Brand

OBKLOPENI ŽRALOKY

Interakce se třemi žraloky dlouhoploutvými v srpnu nám nestačila a tak jsme se v listopadu vydali fotografovat na lokality, které se údajně žraloky jen hemží. Na fotografickém jídelníčku měl být nejen obávaný žralok dlouhoploutvý, jeho menší kamarád žralok hedvábný, ale dokonce i mediálně proslulý žralok tygří. Jak volné potápění s top predátory moří a oceánů dopadlo? Jaké žraloky se nám podařilo nafotit, natočit, co jsme při tom pod vodou zažili a kdo ve finále skončil na čím jídelníčku? To vše, včetně dokumentačního videa z této akce vás čeká v tomto článku.

9.jpg

Žraloky dlouhoploutvé jsem se snažil najít a nafotit již mnoho let. Nicméně poslední roky jako kdyby z vod Rudého moře zmizeli. Navíc freediving s nimi běžné potápěčské základny neumožňují z bezpečnostních důvodů.
Freediver je ve vodě oproti přístrojovému potápěči horizontální, rychlý, nevydává hluk ani bubliny a pohybuje se často u hladiny, kde žralok hledá potravu. Je tedy pro žraloky mnohem lákavějším objektem, než těžkou technikou obalený a v hloubce se pohybující přístrojový potápěč. Potápěčské základny tak většinou nechtějí nic riskovat a proto na žraločí lokality freedivery neberou.

Dle mnoha lokálních „divemasterů“ je freediving se žraloky dlouhoploutvými čistým šílenstvím. Na druhou stranu žraločí odborníci (například Richard Jaroněk, Mirek Hrdý a další) tvrdí, že strach je v tomto případě neoprávněný. Místní divemaster má sice odpotápěných 20 let a může se tudíž považovat za zkušeného mořského vlka, nicméně svůj potápěčský život strávil s klienty na korálech, kde žraloka za všechny ty roky viděl dvakrát.

2.jpg

My jsme měli nádhernou interakci s tímto krásným predátorem během potápění na nádech v srpnu (viz tento článek) a jelikož nás tato zkušenost vyloženě nadchla, rozhodli jsme se žraloka dlouhoploutvého fotografovat a natočit v rámci speciálního francouzsko-českého freedivingového safari v listopadu. Na lokalitách Rocky Island a Zabargad prý nedávno viděli spousty žraloků a tak jsme se osvědčenou safari lodí Martina I vydali na jih směrem k Sudánu.

Poznámka k lodi: pětihvězdičková vlajková loď „Martina I“ je speciálně vybavená pro freediving (systém bójek a lan), rekreační i technické přístrojové potápěče (klasické lahve, nitrox – membránový systém).  Její kvalita, provedení interiéru a vybavení kajut vlastními koupelnami, klimatizací, ledničkou, osuškou, županem, větrákem, TV/ DVD, ji řadí mezi nejluxusnější lodě Rudého moře.

Fotografie, technické údaje lodě a přehled lokalit, na které se lze lodí „Martina I“ vypravit jsou k dispozici tady.

 

ZABARGAD

Po noční přeplavbě jsme se ráno probudili na lokalitě Zabargad a jen co jsem vylezl z kajuty, mi egyptská posádka hlásila, že nám pod lodí krouží žralok. Vykoukl jsem přes palubu a vidím krásného longimána. Voda byla křišťálově čistá, hladina jak zrcadlo a tak bych za ním nejradši hned skočil s foťákem.

Nicméně na rozdíl od Elphinstone v srpnu, kde jsem se žraloky potápěl většinou sám s Martinem, jsme tady měli 18 dalších, různě zkušených freediverů, za jejichž bezpečí jsme měli zodpovědnost. Počkal jsem tedy na rozhodnutí velitele Martina Zajace a to znělo "Trenink hloubek se kvůli žralokům ruší, jdeme se rozpotápět na reef, kde žraloci nejsou."

Sea wolfs1.jpg

Útes byl krásný, nicméně já celou dobu pouze vyhlížel žraloky. Z hloubky se na mě přijel podívat asi metr a půl dlouhý žralok hedvábný (silky shark) a za chvíli na mě volal Martin, že k nim přijel "na kukandu" jeden menší longimánus. Hned se ale zase otočil a zmizel v hloubce.

Já tušil, že zajímavé to bude až s návratem na loď, pod kterou ještě před hodinou kroužili žraloci. Když jsme však k lodi doplavali, žraloci nikde. Francouzská část naší výpravy postupně vystupovala na loď, zatímco já se domluvil s několika nejzkušenějšími freedivery, ať se mnou zůstanou ve vodě, s tím, že si u lodi na longimány počkáme.

A netrvalo to ani 10 minut a už vidím prvního žraloka, jak to valí rovnou na mě. Po zkušenostech z Elphinstone jsem proti němu sebevědomě vyjel a žralok se standardně necelý metr před srážkou stáhl. Kolegové za mnou to viděli, obavy opadly a začali jsme se se žralokem potápět. Po dalších 10 minutách to už nevydrželi ani z lodi přihlížející Francouzi a přidali se k nám. Bylo to asi 18 freediverů na jednoho žraloka, takže slušná přesilovka.

Žralok si přesilu uvědomoval a tak si držel celou dobu slušný odstup jednoho až tří metrů. Potápění s ním připomínalo freediving s hodnou akvarijní rybičkou. Řekl bych, že to byla až nuda. Změnu jsem zaznamenal, až když se objevil další žralok.

Close encounter 3.jpg

Skupinka Francouzů sledovala prvního longimána a o druhém neměla ponětí. Ten, vědom si výhody nájezdu ze zálohy, najel z boku na nejbližšího, nic netušícího freedivera. Já jediný to viděl a proto jsem tam co nejrychleji najel a žraloka trefil přímo do čumáku foťákem. Moment překvapení byl pryč a tak se odhalený a foťákem naražený žralůček rychle zdekoval a ujal role další hodné akvarijní rybičky.

Asi po hodině nás se žraloky zůstalo jen 5 Čechů (náš kameramanský / fotografický team). Žraloci se na chvilku ztratili a my se domlouvali, že už půjdeme na člun a zpět na loď. Když v tom koukám, že se první žralok vrací. A nejen to! Vede si sebou druhého a třetího, pořádně velkého kamaráda!

S příchodem velkého žraloka na scénu se situace rázem změnila. Sebevědomí dalších dvou žraloků silně narostlo a najednou jsme tady měli jeden nájezd za druhým. Hurááá... konečně pořádná dávka adrenalinu !!! :o) Nájezd zleva, nájezd zprava...  Bum, bác, to je jízdaaaaa!!! Žraloci mi do foťáku najíždí ze všech stran a fotky jenom lítají!!! Nejintenzivnější to bylo asi minutu. Když však žraloci poznali, že nás jen tak nerozhodí, opět se stáhli. My se rozhodli více neriskovat, naskákat do člunu a hurá na snídani. Zážitků bylo pro ten den až až.

4.jpg

ROCKY ISLAND

Druhý den se přesouváme na další "žraločí lokalitu" Rocky Island. Před vstupem do vody nám dive master Ahmed hlásí, že tady předchozí den měli přístrojoví potápěči z druhé safari lodi 5 longimánů a dokonce jednoho žraloka tygřího. Ať tedy dáváme pozor!

Opět proto volíme raději bezpečnější variantu a jdeme nejdříve prozkoumat reef. Kdo by ale koukal na korály, když v hloubce pod lodí tušíme přítomnost žraloků dlouhoploutvých a šance se rýsuje i na "tygřáka"?

Proto se s několika nejzkušenějšími freedivery vydáváme brzy k lodi a žraloky vyhlížíme. Ti však prvních 15 minut nikde nejsou. Že by se na nás vykašlali? Ale kdepak! Stačilo počkat další dvě minuty a už si to na nás jeden dlouhoploutvák "štráduje". Na nic nečekám a opět mu vyjíždím naproti. Jako vždy to vypadá na srážku, nicméně jako vždy to žralok těsně před mým fotoaparátem vzdává a stáčí do strany.

8.jpg

Po chvíli se přidává další longimánus a následuje asi hodinové a velmi bezpečné fotografování vzorně pózujících a slušně vychovaných žraločích modelů. Po hodině nás ve vodě zůstane opět jenom pět (náš kameramanský / fotografický team, plus jeden zapomenutý Francouz jménem Buzz L`éclair).

A co na to žraloci? Ti stejně jako den předtím z ničeho nic zmizí, jen aby se mohli vrátit s posilou. Tentokrát se však rozhodli netroškařit! Koukám, vrací se první, za ním druhý, třetí a po nich další dva! Proboha kolik jich je? Přiletělo jich rovnou pět! A opět jako když lusknete prsty, situace se během několika sekund mění a máme tady nájezdy žraloků ze všech stran. Pět žraloků na pět freediverů? Hůrááá... už žádné dělení se! Konečně máme každý svého žraloka!!! :o) Na adrenalinu tomu přidávali dva žraloci hedvábní, kteří mezi longimány lítali jako rakety. Jakoby si říkali "Hele dlouhoploutváci budou hodovat, třeba taky něco dostaneme." :o)

Carcharhinus Longimanus2.jpg

O něco chytřejší na základě předchozí zkušenosti, jsme však zachovali klid a stáhli se k sobě (abychom si kryli záda a nemohlo se stát, že na někoho žraloci najedou nepozorovaně zezadu). Tahle taktika totiž fungovala na výbornou. Žraloci to po minutě intenzivních nájezdů opět vzdali a na chvíli zmizeli.

Netuším jestli šli pro další posily nebo se jen domluvit na další taktice nájezdů, protože my už na nic nečekali a naskákali raději do člunu. Francouz Buzz L`éclair po příjezdu na loď prohlásil "It is always dangerous for a Frenchman to stay alone with a bunch of Czech buddies in the evening (u slivovice) and in the morning (se žraloky)". U oběda pak celý šťastný provolával "With Czechs everyting is possible!" Ano, adrenalinu a zážitků bylo na rozdávání.

Too close.jpg

TRÉNINK HLOUBEK

Po dvou dnech intenzivního potápění se žraloky, jsme se vydali zpět na sever. Především naše francouzské kolegy tam totiž čekal trénink na hloubkách a posouvání freedivingových limitů.

5.jpgDojeli jsme proto až k reefu Sataya, u kterého nás čekal první seriózní trénink potápění do hloubek. Žraloci tady nehrozili a tak se freediveři začali spouštět do nekonečných mořských hloubin. Já si na palubě ještě chystal foto-techniku s tím, že je půjdu za chvíli fotit, když v tom slyším, jak někdo ve vodě volá "Shark! Shark! Shark!".

Žralok na Sataya reefu, který je známý výskytem delfínů a na kterém jsem byl už desetkrát a o žralokovi neslyšel? To si někdo dělá srandu, ne? Kouknu přes palubu do vody a k mému údivu tam opravdu je! Krásný žralok dlouhoploutvý si to rejdí mezi freedivery na tréninkových bójkách.

Martin nechce riskovat, že do tréninku zabraného a okolí nesledujícího freedivera v hloubce najede žralok a tak okamžitě velí "Ven z vody". Já se rychle oblíkám do neoprenu, že tam skočím, nicméně je pozdě. S návratem freediverů na loď, zvedáme kotvy a vyplouváme směrem na delfíny do středu Sataya reefu. Fotografování žraloka jsem ten den propásl.

Další den přejíždíme ještě více na sever k neznámému útesu mezi Marsa Alam a Hurghadou. Tady už je šance na žraloky téměř nulová a tak spouštíme i sled a jezdíme na nádech do hloubek kolem 60-70 metrů.

6.jpgAsi po hodinovém tréninku však opět slyším někoho volat "Shark! Shark! Shark!". Říkám si "To je blbej fór.", ale po zkušenosti z předchozího dne pro jistotu nastavuji fotoaparát. Do toho ke mě připlouvá Martin a hlásí "Další longimánus! A pořádnej macek! Pojďte z vody!".

Nicméně je mi jasné, že tento povel se netýká mě a tak se naopak pomalu vydávám dál od lodi a vyhlížím žralůčka. Asi 3 metry za sebou mám v závěsu instruktora a závodníka ve freedivingu Pascala Hurona, který šéfuje francouzské části naší výpravy. Nicméně žralok nikde.

Až po chvíli ho vidím těsně pod hladinou asi 30 metrů od nás. Kopnu do ploutví, abych se trochu přiblížil, když v tom mě žralok zpozoroval, otočil se o 90 stupňů a rozjel přímo na mě. Jak mu jedu naproti, tak si najednou uvědomuji, že měl Martin s tou velikostí pravdu. "Sakra ten je velkej! Do pr.... ten je velkej!!!"

Kouknu rychle za sebe a vidím, že Pascal je až 5-6 metrů za mnou, navíc loď už je taky poměrně daleko, jsme tam sami a tak se rozhoduji vykašlat na fotky z 20 centimetrů a místo toho žraloka raději udržet od těla. Když je žralok asi 12 metrů přede mnou, tak se zanořuji do hloubky 5 metrů a najíždím na něj ze spodu. Tohle žraloci nemají rádi, jelikož jim tím odřezávám případnou únikovou cestu do hloubky. Mám vyzkoušeno, že o to dříve se proto stočí do strany a nenajedou až do fotoaparátu.

Close encounter 4.jpg

Nicméně na tohoto žraloka to očividně neplatí! Otočil se, až když jsem na něj těsně před srážkou, cca z 30 centimetrů, vypálil blesk. A ani k nějakému úniku se moc neměl. Po otočce tam jen tak zvědavě postával a čekal co bude. Uff! Mám z toho pod neoprenem husí kůži! V tom už ale u nás zavrčel motor člunu, který nám Martin pro jistotu poslal. Pascal mi zezadu signalizuje, že na něj skáče a já s tímhle oprsklým žralokem sám ve vodě zůstávat nehodlám. Podávám fotoaparát Pascalovi, vyskakuji do člunu a už se řítíme zpět na loď. Tam nás s úsměvem vítá Martin a hlásí "To byl starej mazák co?" :o)

Vlasta Urban.jpg

JAK TO JE S TOU LIDOŽRAVOSTÍ?

Pro nezasvěceného, žraloky neznalého a filmem typu Čelisti ovlivněného čtenáře to může vypadat, že jsme možná riskovali příliš. Jenže já vám řeknu tajemství: "Žraloci lidi nežerou! Nechutnáme jim." Z těch 5-8 lidí, které ročně žraloci po celém světě zabijí nikdo na "sežrání žralokem" neumře.

Napadení lidé umírají na vykrvácení, které je následkem nájezdu, který (většinou kvůli neznalosti) nedokázali odrazit a tak byl zakončen zkušebním kousancem. Žralok nemá ruce, aby se seznámil. A tak k ověřování okolí používá zuby. Ty jsou bohužel tak velké a ostré, že i malá seznamovací "pusinka" může skončit fatálně.

Pokud jste ve vodě se žralokem dlouhoploutvým, tygřím, bílým nebo bělavým, je velká pravděpodobnost, že bude zvědavý a pokud mu dáte tu možnost, bude si chtít ze zvědavosti ťuknout čumákem nebo dokonce kousnout. Nicméně pouze vaše chování determinuje, jak vás žralok vyhodnotí. Příroda vybavila tvory schopností utéct a nebo schopností se bránit. Tedy to co v přírodě panicky utíká, je žrádlo, to co jde do protiútoku, je nebezpečné.

Carcharhinus Longimanus1.jpg

Žralok vás nikdy předtím neviděl a tak pokud se před ním začnete chovat jako vyděšená tlustá německá turistka (budete sebou v panice mlátit o hladinu a snažit se uplavat), je to jako byste si na sebe připnuli ceduli "jsem žrádlo".

Pokud se naopak žralokovi postavíte čelem, ukážete se v celé velikosti nebo proti němu dokonce vyjedete, tak ho zmatete a žralok se stáhne. On se totiž nepřijel s nikým poprat. Chce se jen nažrat, nic víc a proto nepůjde do souboje, ze kterého by nemusel vyjít jako vítěz (to že jste proti němu většinou bezbranný on neví).

Toto fungování se žralokem krásně dokazují i všechny naše výše zmíněné interakce. Během xx hodin potápění s různými žraloky nedošlo (až na můj jeden výchovný "pohlavek" foťákem) na žádný náraz žraloka do potápěče ani na náznak kousance. Žraloci viděli, že o nich víme, že se jich nebojíme, že není šance na nás najet nepozorovaně ze zálohy a proto se chovali dle očekávání.

Sea wolfs.jpg

JAK SE NENECHAT KOUSNOUT?

Jaká pravidla bych při interakci se žralokem dlouhoploutvým tedy doporučil?

1) Když se na to necítíte, tak tam nelezte!

- Pokud jste začátečník, kterého dokáže vylekat i delfín, dugong nebo velrybák, pokud do vody lezete se strachem a sebezapřením, vykašlete se rovnou na to. Případnou paniku by mohl zvědavý žralůček odměnit zkušebním kousancem a to by pro vás nemuselo dopadnout dobře.

2) Držte se pohromadě a buďte v přesile!

- Žralok umí počítat a tak když vidí, že jste v přesile a víte o něm, netroufne si většinou ani najet. Když je vás hromada potápěčů vedle sebe a pouze jeden nebo dva žraloci, tak je to plavání s akvarijní rybičkou.

3) Vždy koukat všemi směry a zvláště za sebe !

- Žralok, kterého natáčíte nebo fotíte, po vás nevystartuje. Ale ten za vámi, o kterém nevíte, by mohl! K odvrácení nájezdu ze zálohy většinou stačí oční kontakt, který dá žralokovi jasně najevo, že o něm víte. Žralok přichází o moment překvapení a svůj pokus si kousnout vzdává. Proto vždy koukejte do stran a za sebe. Od toho ve vodě funguje buddy team, abyste si všechny strany uhlídali!

4) Foťák, kameru nebo tyč pro GOPRO vezměte sebou!

- Obrovská výhoda nás fotografů spočívá v možnosti schovat se za velkou foto-techniku, případně dotěrného žraloka fotoaparátem přímo odstrčit. Nemusíte však sebou tahat skříň. Michael Rutzen používal 20 cm dlouhý a centimetr tlustý železný drát, který velkým bílým žralokům při kontaktu nastavoval. Žralok narazí čumákem do železa, vyhodnotí to jako nežratelné a okamžitě se zklidní.

5) Když se vynoří žraloků hromada, srazte se k sobě, abyste si mohli krýt záda!

- Uhlídat úhel 90 stupňů je vždy jednodušší, než hlídat 360 stupňů a 5 žraloků zároveň. Pokud žraloci zrychlí a začnou kolem vás lítat, tak raději ven na člun, který musí být pro případ nouze vždy s vámi.

Rocky Island 2 copy.jpg

CO ŘÍCT ZÁVĚREM?

Závěrem bych chtěl konstatovat, že jakékoliv potápění se žraloky je bezpečné, pokud je správně organizované. Žralok je nejlepší model, se kterým jsem se kdy pod vodou setkal, jelikož před vámi neprchá, nýbrž naopak vám sám a dobrovolně do fotoaparátu najíždí. Ačkoliv jsme nakonec tygřího žraloka neviděli, bylo ostatních žraloků více než dost. Pro mě tato akce proto představovala nejlepší potápěčsko-fotografický zážitek, jaký jsem od roku 2006, kdy jsem s potápění začínal, absolvoval.

7.jpg

Poděkovat bych chtěl především Martinovi Zajacovi a týmu Apneaman.cz za skvělou organizaci celé akce, dále provozovatelům osvědčené safari lodi Martina I (společnost Divetravel) nejen za to, že nám jejich loď poskytla jako vždy fantastické zázemí, ale především za důvěru, kterou do nás vložili tím, že nám výpravu do těchto "žraločích vod" umožnili. V neposlední řadě bych rád poděkoval firmě Vaude, která mě sponzoruje a na všech mých výpravách podporuje.

Tak a teď už se v klidu usaďte v pohodlí svého domova, přepněte youtube do full-HD , zapněte reproduktory a ponořte se s námi na jeden nádech za žraloky dlouhoploutvými, prostřednictvím videa, které pro nás připravil Vlasta Urban a jeho Sacrebleu:  https://www.youtube.com/watch?v=tfX3aEk1WiY

Video-vlastik.jpg

Více fotografií z této akce je pak na mém webu:

http://www.vaclavkrpelik.com/galerie/lide-pod-vodou/

http://www.vaclavkrpelik.com/galerie/more-a-oceany/

Štítky:

Václav

Václav Krpelík je fotograf, který se zaměřuje především na fotografování krajiny a to jak té na souši, tak té pod vodou. Jako jeden z mála fotografů na světě, se s těžkou foto-technikou vydává do mořských hlubin výhradně bez přístroje. Mnohaleté zkušenosti s fotografováním hor, pobřeží, mořského světa a dalších žánrů pak předává účastníkům svých workshopů a expedic pořádaných v zahraničí.

Více o něm a o jeho tvorbě naleznete na jeho webu www.vaclavkrpelik.com.

Diskuse

Pavel

4.1.2017 12:33

Vašku, to musely být zážitky. To bych chtěl taky někdy zažít.

Líbí se mi spojení fotografování a freedivingu, jako koníčku se věnuji obojímu (zvlášť) a výsledky zatím za moc nestojí. Tvé fotky podmořského života i freediverů "v akci" jsou úžasné, snad se dočkáme dalších.

PS: Poznámka na záznamu z ČRo, že i bez trénování strávíš při focení pod vodou 2 - 4 minuty, mě opravdu vytočila :-)

Václav

4.1.2017 20:49

Ahoj Pavle, díky za komentář :o) Zažít to můžeš, stačí se k nám někdy přidat.. příští listopad tam jedeme znovu a myslím, že to není naposledy. Jinak k těm minutám bez trénování... 10 let freedivingu, během kterých jsem sice nikdy netrénoval, ale byl cca 3-4x v roce na moři, představuje jakousi přirozenou, nenucenou formu tréninku :o) ...prostě jde to bez nucení, přirozeně samo...
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Fotografujeme

Všechny články kategorie

Krajinářská fotografie: září - říjen 2017

Vichřice před pár dny razantně ukončila letošní vydařený podzim, tak se pojďme podívat, se kterými snímky jste se za uplynulé dva…

1.11.2017

Michal Balada

Krajinářská fotografie: červenec - srpen 2017

Fotografií jste přes letní měsíce nahráli do galerie méně než je obvyklé, ale i tak se našlo pár povedených snímků, za kterými se…

4.9.2017

Michal Balada

Má cesta k reportážnímu focení svateb

Reportáž, to je krásné slovo, moje oblíbené. Prakticky mohu s klidem říci, že jsem reportážní svatební fotograf. A teď bych vám…

10.8.2017

Lukáš

Krajinářská fotografie: duben - červen 2017

Jaro je za námi, a protože už je v plném proudu léto, nastal nejvyšší čas ohlédnout se za krajinářskými snímky, které jste v…

3.7.2017

Michal Balada

Dostaňte ze svého fotoaparátu maximum

Rukama mi za posledních asi patnáct let prošla celá řada fotoaparátů. U všech jsem se vždy snažil "vymačkat" z nich co se dalo.…

31.5.2017

Tomáš

Krajinářská fotografie: Leden - Březen 2017

Letošní zima se konečně po pár hubenějších letech předvedla a na výběru z uplynulých měsíců je to znát. Tak pojďme na něho.

5.4.2017

Michal Balada