Brand

S fotoaparátem na žraloky, delfíny, vraky a mořské panny

O fotografování žraloků jste se mohli dočíst v článcích "Obklopeni žraloky", "Nechat se sežrat kvůli fotce?" nebo "Páření žraloků na Maledivách", které jsem publikoval v roce 2016 a začátkem roku 2017. V druhé polovině roku 2017 jsme se ke žralokům s fotoaparátem vydali znovu v rámci dvou výprav a abychom si to trochu zpestřili, okořenili jsme obě akce potápěním ve vracích, focením modelek v jeskyních a neskutečnou interakcí s delfíny. Pojďme se tedy společně podívat, co lze při tomto specifickém pojetí fotografie všechno zažít.

Specifické pojetí fotografie

Těm, kteří mě neznají nebo už zapomněli, připomenu, že veškeré snímky mořského světa zachycuji při potápění na nádech (tedy bez přístroje). Je to zcela jednoduché. Na hladině se nadechnete a cca 10kg těžkou sestavu (zrcadlovka v housingu s držáky a dome portem + 2 velká ramena + 2 blesky + focus světlo + kabely) zatlačíte do požadované hloubky (5-30 metrů), tam počkáte na ten správný okamžik, fotoaparátem ho zachytíte a pak už to jen celé pomaličku zase vytlačíte na hladinu, kde se konečně nadechnete. Nejde tedy o běžné fotografování krajinek, kterému se může věnovat každý, kdo má fotoaparát a stativ, ani o klasickou podvodní fotografii, které se věnuje řada přístrojových potápěčů. 

VASEK1.jpg

Velký upgrade a ještě větší dřina

V roce 2017 jsem si splnil jeden ze svých životních snů. Za symbolickou cenu prodal 2 těla Canon 550D, housing Sea & Sea s příslušenstvím, pořídil Canon 7D Mark II a kompletně celý nový UW set-up (housing Hugyfot, dome port Hugyfot, 4 velká ramena, 2 blesky + 3 elektrické kabely). Raději nechci počítat, kolik to všechno stálo, ale i přes všechny slevy, co jsem od výrobců vyškemral, to byl doplatek někde mezi 100-200 tisíci.

Vždycky jsem byl zastáncem teorie, že fotografii dělá fotograf a ne fotoaparát (viz článek "Krajinářská fotografie - proč nepoužívám fotoaparát za 100 tisíc"). Bohužel pod vodou jde defakto o "wildlife", u kterého ať chci nebo nechci, spoléhám na autofocus fotoaparátu.

fotoradce2.jpg

Delfín, který na mě jede je v pohybu, já jsem v pohybu, protože mě táhne proud nebo se mnou u hladiny hází vlny a pokud autofocus ten pohyb nezvládne, nedokážu s tím jako fotograf moc nadělat. Canon 7D Mark II byl tedy se svými 65 křížovými ostřícími body poměrně jasným řešením.

Paradoxně však tento upgrade pro mě znamenal větší dřinu. Nová sestava je z těžšího materiálu a tak její váhu musím kompenzovat dutými karbonovými rameny, která to ve vodě celé nadnáší. Kvůli dutým ramenům výrazně narůstá objem a tedy i odpor při pohybu ve vodě. Nicméně problém jsem vyřešil upravenou technikou potápění. Stačilo se pod vodou pohybovat pomaleji, díky čemuž jsem pálil méně kyslíku a s celou sestavou bez problémů fungoval v hloubkách až do 25 metrů.

Žraloci po stopadesáté

Ale zpět k našim výpravám do vod Rudého moře. Obě se uskutečnily prostřednictvím safari lodě Martina I, na které jsme 2 týdny bydleli a obě organizoval guru českého freedivingu Martin Zajac (www.apneaman.cz).

Carcharhinus Longimanus.jpg

Ačkoliv jsme se s Martinem se žraloky potápěli už mnohokrát, na žralocích dlouhoploutvých je úžasné, že freediving s nimi je pokaždé jiný. Tentokrát to na Elphinstone vypadalo, že prostě nebudou. Až po návratu nad jížní plato jsem si všimnul, že si to jeden longimánus valí přímo na mě. Standardně jsem proti němu vyjel a říkal si "Tebe to sebevědomí přejde, až na tebe vypálím ze vzdálenosti 20cm sekvenci blesků". Nicméně když jsme se téměř srazili a já zmáčkl spoušť, koukám, že blesk nikde. Zapomněl jsem totiž, že se mi po 30 minutách bez aktivity v rámci šetření baterie sám vypnul.

Elphinstone Sharks.jpg

Žralok se však před srážkou i tak stočil do strany a spíše začal pokukovat po potápěčích schovaných za mnou. Malým obloukem mě objel a už si to šinul na freedivera za mnou. Tomu a několika dalším jsem před vstupem do vody rozdal tyče na odrážení žraloků a tak jsem jen pasivně čekal, kdy kolega žraloka tyčí odšťouchne.

K mému překvapení ale zjišťuji, že kolega celou dobu kouká na opačnou stranu a vůbec nepostřehl, že už si tady nějakou dobu "hraji se žralokem". Žraloka si všimnul, až když měl jeho hlavu necelý metr od té své. To už ale přijel Martin a já to pro sychr také na žralůčka rozjel, trefil ho foťákem do hřbetu a paryba vzala do zaječích.

Blue world 7.jpg

Po návratu k lodi nás pod zádí čekali další dva mazlíci. A také byli oba pěkně oprsklí. Jeden nájezd střídal druhý a já měl co dělat, abych je stihnul foťákem všechny "pochytat".

Spíše než na focení jsem se ale soustředil na odrážení žraloků a bezpečnost ostatních, protože řada z nich měla holé ruce a já byl jediný, ze kterého měli žraloci díky "záhadné mašině", ze které lítaly blesky, alespoň nějaký respekt.

Zážitek to byl opět famózní a myslím, že nikdy nezapomenu na velkou skupinku přístrojových potápěčů, kteří se v hloubce pod námi tísnili jeden u druhého a sledovali, co se to u té hladiny mezi freedivery a žraloky dějě. Jejich divemaster si jako vždy klepal na hlavu a ukazoval prstem na mě. Nicméně ačkoliv tento potápěčský znak "Bolí mě hlava, nemáš prášky?" znám, neměl jsem na něj čas.

Neskuteční delfíni

Hned po potápění se žraloky jsme se přesunuli na reef, kde nám posádka lodi hlásila asi 25 delfínů přímo před přídí. S delfíny jsem se ale potápěl minimálně třicetkrát. Navíc na lokalitě stála další loď, která do vody k delfínům vyházela asi 20 turistů v oranžových plovacích vestách (druh komerce, na kterou jsem vyloženě alergický) a tak jsem se vůbec nevzrušoval a šel se v klidu natáhnout, zatímco ostatní naskákali do vody za delfíny.

Blue World.jpg

Velká chyba! Delfíni totiž byli zrovna v módu "pojď si hrát" a s freedivery vyváděli neskutečné akrobatické kousky. Když se kolegové vraceli na loď s úsměvem od ucha k uchu a vyprávěli, jak na ně delfníni najížděli až defakto došlo na fyzický kontakt, pochopil jsem, co jsem prospal.

Blue World 2.jpg

Vydal jsem se proto do vody alespoň po obědě a s delfíny strávil asi 3 hodiny. Ačkoliv to byla jedna z nejlepších interakcí, jakou jsem s nimi kdy zažil, dle záběrů zachycených dopoledne na akční kamerky mi došlo, že o to nejlepší jsem stejně přišel. V ten den téměř 2 hodiny se žraloky a následně 5 hodin s delfíny? Co víc si lze na moři přát...

Shaab Marsa Alam.jpg

Ve stometrových vracích

O safari zaměřeném na vraky lodí jsem psal již v článku "Vraky Rudého moře na jeden nádech". Tentokrát jsme však měli možnost na vracích zůstat ještě déle a vidět nové scenérie. Na nejslavnějším vraku rudého moře, vraku lodi Thistlegorm jsme měli neskutečnou kliku na podmínky.

MEETING THISTLEGORM.jpg

Ačkoliv první den zde byl tradiční silný proud a špatná viditelnost. Druhý den dopoledne se moře vyčistilo, proud ustal a mě přepadla taková fotografická euforie, že jsem odmítl i návrat na loď kvůli snídani.

Naplánovat nějaký harmonogram je kvůli dvaceti-členné posádce a deseti-člennému personálu lodi nutnost. Nicméně příroda člověkem nastavený harmonogram neakceptuje. Má totiž ten svůj.

A tak když se na lodi ozval zvon, signalizující konec potápění a přichystanou snídani, zrovna když proud ustával a voda se měnila v křišťálově čistou, věděl jsem, že tady radši "chcípnu hlady", než abych se teď vrátil na loď.

Chyběly mi sice hlavní modelky a modelové (které zlákala snídaně), nicméně i tak to stálo za to a pár dobrých fotek tam padlo.Na lodi si ze mě dělali srandu, že mi asi narostly šupiny, já naoplátku po návratu na loď prohlásil, že ti dnešní modelové a modelky už nic nevydrží :o)

DINING HALL.jpg

Zajímavé potápění bylo také ve stometrovém vraku lodi Salem Express. Při jeho ztroskotání umřelo dle odhadů až tisíc lidí a tak se někteří potápěči odmítají vydat do jeho útrob.

Ačkoliv nejsem pověrčivý, musím uznat, že i já měl při proplouvání chodeb a místností egyptského Titanicu, takový zvláštní pocit.

Je to asi jako když v 3D kině sledujete dokument o potopení Titanicu, jen jste u toho mokří, stlačeni tlakem vody 25 metrů hluboko a modlí te se, aby to okénko pod kapitánským můstkem, kterým z vraku plánujete vylézt bylo dost široké a opravdu bez skla, protože celý ten film sledujete na nádech (potápíme bez dýchacího přístroje).

Mořské panny a jeskyně

Fotit žraloky či vraky je krásné, ale pokud na fotce není kontrast mezi drsným mořským prostředím a něčím něžným, jako by těm fotografiím něco chybělo. Roky se poohlížím po nějaké šikovné UW modelce, ale buď dámám chybí vizáž (v podobě určitých křivek) nebo tam ta vizáž je, ale chybí schopnost se potápět (nepotopí se na nádech do patřičné hloubky a nedokážou tam kontrolovat své tělo).

UMBRELLA FREEFALL.jpg

Na safárkách s Apneamanem, je poměrně slušná šance, že případné účastnice nebudou pod vodou úplná jelita, jelikož už prošly alespoň základním kurzem freedivingu.

Proto, když jsem zjistil, že se možná zastavíme u rezervace Ras Mohammed, ze které znám fotografii freediverky v jakési jeskyni, zeptal jsem se přímo autora fotografie, kde přesně se ta jeskyně nachází, ať ji tam nemusím hledat.

Já jsem hodně na ty fotografické vize (viz článek "Plánování pro fotografie snů") a tak jsem měl představu, že pořídím velký deštník, zpustím modelku do jeskyně, otevřu ji tam deštník a budu fotit situaci, kdy modelka bude ze stran obklopená drsnými stěnami jeskyně a na deštníku se bude jakoby snášet dolů ke dnu.

CAVE FREEDIVING.jpg

K mému velkému štěstí jsme jednu takovou modelku na lodi opravdu měli a ještě větší klika byla, že jsme tam měli další pomocnici (instruktorku freedivingu), která mi modelku s deštníkem pro každý záběr dostala do správné polohy.

Proces to byl jednoduchý. Nadechnout se, ponořit se s fotoaparátem do jeskyně, tam se zastavit, otočit, chytnout dna, počkat než se modelka za pomocí asistentky dostane do správné pozice, počkat až asistentka odplave ze záběru a fotit.

Fotili jsme takhle více než půl hodiny a udělali mnoho kombinací (mořská panna s deštníkem, bez deštníku, dva freediveři držící se za ruce, samotná freediverka). Fotky to byly super, protože i poloha slunce záběrům dost přidávala.

ROCK AND LIGHT.jpg

 

 Co říct závěrem?

Především bych chtěl poděkovat Martinovi Zajacovi a celému Apneaman teamu, za zorganizování obou akcí. Vynechat nesmím ani společnost Vaude, která mě na všech výpravách podporuje a velké díky patří také Neptunovi, za ty skvělé podmínky, které nám na moři přichystal.

Ghost Ship.jpg

Když jsme jeli na dugonga, čekal tam. To samé platilo o želvách, delfínech, žralocích a dokonce ani ty stometrové ocelové vraky žádnej egypťan před našim příjezdem neodnesl :o)

Teď se tedy v klidu usaďte v pohodlí svého domova, přepněte youtube do full-HD , zapněte reproduktory a ponořte se s námi na 6 minut za žraloky, delfíny a do útrob vraků, prostřednictvím videa, které jsem pro vás sestříhal:

Štítky:

Václav

Václav Krpelík je fotograf, který se zaměřuje především na fotografování krajiny a to jak té na souši, tak té pod vodou. Jako jeden z mála fotografů na světě, se s těžkou foto-technikou vydává do mořských hlubin výhradně bez přístroje. Mnohaleté zkušenosti s fotografováním hor, pobřeží, mořského světa a dalších žánrů pak předává účastníkům svých workshopů a expedic pořádaných v zahraničí.

Více o něm a o jeho tvorbě naleznete na jeho webu www.vaclavkrpelik.com.

Diskuse

Pavel

13.1.2018 12:08

Děkuji za další zajímavý článek. Ta jeskynní fotka s parapletem je prostě bomba, opravdu povedená! V jaké je to asi hloubce?

Václav

14.1.2018 17:44

Děkuji za komentář. Ta já byl asi v 8-10 metrech uvnitř jeskyně (nad sebou jsem měl strop), modelka byla asi 7 metrů hluboko na volné vodě (odhadem). Je to tam poměrně mělké, což je dobře (není potřeba zvyšovat iso a fotografie mají vyšší kvalitu).
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Fotografujeme

Všechny články kategorie

Krajinářská fotografie: květen - srpen 2018

Horké léto je za námi, takže nastal čas ohlédnout se za snímky, které jste do galerie Fotorádce vložili za poslední čtyři…

5.9.2018

Michal Balada

Za jeleny a novými lokalitami na Highlands a Skye

Do země Williama Wallace jsem se vydal fotografovat už mnohokrát. Poprvé během tříletého pobytu v Londýně, následně s několika…

1.8.2018

Václav

Jak fotit zatmění Měsíce

Již tento pátek, 27.7.2018, proběhne večer velmi zajímavá událost na noční obloze. A to úplné zatmění Měsíce, které bude z ČR…

24.7.2018

Tomáš

Krajinářská fotografie: březen - duben 2018

Je tu tradiční výběr krajinářských snímků, které jste v galerii Fotorádce zveřejnili za poslední dva kalendářní měsíce.

1.5.2018

Michal Balada

Krajinářská fotografie: listopad 2017 - únor 2018

Je tu tradiční výběr krajinářských snímků z první poloviny zimy, které jste v galerii Fotorádce zveřejnili.

1.2.2018

Michal Balada

I jeden blesk dokáže velké divy

Říká se, že i s malým kašpárkem lze hrát velké divadlo. Totéž platí pro jeden obyčejný externí blesk. Stačí k tomu stativ, dlouhá…

29.1.2018

Tomáš