Rozhovor s... Danielem Řeřichou

Do tohoto říjnového vydání Rozhovoru s... přijal pozvání Daniel Řeřicha (39). Fotograf ze severočeské Krupky, krajinář, pořadatel workshopů a cestovatel. Právě o cestování bude tento rozhovor především. Dozvíte se, které lokality autor fotografuje a proč své fotografie vystavuje na 15 fotografických serverech.

Když se mezi fotografy vysloví jméno Daniel Řeřicha, každý si vybaví Dolomity. Jak se fotografovi ze severních Čech podaří prozkoumat tyto italské velehory a nafotit tam úžasné snímky?

Každý den se z domova dívám na krásné České středohoří a mám to kousek do Českého Švýcarska. Tedy asi právě proto mám nejraději snímky horské a vysokohorské krajiny. Do Dolomit jezdím pravidelně od roku 2006. První roky jsem oblast spíše jen poznával a teprve později jsem tam začal vyrážet přímo za focením.
Před mou první návštěvou jsem se o této oblasti pokusil nashromáždit co možná nejvíce informací a domníval jsem se, že mě nemůže nic překvapit. To jsem však netušil, jaká krása mě ve skutečnosti čeká. Malebné louky, vysoké horské štíty, průzračná jezera, ledovce, no prostě ráj na zemi. Ovšem pro vznik slušné fotografie toto nestačí a ještě důležitější jsou zajímavé světelné podmínky. To znamená, že před každou cestou důkladně studuji veškerou dostupnou předpověď počasí a podle té pak vyrážím. Dolomity jsou však velehory se vším všudy a přes veškeré přípravy mi nakonec dokážou téměř vždy nachystat nová a nová překvapení. Proto se do této oblasti Alp stále vracím a snad i nadále vracet budu. Dolomity se pro mě staly láskou na první pohled.

Pamatuji si, že první snímek, který jsem od vás viděl byl právě z Dolomit. Myslel jsem si, že i přes onu blízkost k Českému Švýcarsku a středohoří jste začal fotografovat v Dolomitech. Není tomu tedy tak?

Máte pravdu, první snímky, které jsem začal veřejně prezentovat byly skutečně z Dolomit. Na jejich počátku však byla má láska k horám, které vděčím zmíněnému Českému středohoří a Českému Švýcarsku. Je však pravdou, že v Dolomitech jsem si poprvé uvědomil, že mi čistě dokumentační charakter snímků přestává stačit a že se musím pokusit do fotografií dostat i atmosféru daného okamžiku a místa.

Nedávno jste také navštívil Benátky a Toskánsko. Zajímalo by mě, proč jste se vydal do míst, která byla už tolikrát vyfotografována.

Je to jednoduché, zvlněná toskánská krajina mě lákala už řadu let a každý snímek z této romantické oblasti mě více a více utvrzoval v tom, že tuto oblast musím jednou navštívit a poznat na vlastní oči. Když jsem tam letošní jaro vyrážel, tak jsem si říkal, že se musím pokusit tuto často fotografovanou oblast nafotit alespoň trochu jinak. U některých snímků se mi to možná i povedlo, nebo si to tedy alespoň myslím. Nakonec jsem samozřejmě neodolal ani těm notoricky známým pohledům. Benátky pak už byly jen takovou příjemnou zastávkou, která mě velice mile překvapila.

Dobře. Vraťme se zpět do Čech. Již jste zmiňoval České středohoří a Švýcarsko. Většina fotografů však středohoří nefotí. Vy jste ale výjimka...

Výjimkou určitě nejsem. Je mnoho autorů, kteří se této oblasti věnují. České středohoří je krásné, ale dle mého se velice těžko fotografuje. Pokud fotografuji v tomto pohoří, tak spíše používám delší ohniska a zaměřuji se na krajinný detail. Když však narazím na nějaké zajímavé popředí, což se například stalo během jednoho jarního focení na úpatí Číčova, jehož svahy byly tehdy posety fialovými květy, tak přijde i zde ke slovu "širokáč".

České Švýcarsko mám však o něco raději. Je to asi tím, že se v této oblasti poměrně často vyskytují ranní mlhy, které snímkům dodávají úžasnou atmosféru. Vše pak doplňuje přirozená atraktivita celého národního parku v podobě pískovcových skalních měst a hlubokých kaňonů.

Naprostá většina fotografů publikuje své snímky i na komunitních serverech pro fotografy. Neznám však žádného jiného fotografa, který by své snímky vkládal do tolika galerií jako vy. Není to ztráta času?

Začnu od konce. Ztráta času to pro mě určitě není, komunitní servery pro mě znamenají výbornou a rychlou zpětnou vazbu relativně širokého okruhu lidí z různých koutů světa. Každý věcný názor pod fotografií mě posouvá o kousíček dál a to je pro každého autora velice důležité.
Současně jsou tyto servery pro mě zajímavou inspirací a místem, kde se v pohodlí domova mohu pokochat snímky jiných autorů. Samozřejmě je nutné říci, že to nelze srovnávat se zážitkem z návštěvy fotografické výstavy, protože skutečná krása a dokonalost fotografie vynikne jedině v tištěné podobě!

To mi připomíná - v současnosti je v Děčíně instalována výstava fotografií s názvem Procházka krajinou, na které jste spolupracoval s Tomášem Morkesem. Jaké fotografie diváci na výstavě mohou shlédnout?

Jak už název výstavy napovídá, k vidění jsou krajinářské fotografie. Je to takový průřez našeho společného focení za poslední roky. Snímky diváka zavedou do Česko-Saského Švýcarska, Dolomit, Toskánska či Chorvatska. Tomáš tyto lokality prezentuje převážně na černobílých velkoformátových fotografiích čtvercového formátu, já pak naopak v barvě a v klasického formátu.

Kteří fotografové vás nejvíc ovlivňují ve vaší tvorbě?

Na to nejsem schopen jednoznačně odpovědět. Autorů, jejich fotografie se mi líbí a jejich tvorba mě nějakým způsobem ovlivňuje je mnoho. Nerad bych zde uváděl nějaké dlouhé seznamy, ale určitě bych rád zmínil fotografie Borise Michalíčka, Ladislava Kamaráda, Tomáše Kašpara, Xaviera Jamoneta, Vincenta Favreho či Zacka Schnepfa. Stop, už to začíná být ten seznam, kterému jsem se chtěl vyvarovat. Je jich opravdu mnoho.

Nedávno jste navštívil Kanárské ostrovy. Budou další lokalitou, které se chcete v budoucnu věnovat?

Na Kanárské ostrovy, konkrétně na ostrov Lanzarote jsem vyrazil tak trochu náhodou. Nejednalo se o žádnou fotovýpravu, ale o klasickou rodinnou dovolenou. Krása a rozmanitost tohoto sopečného ostrova mě však uchvátila natolik, že se tam s fotoaparátem co nejdříve vrátím.

www.DanielRericha.cz