Brand

Sám na cestách aneb fotografie mého života

Miroslav Prousek (*20. 12. 1984, Jablonec n. N.) zatoužil cestovat už na střední škole. Mirkův táta nikdy v zahraničí nebyl, a tak se jednoho léta roku 2001 rozhodli, že do světa vyrazí spolu. Mirek rád fotil, a tak se jeho police plnily barevnými fotoalby. Mirkův táta zase rád maloval obrazy, a tak se chodby jejich bytu plnily krajinkami společného mládí. V roce 2005 vyrazili na svoji poslední, nejdobrodružnější a nejdelší cestu Evropou. Pak ale Mirkův táta onemocněl, a tak se Mirek rozhodl, že bude cestovat sám. Ušetřil na Nikon D90 se třemi objektivy, dostudoval vysokou školu a místo toho, aby začal pracovat, rozhodl se, že procestuje Evropu i za svého tátu a cestuje dodnes. Jeho domovem se stala příroda a jeho životem fotografie. S deníkem v rukou, batohem na zádech a s touhou v srdci procestoval desítky zemí celého světa. A nyní můžete cestovat s ním.

Můj táta aneb jak to všechno začalo (úvodní článek)

Můj táta vychodil strojní průmyslovku a z vysoké školy utekl, když byl nucen zeptat se spolužáka, proč dělá učitel za každou číslicí vykřičník. Zeptal se: „To je každé z těch čísel tak důležité?“ A vedle něho sedící student se jen opovržlivě ušklíbl a odsekl: „To jsou faktoriály, vole.“

Můj táta vždycky miloval hudbu. Klokotala v jeho krvi už od školních let. Když toho osudného dne přijel domů a oznámil rodičům, že se na vysokou školu už nevrátí a bude raději hrát na zábavách se svojí skupinou, málem ho zabili. Druhý den ho táta odvedl do Libereckých automobilových závodů, a tam se táta dřel až do svých padesáti let, kdy ho na hodinu vyhodili.

Můj táta postavil náš byt, ve kterém jsme bydleli až do mých patnácti let, kdy se rodiče rozvedli. Když jsem se narodil, začal táta stavět svůj další sen. Přál si mít chatu uprostřed lesů, nad hučící řekou a nejlépe v místech, kde to dobře znal. Do okolí řeky Kamenice jezdíval trampovat skřípající lokálkou z Tanvaldu, a tak se stalo, že jsme každou volnou chvíli trávili na chatě v Navarově a postupně jsme ji zvelebovali. Táta si přál, abychom mu neustále pomáhali ve vylepšování chaty i zahrady, ale já místo toho běhal po lesích se svým první fotoaparátem Olympus a snažil se zachytit rozmanitost a romantickou divokost řeky Kamenice, hradu Navarov a okolních lesů.

Můj táta nikdy neopustil severní Čechy. Nikdy jsme, jako rodina, nevyjeli do zahraničí na tak zvanou dovolenou. Když jsem začal studovat cestovní ruch na střední škole v Liberci, zatoužil jsem poznávat cizí kraje, psát a především fotografovat nejrůznější krásy nejen Evropy, ale nevěděl jsem, jak to udělat. Bylo mi patnáct let a poprvé jsem začal chodit na brigády, abych si vydělal nějaké koruny, které jsem chtěl utratit za cesty po světě.

vecerpredzatcenimweb.jpg

Noc před zatčením, Gibraltar

Můj táta byl skromný, pracovitý a pečlivý. Uměl také spořit, ale vždycky, když dosáhl vytoužené částky, bez odkladu ji utratil. I já jsem trpělivě šetřil, abych jednou mohl přijít za tátou a zeptat se ho: „Tati, co bys řekl na to, kdybychom vzali našeho Formánka, vyndali z něho zadní sedadla, upravili si v něm ležení, naplnili ho zásobami a vydali se na výlet?“ Překvapilo mě tenkrát, že se táta ani moc nebránil, a tak se stalo, že jsme uspořené peníze věnovali na naši první cestu po Evropě. Tehdy nás jich čekalo ještě pět.

A já teď sedím na holé plastové matraci mezi čtyřmi šedivými stěnami, pozoruji dlouhé praskliny na stejně šedivé zemi a představuji si, že to jsou siluety mysu Cabo da Roca, který jsme v létě roku 2005 navštívili spolu. Najednou zachrastí klíče o těžké plechové dveře. Leknu se a s vykulenýma očima pozoruji, jak v košili upnutá ruka prostrkuje malým otvorem papírový tácek s uměle vypadajícím hamburgerem. Přiskočím ke dveřím a nervózně poděkuji. Jídlo je téměř studené, v mikrovlnné troubě rozmražené a tuhé jak veka. Přesto ho rád a rychle spořádám a vracím prázdný tácek k okénku. Sedím tu už celý den a jen odhaduji, kolik je asi hodin. Všechno mi sebrali. I boty. Policie na Gibraltaru je neúprosná.

cabodarocaweb.jpg

Cabo da Roca, Portugalsko

Mirek byl uvězněn na Gibraltaru v polovině ledna roku 2011 na své první samostatné cestě jižní Evropou. Vždycky si vážil svobody, kterou pociťoval na každém kilometru své nové cesty, ale asi o ni musel přijít, aby si jí vážil ještě více. Tehdy se musel odrazit od úplného dna a sliboval si, že jestli ještě někdy svobodu získá zpátky, udělá všechno proto, aby o ni už nikdy nepřišel. A jestli vás zajímá, kde všude Mirek byl, jaké zajímavé fotografie nafotil a co všechno na svých toulkách světem zažil, čtěte příště.

vezniceweb.jpg

Věznice, Gibraltar

 

Soubor článků "Sám na cestách aneb fotografie mého života" je originálně pojatý seriál cestopisných pohledů na svobodný život na cestách. Snažil jsem se využít neomezenosti času a čtenářovy fantazie a navzdory širokým znalostem o místech, která jsem navštívil, nepokusil jsem se o suchý a neosobní popis, ale o autentickou a neotřelou cestu časem.

Poznámka autora:

Soubor článků "Sám na cestách aneb fotografie mého života" je originálně pojatý seriál cestopisných pohledů na svobodný život na cestách. Snažil jsem se využít neomezenosti času a čtenářovy fantazie a navzdory širokým znalostem o místech, která jsem navštívil, nepokusil jsem se o suchý a neosobní popis, ale o autentickou a neotřelou cestu časem.

 

Miroslav

Miroslav Prousek se v roce 2010 ve svých šestadvaceti letech vzdal kariéry a života ve městě. Inspirován knihou Walden, procestoval mnoho zemí po celém světě. Láska k fotografii a filmu ho přiměla k založení Studia Navara, pod jehož hlavičkou natáčí originální svatební filmy, sportovní události, produktová videa a expedice. Více na www.studionavara.cz

Diskuse

Stanislav Lepič

22.12.2014 09:11

Děkuji a budu se těšit na pokračování.

Miroslav

22.12.2014 19:03

Děkuju. Bude-li se článek líbit, pokračovat určitě budeme. Budu proto rád za jakýkoliv komentář. Díky

Martin

22.12.2014 21:02

Mirku, jestli chceš, napiš mi na mail. měl bych pár poznatků k tomuto úvodu, ale nerad bych je šířil veřejně, už jsem se tu párkrát spálil... doomhammer007 [zav] seznam.cz

blueberry

23.12.2014 10:21

Také doufám, že bude pokračování, vypadá to slibně ;-)

DanaN

23.12.2014 12:09

Už se těším na pokračování.

zdenda77

24.12.2014 08:11

Též se přimlouvám k pokračování...

Miroslav

24.12.2014 10:59

Moc děkuju. Těší mě, že se článek líbí. Pokračování bude.

Jan Picka

25.12.2014 12:09

Hezky napsáno česky

Těšíme se na další neobvyklé čtení. Hezký svátky.

Miroslav

25.12.2014 12:25

Děkuji za komentář. Krásné svátky i vám.

Josef Plaček

28.12.2014 20:54

Určitě se těším na další, a jenom, dovíme se, co nedělat na Gibraltaru?

Miroslav

6.1.2015 20:38

Nový článek již brzy právě zde :) Uvidíme, co tam bude :) Díky za hlasy!

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Monsanto a Sortelha - klenoty Portugalska

Portugalský venkov je plný malých a útulných vesniček. Každá z nich má svoje specifické kouzlo. Dnes vám představím ty, které mě…

29.7.2020

Miroslav

Z Cabo da Roca do hor

Když se na svých cestách neohlížíte na čas, máte možnost poznat místa známá, ale i ta, o kterých se v tištěných průvodcích…

24.6.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (II. díl)

Už jen dny dělí Mirka od příjezdu na nejzápadnější mys Evropy. Přečtěte si, co zajímavého lze vidět v okolí Lisabonu.

13.5.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (I. díl)

Cabo da Roca je nejzápadnějším pevninským mysem Evropy. Z portugalského Algarve se na něj můžete dostat nejrůznějšími cestami.…

1.4.2020

Miroslav

Potápění na Raja Ampat, 2. část

Obří hejno kranasů plave okolo nás, bleskurychle mění směr a tvar. Velké barakudy se pohybují v modré a občas se objeví menší…

31.1.2020

Petr Peterka

Grónsko - krajina půlnočního slunce

Je druhá polovina července a já s radostí dávám vale vyprahlému a rozpálenému Česku a přes Kodaň letím na území, které je z 85%…

20.1.2020

Michal Balada