Brand
Blog

Syndrom japonského turisty

Byl chladný podvečer a na obloze již svítily hvězdy.

Uhýbali jsme korzujícím davům. Zimu jsme z těla vyháněli usrkáváním lahodného horkého punče. Společně s přáteli, a také početným davem ostatních Otrokovjanů, jsme opět po roce všichni čekali na slavnostní rozsvěcení vánočního stromu.

V tom mě z našeho bezstarostného povídání vytrhl dialog za mnou stojících dvou pánů.

„Nevím ogaro, jak to mám teďkáj v tej tmě dělat, abysem ty fotky nemněl také rozmazané. Šak fčíl, gdyž fotím, tak to vůbec néní ostré a často sa mi to nechce vůbec ani zaostřit!“

Nenápadně jsem přes rameno pohlédnul na diskutéry, jednak jestli některého z nich náhodou neznám a také proto, že jsem zaslechl magickou formuli „fotím“, jejíž slovní základ v různých jazykových obměnách na mne vždy působí stejně jako šém na bájného Golema.

Fotograf pokračoval a ukazoval přitom kamarádovi zářící diplej svého kompaktu: „Šak sa podívaj! Jednúc mám svjetla úplně rozmázlé jak cákance a toďkáj zase, gdyž sem to fotíl z bleskem, tak tam je akorát osvjetlených pár ludí, co byli najblíž a ináč je za nima akorát tma. Aha, aj tu... a tu. Všade samá tma a ani stromeček nevidím.“

Dotazovaný kolega poté převzal kompakt do svých rukou a prohlížel si ho. Z jeho odpovědi bylo znát, že je mu oblast digitální fotografie o něco bližší.

„Nó, možeme kuknút do menu a zjistit, či sa ti tam dá zvýšit citlivost, alebo či sa dá nastavit aj daco iného. No a gdyby to šlo, mohli byzme třebáz aj nastavit delší čas a gdyž potem budeš fotit aj z bleskem, ale budeš to přitem držat pevně v neroztřesených rukách, tak uvidíš jaké možeš mjet zajímavé fotky...“

Pan fotograf ale rázně uťal odborné rady. „Kašli na to!“- a vytrhl kamarádovi fotoaparát z rukou.

“Ja nemám čas ani chuť tam stále cosik nastavovat a rýpat sa v tem. Zmrzlý su, jak psí oné. A šak ja už si nejak poradim. Gdyžtak dám na féjzbúk aj rozmazané fotky, šak co... A poďme eště na svařáčka, než ten stromek rozsvítijá!“ Oba se pak vydali na strastiplnou cestu skrz dav a už jsem je neviděl. Viděl jsem tam ale kolem vánočního stromu spoustu podobných fotografů, kteří v tom pološeru před slavnostním rozsvícením také „fotili“. Malé aparátky často zvedali nad hlavy houstnoucího davu, leckdy jen tak jednou rukou, pak „namířili“ na vánoční strom a - cvak, s bleskem i bez něj. Poté vždy následoval pohled na displej, po kterém stáhli ústa do nespokojených grimas a přitom nechápavě kroutili hlavou se slovy: „...Já se na to-...“, a pak šli dál a dál „fotografovali“ podobným způsobem. Leckdy i za chůze a s fotoaparátem v jedné, dodaleka natažené, ruce. Aspoň jedna fotka se snad přece podaří, ne?!

Doma jsem si pak vzpomněl na toho pána, co se s kolegou za mnou pod vánočním stromem radil o způsobu fotografování a nejdříve jsem se pousmál.

To proto, že mi přišlo zábavné, jak se někdo dokáže dožadovat rady a poté, co ji dostane, ji stejně okamžitě odvrhne. A podle rychlosti, s jakou žádající člověk dobrou radu ihned odmítne, je patrné, že ve skutečnosti vlastně ani o žádnou radu nestojí. Ona totiž ta dobrá rada je často spojená s nějakou činností a na tu není chuť ani čas. A to se netýká jen fotografování...

No posléze mne ale lehce rozladila vzpomínka na jemu podobné fotografy.

Napadlo mne totiž, že po historických údobích, jako byly doby ledová, kamenná, bronzová, železná... přišla doba digitální a s ní ruku v ruce doba masová.

Proč doba digitální je evidentní a zřejmé.

A proč doba masová?

Nikoli od toho, že by symbolem této doby bylo maso. Nakažené maso a strach z něj. Z masa šílených krav, z masa ptačího, z ptačí a prasečí chřipky a podobně.

Symbolem doby je využívání všeho dostupného v masovém měřítku.

Zadejte si schválně do vyhledávače sousloví „masové využívání“ a na googlu dostanete více než milion odkazů.

Masově se dnes používá doopravdy kdeco.

Včetně fotografie a především té digitální.

A to byl důvod, co mne trochu rozladil.

Vždycky se mne zmocní smíšené pocity, když vidím, jak fotografující začne zbytečně plýtvat cvaky, plýtvat místem na kartě, energií svou i energií svých baterií.

Evidentně zbytečně, protože výsledek je hned předvídatelný.

Vzpomněl jsem si, jak jsem na ulici potkal pár lidí takto podobně fotografujících částečné zatmění mesíce. Se svými kompakty se snažili vyfotit si na památku onen úkaz. Fotili si měsíc a to s bleskem. A světe div se, nikdo z nich nebyl se svým výtvorem spokojen. No kdo by to byl řekl?

To mám poté vždy chuť se takovým „fotografům“ od srdce zasmát, ale zároveň mi jich, a toho jejich snažení, ihned příjde líto.

Také ale v takových situacích v sobě musím ihned zadusít chuť jim poradit, třebaže se rady nikdo nahlas nedožaduje. Vím totiž, že na mou radu stejně mnozí vůbec nejsou zvědavi. Tak jako onen fotograf od vánočního stromu.

Říkám si vždycky, že takoví cvakači trpí syndromem japonského turisty.

Je to totiž úsměvná podívaná, když u chodníku zastaví zájezdový autobus, z jehož útrob se vyřine tsunami nedočkavých japonských turistů, kteří ihned přikládají fotoaparát k oku, anebo napřahují daleko před sebe své paže a v nich maličký kompakt. Elegantně ho často drží jen mezi palcem a ukazováčkem každé ruky, jakoby to byl nablýskaný šperk, který by byl hřích jakkoliv upalcovat. Poté všichni spustí nekompromisní „fotopalbu“.

Od prvních chvil, kdy vystoupí z autobusů, vyjdou z nádraží, po té, co je „vyvrhne“ podzemí metra, když vyjdou z průchodů ulic a kdy doputují před nějakou dominantu, památku či jiný objekt jejich zájmu, tak „pálí“... A často bez rozmyslu – cvak.. Anebo stíhají hlava nehlava cvakat za chůze. S přehledem zvládají focení s klasickým postojem obouruč i jednoruč - a v chůzi. Za chůze si pak své „úlovky“ i prohlížejí.

Cvakači 1 Cvakači 2

Na místech obecného zájmu všech turistů můžete často vidět, jak davy žasnou a masově fotí, jak mají všichni hlavy k dominantě vztyčené, zatímco japonský turista má hlavu sklopenou nad displejem svého fotoaparátu a dělá přejímku svých úlovků. Někdy mám pocit, že japonský turista staví své výlety a zahraniční dovolené pouze na fotolovu a svou dovolenou si uvědomuje a vychutnává teprve až posléze, při zpětném prohlížením fotografií, v pohodlí svého domova.

No rozhodně tímto ale snahy a tvorbu japonského turisty nezesměšňuji!

To mi jen příjde výstižné a vzorové pro počínání i našich tuzemských kolegů, fotografů.

Cvakači 3

Vždyť dokážete si jen představit, kolik, na takových zajímavých místech, jen vznikne fotografií? Uměli byste si představit, kolik fotografií vznikne třeba jen na Karlově mostě během jednoho jediného dne? Já si už vůbec nedokážu představit, kolik se vlastně masově zrodí virtuálních obrázků na vyjímečných místech po celém širém světě a to jen za pouhou jednu jedinou vteřinu!

A kolik z těch obrázků je nepoužitelných? A jen díky nechuti fotografujícího se něčemu přiučit, něco si aspoň o technice přečíst, maličko se vzdělat v něčem, co dělám rád, anebo jen přijmout radu?

Myslím, že je to veliká škoda. Svět by jistě mohl být bohatší o spoustu krásných okulahodících obrázků, co umějí na duši pohladit

Jenže musím zároveň přiznat, že na druhou stranu zase těmto cvakačům i trochu závidím.

Tu bezstarostnou radost z libovolného cvakání.

To, že se těm „neosvíceným“ opravdu líbí fotografie, které si nafotí...

To fotografování, nezatížené aspoň základním poučením.

V neposlední řadě jim závidím i to, kolik „cvaků“ si mohou během chvilky, s různým nastavením, dovolit. Vždyť o co jde? To špatné se dá ihned smazat. Ne?

Mohl bych se nad jejich snahou často povýšeně pousmát, ale musím si hned uvědomit, že i já jsem v jejich očích k smíchu.

Téměř anachronicky totiž stále používám kinofilm. Neoplývám tudíž neomezenou možností cvaků. Připrava mé jedné jediné fotografie mi kolikrát zabere takové množství času, že těmto lidem prostě opravdu musím být pro smích.

Vždyť i má paní často ukazuje přátelům své fotografie se slovy: „... a tohle jsem stihla nafotit, zatímco si Pepa stále šteloval stativ a nasazoval filtry.“ Má paní na rozdíl ode mne používá digitální aparát.

Také přátelé, když jim vyprávíme, co jsme kde navštívili a ukazujeme jim své fotografie, často utrousí: „Pepa měl s sebou zase svůj stativ, že?“, čímž narazí na to, o čem jsem se tady rozepsal a co mne maličko mrzí.

Nikdo ale není dokonalý.

Ani sám osobně, ani v tom, co dělá.

Celý svět není a nikdy nebude dokonalý.

Dokonalosti se však dá hodně přiblížit. Musí se moc a moc chtít a chce to navíc pevnou vůli.
No, nepíši tato poslední slova ale o mé sobě. To v žádném případě!

Já se znám a dokonalosti se asi jen tak nepříbížím. Vím, že na to, lidově řečeno, nemám.

Není oblasti, ve které bych vynikal. Umím prostě jen ode všeho něco. Pro dosažení dokonalosti to není ten správný přístup. No je to zase ale praktičtější pro život.

Však to každý zná, starého psa novým kouskům nenaučíš a ani Einsteina už z něj mít nebudeš.

Nechci proti svému přesvědčení radit, ale chci se závěrem jen podělit o radu, či spíš o moudré doporučení. Doporučení, které však neplatí jen ve fotografii!!!
Návod, který se mi moc líbí, kterým bych se rád stále řídil a který bych jednou rád dotáhl do konce. (Někdy, až budu velký, anebo ve druhém životě...) :-)))
Není z mé hlavy, ale z hlavy profesionálního fotografa, mezinárodně uznávaného školitele a autora řady bestsellerů.

A ten říká:

  • Dělej, co děláš, dobře a budeš ve hře

  • Dělej to, co děláš, a dělej to lépe než ostatní a budeš mít obecenstvo.

  • Dělej to, co děláš, a dělej to ještě lépe než ti dobří a svět ti bude ležet u nohou.

 

Přeji všem krásné vykročení do Nového roku, dobré světlo a stálou chuť být lepší!

Štítky:

Diskuse

MartinJ

30.12.2013 16:49

jj

Hezké, je v tom víc než hluboká pravda a inspirující závěr. :) Připomnělo mi to pár osobních zkušeností. Mám jednoho kamaráda, rád cestuje a o svém cestování dobře a rád vypráví. Byl jsem s ním před pár lety v Thajsku, asi po 14 dnech cestování jsem si vypůjčil jeho kompakt a s hrůzou jsem zjistil, že celou dobu fotí v rozlišení 640:480. Když jsem se nabídnul, že mu nastavím rozlišení, které je hodné daných témat, které celou dobu fotil, strašně se rozčiloval. Že to má proto „aby se mu toho tam víc vlezlo“. Na to jsem se snažil argumentovat: „Tak jsme tady na měsíc, proto mám s sebou ten notebook.“ Vzal mi foťák z ruky se slovy: „to máš jedno“. Minulý rok přijel z Nového Zélandu a tvrdil mi, že většinu fotek dělal při řízení za jízdy s vystrčenou rukou z okýnka. Metodu jsem mu samozřejmě bez váhání věřil, ale zarazilo mě, kolik opravdu hezkých fotek se mu povedlo touhle pofidérní metodou udělat. Kompozičně zajímavé, krásné světlo na kompakt a jeho možnosti fakt paráda. Na promítání pozval několik lidí (20-30:)) a i přes to, že to bylo foceno širokoúhle, bez ostychu celou svou půlroční cestu po Novém Zélandu a Austrálii promítal 4:3 :) Jeden zdroj veselých historek tvoří soused našich, půjčoval jsem mu na dovolenou k moři svou plastovou 50ku. Vracel mi ji s tím, že je to objektiv úplně k ničemu. Že když chtěl vyfotit skupinku šesti lidí, tak s foťákem musel jít strašně daleko a to moře, které chtěl v pozadí, bylo rozmazané. Minulý rok si s velkou slávou pořídil široko rozsahový zoom. Ptal jsem se ho, proč si raději k tomu záklaďáku co má, nepořídí za těch 13 tis. teleobjektiv. Můj názor nepadl na úrodnou půdu, je fakt, že co focení týče, nejsem zrovna uznávanou autoritou. Říkám si různí lidé, různé preference, tak proč ne… Ale to zajímavé přišlo potom. Přišel k našim s fotografiemi z rodinné akce, kterou fotil s interním bleskem a již zmíněným objektivem a snažil se našim vysvětlit, že ten šedý kužel uprostřed jejich zánovní plazmové televize je jen nevyvratitelným důkazem jejího brzkého konce :)

Martin

31.12.2013 08:30

pobavilo

taky si občas v davu lidí bezstarostně fotících kompakty připadám trochu nepatřičně :). poslední srandu jsem zažil v předvánoční vídni, kde se naplno projevovala aktuální módní vlna - focení tabletem. tma jako někde, já jsem ze zrcadlovky tahal použitelné maximum na ISO 6400 s odcloněným objektivem (z ruky bo jsem neměl stativ a v tom davu lidí by stejně nešel použít) a všude okolo ruce nahoře a tablety nad hlavou. zajímalo by mě, kolik procent tabletářů mělo aspon trochu ostré výsledky :). ale taky jsem jim záviděl jejich bezstarostnost, facebook toho dne určitě zaplavila vlna neostrých Příkopů a osekané katedrály Sv. Štěpána :)

alea206

31.12.2013 08:52

Japonci

Ohledně těch japonců, udělal pan Gál velice přesný odhad. Japonci si vybírají dovolenou obecně velice zřídka (dovolená jedná za několik let není naprosto žádná výjimka), takže skutečně jejich dovolená vypadá tak, že nafotí ohromné množství materiálu a poté si ho doma po večerech prohlížejí. Proto nezatracujme japonské turisty, ale smekněme před jejich pracovní morálkou

Medcin

31.12.2013 10:45

Proč se Japonci dožívají vysokého věku?

Aby si stačili prohlédnout ty terabajty fotek. ze svých dovolených. Na druhou stranu když vidím starší japonský pár na Staromáku, každej jedničkovej kanón s vokroužkovaným objektivem a fotí „Já před Orlojem“, „Já před Týnem“ - tak je mi těch želez trochu líto. Byly vyrobeny za jiným účelem a todlecto by zvládl každej mobil.

camlost

2.1.2014 11:37

k dokonalosti

"Já se znám a dokonalosti se asi jen tak nepříbížím." V posledním slově chybí L, což v daném kontextu krásně dokladuje pravdivost té věty. Super. :-) (Normálně bych na to nereagoval, ale tady mi to přišlo pěkné.)

Josef Gál

2.1.2014 15:32

To "camlost": díky za to, jak jsem byl nachytán na hruškách :-)))) Je to opravdu potvrzení toho, že nejsem dokonalý. Nebudu tudíž text opravovat, ať tvůj komentář nevyjde vniveč. Všem Vám děkuji za postřehy!

ryger

19.1.2014 22:02

Jednou se mi stalo, že na Staroměstském náměstí mne oslovil Japonec a chtěl abych ho vyfotil jeho mobilem. Když jsem to odmítl, že mobilem fotit neumím, tak si všiml, že nám oběma na krku visí stejná zrcadlovka. Podal mi tu svojí a já ho vyfotil. Zrcadlovku si zase pověsil na krk a odešel fotit památky mobilem.

Aleš

31.1.2016 19:11

V Paříži sem se ptal průvodkyně, co Japonci z davového bezmyšlenkového focení mají? Odpověděla, že fotí a až doma přemýšlí co, tady to neřeší, oni si koupili zájezd na čumandu do Evropy, ne na focení.

 

Stejná situace ve Švýcarsku, Londýně, lískali fotky na tablety, digitály, šuma fuk, že tam jsou jiní turisté. Takovou bezohlednost sem od jiných turistů nezažil! Bylo jedno, že fotíte, že pro zajímavější záběr riskujete, stoupli se před vás nebo vám tam vrazili ruku s mobilem, doufajíc, že někdo s "rourou" u oka asi ví, co dělá, jinak totální nevšímavost, že záběr chcete dokončit, proč taky, jak řekla průvodkyně, oni si zaplatili, já tam byl asi zadarmo!!

 

Nicméně jeden mezi nima odborník byl, vzájemně jsme se vyfotili na svoje DSLR.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Ostatní

Všechny články kategorie

Urychlí pandemie likvidaci full-time fotografů?

Jestli se někteří fotografové dostali poslední dva roky do problémů kvůli saturaci trhu, co provede s jejich podnikáním současná…

16.3.2020

Tomáš

Jak se vyhnout napadení žralokem nejen při focení?

Řada z vás se mě po fatálním napadení turisty v Marsa Alam ptala, co dělat, když pod vodou při focení, šnorchlování nebo potápění…

16.8.2018

Václav

Jak odevzdáváte své fotografie?

Fotografie se stala nejen zábavou, ale i (vedlejší) prací pro mnoho fotografů. A tak se vcelku často diskutuje otázka - jakým…

4.5.2017

Tomáš

Jak na ostré fotky: 5 tipů pro začínající fotografy

Nezáleží na tom, jestli jste si koupili svoji první zrcadlovku značky Nikon, Canon či Pentax – i tyto skvělé aparáty dokážou…

17.3.2017

Redakce Fotorádce.cz

Otázka pro fotografy: nová výbava nebo vzdělávání?

Krásné fotky - to je něco, co by chtěl asi každý amatér i profesionální fotograf. Otázkou do pranice je - jak něčeho takového…

7.3.2017

Tomáš

Nestaňte se otrokem svého fotoaparátu

Poslední dobou jsem až příliš často svědkem zarážejícího jevu. Všichni všechno fotí, natáčí, ale málokdo se opravdu dívá kolem…

8.6.2016

Tomáš