín vynořuje přímo za naší lodí. Volám na Reného: "Hele tenhle je fakt blízko!" René se podívá a volá zpět "Tohle ale není delfín!" Kouknu se znovu do vody a je mi to jasné.... "Do pr....!!! To je longimanuuuuss!!!"

Okamžitě skáču z třetí paluby na druhou a z ní na první, vběhnu do hlavního sálu, kde odpočívá Martin, zařvu "Longimánuuuuuss!!" a běžím se oblíkat do neoprenu. Martin okamžitě vybíhá ze salónu, chytá masku, šnorchl, ploutve, GOPRO kameru a volá "Kde?" Zatímco odpovídám "Přímo pod lodí!", Martin už skáče do vody.

Mě to asi 3 minuty trvalo, protože kromě neoprenu a zátěžového opasku jsem musel připravit fotoaparát a kameru. Ještě než skočím do vody, vidím, jak mě předbíhá Martinova manželka a velmi dobrá freediverka Adélka. Martin už byl asi 30 metrů od lodi a tak na holky volám "Holky beze mě tam nechoďte!" Nicméně už bylo pozdě. Holky byly ve vodě a na cestě k Martinovi.

Plavu směrem k Martinovi, po jehož levé straně byly holky, kouknu pod vodu a zatají se mi dech. Longimánus jede od Martina přímo na mě! A nebylo to žádné "jedu si kolem"! Byl jsem ve vodě nový a tak se jednalo o klasický prověřovací nájezd. Pocity jsem v ten okamžik zažíval rozporuplné. Na jednu stranu strašná radost, že ho po tolika letech opravdu vidím, na druhou stranu skutečnost, že po mě hned startuje, ve mě produkovala obrovské množství adrenalinu.

Carcharhinus Longimanus.jpg

Hlavou mi prolítly vzpomínky na strašidelné historky různých potápěčů, ale nesměl jsem dát najevo strach a tak jsem vyjel směle přímo proti němu. Vypadalo to na pěknou srážku a já si v duchu říkal "Uhne? Neuhne? Uhne? Neuhne?" Nevěděl jsem co bude, ale s rostoucím adrenalinem v krvi a blížícím se žralokem jsem se povzbuzoval "Já ti ten foťák prostě rozbiju o hlavu jestli neuhneš!!!"...asi 20 centimetrů před dome portem mého fotoaparátu to žralok naštěstí prudce stočil doprava. V ten okamžik jsem si oddechl... věděl jsem, že to bude v pohodě.

Po tomto nájezdu jsme se já i žralok uklidnili a potápění s ním probíhalo, navzdory jeho hrůzné pověsti, velmi hladce. Asi za 10 minut jsem však zbystřil znovu, když jsem zahlédl, že na nás vyjíždí kolmo z hloubky další žralok. Byl to ten klasický kolmý výjezd z hlubin, o kterém mi řada potápěčů vyprávěla a mě jen problesklo hlavou "Proboha kolik jich pod námi ještě je?"

Uhlídat jednoho žraloka není nic složitého, ale pokud je žraloků více, hlídáte si jednoho zatímco vás další může vzít zezadu. S přibývající přesilou žraloků se také často zvyšuje jejich sebevědomí. Nad hladinou navíc slyším jednu z holek volat "Já se bojím!" A tak u nás okamžitě zastavuje člun a holky jdou ven z vody.

Já s Martinem jsme se semkli k sobě a kryli si navzájem záda. Sice takhle nemohly vznikat ty ideální fotografie, na kterých by žralok v popředí strkal čumák do fotoaparátu a Martin za ním pózoval, nicméně bezpečnost byla na prvním místě. Já preventivně přidal trošku na dominanci, ale můžu říct, že to ani nebylo třeba, jelikož žraloci měli z mého fotoaparátu, ze kterého létaly blesky a kterým jsem do nich najížděl, očividně respekt. 

Za chvíli sleduji, že už jsou žraloci tři. To už se k nám ale přidali dva přístrojoví potápěči (fotografové z vedlejší lodi) a nakonec i Vašek (starší pán, ale velmi zkušený přístrojový potápěč-instruktor z naší lodě). Ačkoliv byli žraloci tři, potápění probíhalo až na pár nájezdů na ploutve hladce. Jednou vystartoval žralok po ploutvích Martinovi a párkrát lehce očuchal ploutve Vaškovi. Nicméně bylo zajímavé pozorovat, že stačí, abych mu v ten samý okamžik najel foťákem do boku a žralok vylomenin okamžitě zanechal. Dá se říct, že se žraloci chovali vyloženě učebnicově a potvrdila se praxe našich kamarádů, kteří se se žraloky běžně potápí v jižní Africe. Stačilo se ve vodě správně chovat a žádná lidožravost se neprojevila a kousance se nekonaly. 

Interaction II.jpg

Splněný sen

Když jsme se po více než hodině potápění se žraloky vrátili na loď, oba jsme naznali, že jsme netušili, že nás po tolika letech potápění může v Rudém moři něco ještě takhle překvapit a nadchnout. Já si splnil životní sen a musím se přiznat, že když jsem pak byl chvilku sám, měl jsem z toho i slzy v očích. Ačkoliv bezpečnost byla na prvním místě a fotografování až na místě druhém, podařilo se mi i tak udělat několik úspěšných fotografií, takže zase budeme mít s chlapy na mých workshopech a expedicích nový námět k diskusím :o)  Navíc jsme část interakce se žraloky natočili, o čemž se můžete přesvědčit na videu níže. Stačí zapnout hudbu, přepnout Youtube na full-HD, kliknout na fotografii nebo link níže a ponořit se s námi na 4 minuty za žralokem, který se stal osudným nejednomu trosečníkovi: https://www.youtube.com/watch?v=Ao95yBW-OFI

youtube.jpg

 

Co říct na konec? Závěrem bych chtěl poděkovat Martinovi (www.apneaman.cz), za skvělou organizaci celé akce, ale i bohu moří Poseidonovi, který nám žralůčky dodal. Moje díky také patří fotografovi Petru Sovkovi, který mi na poslední chvíli před odletem obětavě zkonstruoval nové odpalování podvodního blesku (díky čemuž jsem mohl žralůčky pokropit sérií záblesků) a také firmě Vaude, která mě na mých výpravách podporuje a sponzoruje.

V listopadu tam jedeme s Apneamanem znovu a pak hned ještě dál, až do vzdálených mořských rezervací ZABARGAD, ROCKY ISLAND, DAEDALOUS, kde je kromě žraloků dlouhoploutvých šance na kladivouny a především na můj druhý sen, žraloka tygřího... tak uvidíme, jak nám bude přát štěstí tentokrát :o)

Štítky:

Václav

Václav Krpelík je fotograf, který se zaměřuje především na fotografování krajiny a to jak té na souši, tak té pod vodou. Jako jeden z mála fotografů na světě, se s těžkou foto-technikou vydává do mořských hlubin výhradně bez přístroje. Mnohaleté zkušenosti s fotografováním hor, pobřeží, mořského světa a dalších žánrů pak předává účastníkům svých workshopů a expedic pořádaných v zahraničí.

Více o něm a o jeho tvorbě naleznete na jeho webu www.vaclavkrpelik.com.

Diskuse

jiriko

9.9.2016 18:16

Hezký článek, hezké fotky, ale nevlezl bych tam. smile

Jiří Kolena

12.9.2016 21:07

Tak tohle kdyby na mě vyjelo, tak znečistim celý Rudý moře...

Václav

13.9.2016 20:37

Pánové děkuji za vtipné komentáře :) :) :) 

RMI

15.9.2016 17:55

Ahoj,

naštěstí mám žraloci nezačali oplácet ta zvěrstva, co jim dělá náš druh Homo "sapiens". Pak bych se do vody bál.

Co se týče fotek tak oceňuji hlavně to, že se nejedná o klasický karibský hnus, kdy všichni sedí na dně a jeden v drátěném vohozu krmí žraloky. Tyhle fotky jsou v přirozené situaci a je to na nich vidět. Ta modrá hluboká voda je v kombinaci s denním světlem perfektní. PS. já fotím hlavně mnohem menší vodní havěť, v případě zájmu viz https://www.zonerama.com/SilentWorld . Jinak pěkná potvora je triggerfish, párkrát na mě už vyjela - není sice moc nebezpečná, ale je velmi agresivní a dokáže i lehce uhryznout ucho.

Václav

16.9.2016 20:05

Ahoj, díky za komentář :o) Koukal jsem na link a líbí se mi hlavně ty makra. Foceno asi s lahví, jestli se nepletu. Jinak čím konkrétně je to focené?

RMI

18.9.2016 21:58

Ahoj, diky za reakci, těší mne. No jak jsem řekl, makro je pro mne naprostá priorita. Foceno samozřejmě s lahví, jinak bych musel mít žábry :-)) Makro je především o klidu. Kdybych se musel vynořit, na 99% bych už toho mrňouse nenašel. Jinak fotím na Nikon D7100 (DX je na makro mnohem lepší než FF), převážně 85mm DX Nikkor (dost opomíjený, ale lepší než 105mm FF), permanentně na C-AF, pouzdro Ikelite + 2x blesk Ikelite DS51, na fokus je nezbytné světlo (používám skvělé LED Mares eos4rz). Dále je nutný fakt dobrý a trpělivý buddy a divemaster...

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Fotografujeme

Všechny články kategorie

Krajinářská fotografie: červenec - srpen 2017

Fotografií jste přes letní měsíce nahráli do galerie méně než je obvyklé, ale i tak se našlo pár povedených snímků, za kterými se…

4.9.2017

Michal Balada

Má cesta k reportážnímu focení svateb

Reportáž, to je krásné slovo, moje oblíbené. Prakticky mohu s klidem říci, že jsem reportážní svatební fotograf. A teď bych vám…

10.8.2017

Lukáš

Krajinářská fotografie: duben - červen 2017

Jaro je za námi, a protože už je v plném proudu léto, nastal nejvyšší čas ohlédnout se za krajinářskými snímky, které jste v…

3.7.2017

Michal Balada

Dostaňte ze svého fotoaparátu maximum

Rukama mi za posledních asi patnáct let prošla celá řada fotoaparátů. U všech jsem se vždy snažil "vymačkat" z nich co se dalo.…

31.5.2017

Tomáš

Krajinářská fotografie: Leden - Březen 2017

Letošní zima se konečně po pár hubenějších letech předvedla a na výběru z uplynulých měsíců je to znát. Tak pojďme na něho.

5.4.2017

Michal Balada

Gamma korekce polopatě

Určitě už jste někdy slyšeli o takzvané gamma korekci. A možná jste se jí vyhnuli obloukem. Tak dneska už nemusíte. Mám pro vás…

28.3.2017

Tomáš