Pálava panoramatická aneb fotografický průvodce Pavlovskými vrchy

Bílá vápencová skaliska se tyčí nad okolní rovinatou krajinou, pod věčně rozpáleným sluncem
– které tomuto místu dalo pojmenování – se daří teplomilným druhům, které jinde v České republice nenajdeme, a zříceniny středověkých hradů skrývají tajemství minulosti. To je Pálava, chráněná krajinná oblast na nejjižnějším cípu Moravy. A díky mnohým výhledům na skaliska i okolní krajinu také fotografický ráj.

Krajinou dominantou oblasti jsou vápencová bradla – druhohorní korálové útesy, které sem doputovaly z území dnešního Slovenska. Nejvyšší bod Pálavy, Děvín (550 m n. m., s vysílačem na vrcholu), převyšuje okolí o 400 m a jeho stěny jsou leckde kolmé. Podzimní pohled ukazuje pěkně zbarvené listnaté lesy na úpatí skal.

Pěkný výhled je i ze samotné vrcholové plošiny Děvína, na okolní krajinu, které vévodí přehrada Nové Mlýny. Při focení panoramat se sluncem v záběru je problém stanovit správnou expozici – pomoct můžou přechodové filtry (ale také můžou způsobit spoustu odlesků) nebo podexpozice a následná úprava v počítači.

Pohled na vápencová skaliska Děvína tentokrát ze Soutěsky v časném podzimu, barvícím trávy i keře.

Focení před úsvitem je expozičně ještě horší než se sluncem, rozdíl jasu oblohy a tmavých ploch je obrovský. Přechodové filtry opět můžou pomoct, ale na této fotografii byl problém s hradem, ze kterého by udělaly černou plochu. Proto jsem použil jen relativně slabý přechoďák a podexpozici.

Dívčí hrady, nazývané také Děvičky, jsou významnou dominantou, tyčící se nad Pavlovem. Postaveny byly roku 1222 k ochraně obchodní stezky. Za třicetileté války byl hrad obsazen Švédy, kteří jej po svém odchodu zapálili a tím odsoudili k zániku. Pohled na dělostřeleckou baštu jižně od vlastního hradu.

Druhou z pálavských zřícenin je Sirotčí hrádek, jehož pozůstatky stojí na Růžovém vrchu nedaleko Stolové hory. Nejhezčí pohled je asi v podvečer, když zapadající slunce barví hrad i skály.

180°panorama z vinohradů nad Horními Věstonicemi zachycuje hlavní Pálavský hřeben v čele s Děvínem, Stolovou horu i zapadající slunce. Pro lepší strukturu vinohradů by to chtělo žebřík – příště.

Sníh není na Pálavě zrovna častým jevem, takže jej bylo třeba využít. Předvánoční panorama Mikulova od Kozího hrádku, v ideálním čase pro noční focení s modrou oblohou a pocitem noci. Odraz pouličních světel ve sněhu město pěkně prozářil.

Pohled na námrazou pokryté Dolní Věstonice z Děvína. Silný opar vyžaduje úpravu kontrastu – jeho přidání, eventuálně i ztmavení více vzdálených částí.

Kvůli stísněnému prostoru jsem tuto fotku, zachycující Sirotčí hrádek v království zimy, fotil jako dvouřadé panorama.

Horní Věstonice jsou asi nejhezčeji položenou pálavskou obcí, leží na západním okraji hlavního hřebene a přímo nad obcí se tyčí skály Martinky.

Také z ní je pěkný pohled na okolí. Prasátkový závoj pod sluncem ukazuje na nebezpečí přechodových filtrů.

Dalším skvělým výhledovým místem je samotná Stolová (nebo také Tabulová) hora, ležící nad Klentnicí. Jako na dlani z ní má člověk hlavní pálavský hřeben včetně obou hradů – Sirotčího a Děviček.

O něco širší pohled ze stejného místa. Vzhledem k potřebě clony alespoň 14 – 16 kvůli hvězdičce ze slunce i rozdílu jasů se mi osvědčilo vyfotit slunce zvlášť (s kratší expozicí) a zkombinovat jej se snímkem, exponovaným více „na stíny“. Rozdíl expozic ale nesmí být příliš velký.

Další pohled na Pálavu z blízkého okolí Klentnice – panorama začíná vpravo Stolovou hradu, pokračuje Růžový vrch s věží Sirotčího hrádku, masiv vrchů Obora a Pálava a hlavní hřeben Děvína ukončený Děvičkami.

Méně známý pohled na Mikulov a Pálavu z rakouského Schweinbarther Berg, který tvoří jakési pokračování Pálavy.