Recenze Canon EF-S 18-200mm f/3.5-5.6 IS

V předchozí části recenze jsme si objektiv Canon EF-S 18-200mm f/3.5-5.6 IS představili z hlediska jeho funkčnosti, zpracování a manipulace. Jak je na tom ale z hlediska optické kvality?

Následující fotografické testy byly realizovány s tělem Canon EOS 30D.

Optická kvalita

Objektiv Canon EF-S 18-200mm jsme v redakci podrobili celou řadou zatěžkávacích testů. V následující části recenze si uvedeme výsledky těchto testů. Začneme testem asi nejdůležitějším ze všech, a to testem obrazové ostrosti.

Ostrost

Canon EF-S 18-200mm je univerzální objektiv s širokým rozsahem ohnisek - a jak už tomu v praxi bývá, univerzální optika nebývá oslnivá. Jak je tomu v případě Canonu 18-200? Pohleďte sami - přejíždějte myší přes clonová čísla u příslušných ohniskových délek a sledujte níže, jak se mění obrazová ostrost ve středové části a v rohové části obrazu. Kliknutím na příslušné clonové číslo si lze zobrazit původní fotografii v originálním rozlišení (každý má cca 4 až 5MB).

Nyní se podívejte, jak se mění ostrost ve středových a okrajových částech fotografií se změnou clony a ohniska. Poznámka: následující výřezy nejsou fotografie ISO 12233 testovacího obrazce a tudíž neslouží ke zjištění rozlišení. Následující obrazce slouží pouze pro porovnání ostrosti se změnou clony a ohniska.

Jak je vidět na výše uvedených 100% výřezech testovacích fotografií, obrazová ostrost je nejvyšší mezi clonovými čísly f/5.6 a f/8. Mezi těmito hodnotami podává objektiv Canon EF-S 18-200mm IS na svou kategorii velmi dobré výsledky. Okrajová části fotografií vykazují všeobecně pokles ostrosti, ale ne v takové míře, jako u některých konkurenčních širokorozsahových objektivů.

Barevná vada (aberace)

Test barevné vady byla pro tento objektiv další zkouška ohněm. Jedná se o objektiv s velmi širokým rozsahem ohniskových vzdáleností, a tak se barevná vada občas projevuje. Nejvíce je vidět na začátku a konci zoomu, a to na jasově odlišných hranách (typicky stín / světlo).

I když se barevná aberace na fotografiích vyskytuje, je viditelná prakticky jen při tvrdých přechodech velmi jasného světla a stínu, a to navíc ještě pouze při okrajích fotografií. Z toho důvodu lze objektiv hodnotit z hlediska barevné vady jako lehce nadprůměrný.

Vinětace

Vinětací trpí prakticky všechny objektivy - některé více, některé méně. Všeobecně trpí vinětací spíše širokoúhlé objektivy, takže se nyní podívejte, jak je na tom Canon 18-200 IS.

Jak je vidět a výše uvedených výsledkách testů, vinětace se nejvíce projevuje na začátku a na konci rozsahu ohnisek, a to při maximálně otevřené cloně. Míra vinětace závisí na zaostřené vzdálenosti, ale celkově se na 18mm a 200mm projevuje ve velké míře. Míra vinětace je na začátku a na konci zoomu nadprůměrná a otázkou je, jak moc to bude uživatelům vadit.

Protisvětlo

Horká chvilka pro většinu objektivů nastává ve chvíli, kdy fotíme přímo proti silnému zdroji světla, například Slunci. Níže si můžete prohlédnout výsledek tohoto testu - fotografie obsahují větve stromů, skrz které prosvítalo Slunce částečně schované za mraky. Vpravo je vždy vidět výřez z kritického místa přímo poblíž slunečního kotouče (ten přímo není vidět).

Na výše uvedených 100% výřezech (vpravo) je vidět míra ztráty kresby v místě zdroje ostrého světla. Po přiclonění se kresba výrazně zlepší. Z hlediska protisvětla dosahuje tento objektiv průměrných výsledků (viditelná je též barevná vada).

Bokeh

U objektivů se také hodnotí, jak kreslí rozostřené části fotografií. Je to čistě subjektivní pohled, který nelze nijak změřit. Poznámka autora: mně osobně přijde bokeh při vyšších ohniskových vzdálenostech velmi dobrý, měkký a příjemný. Při nižších ohniscích je trochu tvrdší.

Deformace

Při fotografování na 18mm ohnisko se projevuje takzvaná soudkovitá deformace obrazu, a to v relativně vysoké míře (mohla by být rozhodně menší). Při 200mm ohnisku je viditelná poduškovitá deformace, ale již v malé míře.