Brand

Portugalské pobřeží a ostrov Berlenga

Velkou část portugalského pobřeží tvoří střídající se skaliska a dlouhé písečné pláže, na které se stále valí vlny Atlantského oceánu, spolu s vytrvalým studeným větrem. Nejinak je tomu i u poloostrova Peniche, na kterém stojí stejnojmenné město s přívlastkem Capital da Onda - „hlavní město vln“.. A asi jedenáct kilometrů od pevniny leží skalnatý ostrov Berlenga, doprovázený skupinkou menších ostrůvků či skalisek, čnících z věčně rozbouřeného moře. Dnes přírodní rezervace, která by se dala nejjednodušeji popsat jako království racků.

3_033m.jpg

Peniche - město vln

Ještě ve středověku bylo Peniche řídce obydleným ostrovem, teprve po 15. století se počet obyvatel zvyšoval, k čemuž přispělo i propojení s pevninou. Výraznou dominantou města je přímořská pevnost, postavená v letech 1557 až 1645, s mohutným opevněním Baluarte Redondo, strážní věží a kaplí Santa Bárbara. V novějších časech byla využívána jako vězení – mimo jiné pro politické vězně režimu Estado Novo. Dnes zde sídlí muzeum.

2_003m.jpg

Peniche je ale známé hlavně pro své pláže – údajně pro surfaře jedny z nejlepších na světě. Ty neleží na vlastním poloostrovu, ale na pobřeží na sever i na jih od něj. Na koupání to úplně ideální není – silný vítr, obrovské vlny a teplota moře, která se pohybuje i v létě kolem 20 °C není nic moc.

Maják na západě

4_002m.jpg

Nejzápadnějším bodem poloostrova je Cabo Carvoeiro, na kterém stojí maják, vítající lodě proplouvající do přístavu. Celé pobřeží poloostrova je skalnaté, s vysokými útesy a celými skalními městy, ve kterých jsou vymodelovány pozoruhodné tvary.

4_008m.jpg

Velkou atrakcí je zde osamělá skála, tyčící se z moře nedaleko pobřeží - Nau dos Corvos („Havraní loď“). Do skal neustále buší mořský příboj, který je rozbíjí, nadrobené bloky postupně rozkládá a unáší do moře. Za pár milionů let tu žádný poloostrov nebude…

Čas 20 sec způsobil výrazné rozmazání příboje, WB bylo nastaveno do modrého tónu. Problémem byl silný vítr, který výrazně rozechvíval stativ

Souostroví Berlenga

2_053m.jpg

Hlavní ostrov, Ilha da Berlenga (78 ha), má na délku 1500 m, v nejširším místě 800 m a k nejvyššímu bodu musíte z přístavu zdolat 88 výškových metrů. Další ostrůvky – Farilhões, Estelas a Forcados – jsou ještě menší. Na rozdíl od pobřeží Peniche, které je tvořeno sedimentárními horninami, jsou tyto ostrovy budovány unikátními magmatickými a metamorfovanými horninami. Berlenga je ze žuly, zatímco menší ostrůvky jsou tvořeny rulou, svorem a břidlicemi. A co je na „obyčejné žule“ tak zvláštního? Je to její typ, který není podobný žádné evropské hornině, ale naopak žulám americkým. Tato hornina krystalizovala před 280 miliony let v době vrásnění, během kterého se uzavřel oceán mezi Gondwanou a Laurentií a vytvořilo Apalačské pohoří. Důležité byly i pozdější pochody, které skály znovu zprohýbaly a deformovaly do dnešních zajímavých tvarů s příkrými útesy a vysokými srázy, které můžete vidět hned při plavbě k přístavišti.

K potlačení kontrastu v protisvětle se hodí schovat slunce za mrak. Nevýhodou je ale to, že v naprosté většině případů neudělá "hvězdičku".

3_086m.jpg

Díky své poloze byl ostrov navštěvován lidmi od pradávna, o čemž svědčí archeologické pozůstatky např. římské keramiky, utopené v průzračných vodách pobřežního oceánu. V roce 1513 zde král Manuel nechal postavit klášter (Mosterio da Misericórdia), ten byl ale po 35 letech opuštěn kvůli častým návštěvám pirátů.

3_044m.jpg

V letech 1651 až 1656 byla na rozkaz krále João IV. postavena pevnost – Fortalenza San João Baptista, která zde stojí dodnes. Jejím úkolem bylo bránit ostrov proti nájezdům pirátů zejména ze severní Afriky. Po veliteli pevnostní posádky v roce 1666, který s hrstkou mužů dokázal ubránit pevnost proti 15ti členné španělské flotile, je pojmenována loď, vozící dnes turisty na ostrov: Avelar Pessoa.

3_121m.jpg

Světlo 29 metrů vysokého majáku Duque de Brangança, postaveného na nejvyšším bodu ostrova v roce 1841, je viditelné z více než 45 kilometrů.

Nejzajímavější barvy mraků často vznikají až po západu, ovšem světla už je málo, a tak je nutný stativ - nebo stabilizace.

Ptačí ráj

V dnešní době je souostroví významnou rezervací a ptačí oblastí. Její rozloha je 9660 ha, tedy naprostá většina je tvořena mořem. Ostrovy jsou významným hnízdištěm ptáků, stejně jako zastávkou při migraci.

3_078m.jpg

Na ostrově nerostou žádné stromy, avšak rostlin zde najdeme přes stovku, z toho tři endemické (tedy nerostoucí nikde jinde, než na tomto ostrově). Většina jich rozkvétá od února do května a ostrov se tak střídavě zahaluje do odstínů žluté, fialové a zelené.

Díky své poloze zde můžeme spatřit třeba alkouna úzkozobého (symbol rezervace), který žije od těchto ostrovů na sever až po Arktidu, stejně jako buřňáky, žijící naopak od ostrovů na jih až po Capo Verde.

3_116m.jpg

Běžný návštěvník však uvidí hlavně všudypřítomné racky bělohlavé, kterých zde hnízdí přes 10000. Tento racek má rozpětí křídel kolem 80 cm a váží zhruba jeden kilogram.

U hlavní cesty, vedoucí z přístavu k pevnosti, jsou racci prakticky ochočení, hnízdí mnohdy přímo na stezce a přítomnost lidí je vůbec nevzrušuje, ani když na hnízdě mají vajíčka nebo právě vylíhnutá mláďata (o čemž svědčí mj. i to, že všechny zde prezentované fotografie byly vyfoceny s objektivem 18-125 mm)

3_102m.jpg

Opačná strana ostrova, navštěvovaná o poznání méně, nabízí jiný obrázek. Racci na turisty reagují zlostným křikem, nalétáváním a mnohdy i klofanci do hlavy – z tohoto důvodu je severní stezka (alespoň v době hnízdění) prakticky neprůchodná, krom toho že stresovat takto ptáky není vhodné.

Mezi další obyvatele ostrova, které každý uvidí, patří několik druhů ještěrek, slunících se na kamenech. Již v 15. století byli zmiňování králíci a mezi současné problémy ostrova patří krysy, decimující ptačí populace.

3_091m.jpg

Počet návštěvníků ostrova je omezen na 350 denně v sezóně, která trvá od května do října; na ostrově stále žije jen několik rybářů, strážců rezervace a obsluha majáku. Cesta lodí z Peniche trvá asi 45 minut, z pevniny se vyplouvá dopoledne, večer loď pluje zpátky. Na ostrově je možno přenocovat – buď v kempu, nebo některém z domků; pro obojí je nutná včasná rezervace.

3_093m.jpg

Kromě pozorování ptáků a návštěvy pevnosti nabízí ostrov i malou písečnou plážičku, Carreiro do Mosteiro, která je díky své poloze mezi skalami na závětrné straně ostrova kryta před stále vanoucími větry a je tak možné se zde v pohodě koupat. Ostrov je vyhledávaný i potápěči.

 

Štítky: krajina, fauna, cestopis

Jan Miklín

Jan Miklín se věnuje převážně krajinářské a cestovatelské fotografii, fotografie a články pravidelně publikuje v nejrůznějších cestovatelských a přírodovědných časopisech.

Více na webu www.janmiklin.cz nebo Facebooku.

Diskuse

Nikdo zatím nenapsal žádný komentář. Buďte první!
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Monsanto a Sortelha - klenoty Portugalska

Portugalský venkov je plný malých a útulných vesniček. Každá z nich má svoje specifické kouzlo. Dnes vám představím ty, které mě…

29.7.2020

Miroslav

Z Cabo da Roca do hor

Když se na svých cestách neohlížíte na čas, máte možnost poznat místa známá, ale i ta, o kterých se v tištěných průvodcích…

24.6.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (II. díl)

Už jen dny dělí Mirka od příjezdu na nejzápadnější mys Evropy. Přečtěte si, co zajímavého lze vidět v okolí Lisabonu.

13.5.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (I. díl)

Cabo da Roca je nejzápadnějším pevninským mysem Evropy. Z portugalského Algarve se na něj můžete dostat nejrůznějšími cestami.…

8.4.2020

Miroslav

Potápění na Raja Ampat, 2. část

Obří hejno kranasů plave okolo nás, bleskurychle mění směr a tvar. Velké barakudy se pohybují v modré a občas se objeví menší…

31.1.2020

Petr Peterka

Grónsko - krajina půlnočního slunce

Je druhá polovina července a já s radostí dávám vale vyprahlému a rozpálenému Česku a přes Kodaň letím na území, které je z 85%…

20.1.2020

Michal Balada