Brand

VRAKY RUDÉHO MOŘE NA JEDEN NÁDECH

5.jpgVraky jako Thistlegorm, Gianis D, Carnatic a další nejsou pro UW fotografy ničím novým.  Již několik let k těmto vrakům vyplouvají potápěčské lodě z Sharm el Sheiku nebo Hurghady. My jsme se však tyto vraky rozhodli prozkoumat a především fotografovat bez pomoci přístroje, limitováni kapacitou svých plic a schopností vydržet pod vodou na jeden nádech. Zážitek to byl slovy nepopsatelný a tak ho čtenářům přináším nejen prostřednictvím fotografií, ale především prostřednictvím videa! 

Poznámka autora: „My“ znamená já jako fotograf a freediveři z Apneaman.cz, jako modelové. Apneaman.cz je největší škola volného potápění (freedivingu) v ČR, vedená Martinem Zajacem. Tak jako já pořádám fotografické workshopy a expedice, Martin pořádá kurzy freedivingu, organizuje výpravy za potápěním a připravuje freedivery na závody.

Není to šílenství?

1Through the cloud of fish.jpgNěkoho možná napadne, že vydat se do útrob vraku pouze se zásobou vzduchu v plících je holé šílenství. Potápěč-freediver se může v prolézačkách zaseknout, v chodbách a místnostech ztratit orientaci a cestu zpět k hladině nebo se zranit o kovové součásti vraku.

I když k ničemu takovému nedojde, samotný fakt, že se nemůžete libovolně vynořit k hladině, protože nad sebou máte strop, představuje pro mnoho z nás psychickou bariéru.

Je ale potřeba si uvědomit fakta. Vraky Rudého moře se většinou nacházejí v hloubce pouhých 20-40 metrů. V této hloubce tedy vrak leží. Vzhledem k velikosti vraků, se jejich horní paluba nachází v hloubce 10-25 metrů. 

Průměrné výsledky čerstvých absolventů kurzu Apneaman.cz jsou 20-30 metrů hloubka a 2-4 minuty schopnost zadržet dech.

Z toho vyplývá, že proplavat na nádech kapitánským můstkem, podélnou chodbou, či několika místnostmi vraku Gianis D (který leží v hloubce cca 25 metrů) zvládne i čerstvý absolvent kurzu freedivingu.

Opravdu zvládne? Teoreticky ano. V praxi ale záleží především na psychice. Ono je rozdíl mezi potápěním v křišťálově čisté vodě, s možností kdykoliv se vynořit a proplouváním temnými místnostmi vraku. Vzduchu je většinou dostatek, je ale otázka, zda si to freediver dokáže srovnat v hlavě a jak se lidově říká „nepos… se v kině“.

Carnatic

Plachetní parník Carnatic byl postaven roku 1862. Byl dlouhý 90 a široký 11.6 m.  Na svou poslední plavbu do Bombaye vyplul ze Suezu dne 12.9.1869. Na lodi bylo 210 osob a náklad tvořily balíky bavlny, měděné plechy a polotovary mincí.  
 
Inside Carnatic.jpgVody Suezského zálivu jsou nebezpečné a jeho posádka nebyla příliš zkušená. Když v jednu hodinu v noci kapitán spatřil útesy těsně pod hladnou, bylo příliš pozdě. Loď najela na útes Shaab Abu Nuhas. Škody na první pohled nebyly příliš rozsáhlé. Do trupu teklo, ale čerpadla vodu stačila odčerpávat. Carnatic byl nasedlý na korálovém útesu několik kilometrů od ostrova Shadwan. 

Pasažéři žádali spuštění člunu, chtěli doplout na nedaleký ostrov. Kapitán to ovšem zamítl. Přemístit 210 lidí v malých člunech na tři míle nebylo bez rizika. Carnatic byl přitom relativně v pořádku a zanedlouho měla okolo plout loď Sumatra.  I další noc se kapitán rozhodl strávit na palubě poškozené lodi.
 
Trup se ovšem na útesu mírně pohyboval, otvory se zvětšovaly a do lodi teklo stále víc vody. Čerpadla přestávala přívalu vody stačit. Ve dvě hodiny ráno dosáhla voda až ke kotlům a uhasila oheň. Loď ztratila párů pro pohon čerpadel a zhasla všechna světla.

Trup lodi se následně bez varování rozlomil. Pět pasažérů a 26 členů posádky zahynulo. Zachránění pasažéři se ve člunech šťastně dostali na ostrov Shadwan. Na ostrově zapálili několik vyplavených balíků bavlny, díky čemuž dlouho očekávaná loď Sumatra signál spatřila a všechny trosečníky naložila.  

Z vraku byla nejzajímavější zadní, v hloubce 25 metrů ležící, část. Našli jsme zde velký lodní šroub a především žebra trupu, kterými šlo na nádech krásně proplouvat. Při fotografování tohoto vraku jsme si v hloubce ani nevšimli, že nás pozoruje skupinka delfínů. To, že jsme na vraku měli tuto společnost, jsme zjistili až následně při editaci fotografií (viz foto výše).

Gianis D

Giannis D.jpgGiannis D byla postavena v Japonsku a spuštěna na vodu v roce 1969. Délka této nákladní lodě byla 99.5 m, šíře 16 m, ponor 6.5 .  Na poslední cestu se vydala v roce 1983 s nákladem dřeva z chorvatského přístavu Rieka.

Cílem byly saúdskoarabský přístav Jeddah a jemenský Hodeida. V Gubalské úžině kapitán předal řízení prvnímu důstojníkovi. Ten udělal drobnou navigační chybu.

Zanedlouho Giannis D narazila v plné rychlosti do severozápadního výběžku útesu Shaab Abu Nuhas. Loď byla ještě nějaký čas nasedlá na útes, než se definitivně potopila do blízkosti několika dalších vraků. Celá posádka lodi byla zachráněna.

Gianis je ideální vrak pro fotografování. Jednak proto, že se jeho horní část nachází pouhých cca 10 metrů pod hladinou, ale především díky spoustě chodeb a místností, které přímo vyzývají k proplouvání.

Navíc je tento ocelový vrak poměrně zachovalý a dostatek přirozeného světla nabízí možnost proplouvat kapitánským můstkem i podélnými chodbami. My jsme se při fotografování tohoto vraku zaměřili především na jeho záď. Ze dna, které leží v hloubce 22 metrů, je totiž v tomto místě na celý vrak nejkrásnější výhled (viz foto výše).

Thistlegorm

Thistlegorm byl spuštěn na vodu 9. dubna 1940. Měřil 131 metrů a měl tonáž 9009 tun. Vzhledem k válečnému stavu byl vyzbrojen kanónem ráže 4,7 palce, protiletadlovým kulometem a přenosným kulometem.

Při poslední cetě, ze skotského Glasgow kolem Afriky (Suezský kanál byl v té době uzavřen), vezl válečný materiál (munici, granáty, vozidla, motorky, tanky) Montgomeryho 8. armádě pro invazi proti Rommelovi.  Když se loď nacházela před Suezem , odstartovaly z Kréty dva německé bombardéry, které měly potopit Queen Marry, nacházející se právě v Rudém moři s 12 000 australskými vojáky na palubě a směřující na severoafrickou frontu.

Thistlegorm free.jpgKvůli nepřízni počasí a špatnému spojení piloti svůj cíl nenašli a tak se vraceli zpátky. Když přelétávali nad Suezem, spatřili kotvící loď a rozhodli se, že na ni svrhnou bomby původně určené pro Queen Marry.

V 00:35, ráno 6. října 1941, byl Thistlegorm zasažen dvěma bombami. Ani ne za deset minut ho mořská hlubina sevřela do své náruče. Jeho posádku zachránila nedaleko kotvící HMS Carlisle, nepřežilo 9 lidí.

Několik měsíců po svém potopení o Thistlegormu nikdo nevěděl. Až 17. března 1955 ho objevi Jacques Cousteau na své výpravě v Indickém oceánu a Rudém moři na své lodi Calypso. První fotografie z vraku byli publikovány v časopise National Geographic Magazine v únoru roku 1956. Jacques Cousteau se obával o budoucnost lodi s ohledem na dobrodruhy a vykradače, úmyslně proto uvedl špatné souřadnice.

Vrak tak opět upadl v zapomnění. Nikdo o něm neměl ani tušení až do roku 1992, kdy byl znovu objeven potápěči. V roce 1994 televizní stanice BBC produkovala první dokumentární film Last Voyage of the Thistlegorm.

Thistlegorm je mnohými potápěči považován za nejkrásnější vrak na světě. Bohužel leží na lokalitě, která je charakteristická přítomností silných proudů a občas i nižší viditelností. Tyto podmínky se nevyhnuly ani nám. Vlny a proud s námi na hladině tak házely, že bylo občas obtížné udržet se bójí, které jsme měli na vrak navázané. Viditelnost byla první den také mizerná a tak jsme toho přes den moc nenapotápěli. Situace se však změnila s příchodem noci. Moře se na chvíli uklidnilo a tak jsme se do vraku vydali na nádech za svitu měsíce.

Pro mě to byla v tomto vraku premiéra, navíc v noci, ale byl jsem ve dvojici s Martinem Zajacem, který mě prolézačkami ve vraku bezpečně provedl. Proplouvat na nádech v hloubce 17-27 metrů vnitřkem vraku, navíc v noci po tmě, už není pro každého. Nicméně je to opět především o psychice. Já se zcela uvolnil, snížil tepovou frekvenci na minimum, díky tmě nevnímal ani hloubku a tak jsem se z jednotlivých ponorů vynořoval v naprosté pohodě a se slušnou kyslíkovou rezervou. Ačkoliv jsem byl ve vraku občas dezorientovaný, stačilo plavat za Martinem, který mi baterkou ukazoval správnou cestu.

Na tento vrak jsme se pak vrátili ještě další den. Jakoby mávnutím kouzelného proutku voda nečistoty odnesla a vrak se nám objevil v celé své kráse. Využili jsme to k focení především na přídi, která se vynořovala z temné hlubiny (viz foto výše). Ačkoliv proud byl tak silný, že v něm Martin, pózující na špici Thistlegormu, doslova vlál a já musel u focení slušně zabrat ploutvemi, abych stál na místě, fotografie se vydařily a hlavní mise naší výpravy byla splněna.

 1.jpg

Jak vidíte, vydat se fotografovat do vraku na nádech nemusí být nebezpečné. Nemusíte ani lámat freedivingové rekordy, abyste si tento druh potápění maximálně užili. Limity, v podobě výdrže pod vodou na jeden nádech jsou většinou mnohem dále, než limity v podobě vašich obav a strachu z neznámého. Pokud máte absolvovaný kurz freedivingu, kvalitní jištění v podobě buddyho na hladině a dokážete proplouvat uzavřenými prostory vraku bez stresu a s ním spojeným „naskočením tepovky“, nestojí mezi vámi a fotografováním  vraků na jeden nádech žádná překážka.

A abychom se o fotografování vraků nebavili jen teoreticky, pojďme se podívat na video z této akce! Zapněte proto reproduktory a pusťte se prostřednictvím videa na nádech do legendárních vraků Thistlegorm, Giannis D, zapotápějte s delfíny, svezte se do nekonečných mořských hloubek na sledu a nebo se podívejte na práci freedivera-fotografa v terénu :o) To vše, v tomhle videu: https://youtu.be/ce9zy4Pltg0

Safari2.jpg

Štítky:

Václav

Václav Krpelík je fotograf, který se zaměřuje především na fotografování krajiny a to jak té na souši, tak té pod vodou. Jako jeden z mála fotografů na světě, se s těžkou foto-technikou vydává do mořských hlubin výhradně bez přístroje. Mnohaleté zkušenosti s fotografováním hor, pobřeží, mořského světa a dalších žánrů pak předává účastníkům svých workshopů a expedic pořádaných v zahraničí.

Více o něm a o jeho tvorbě naleznete na jeho webu www.vaclavkrpelik.com.

Diskuse

kid

1.10.2015 11:58

krásný článek i video

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Fotografujeme

Všechny články kategorie

Mořské panny na jeden nádech

Abychom se trošku odreagovali od žraloků, delfínů, vraků a tréninků, zaskočili jsme si s Apneamanem v tomto roce několikrát do…

5.12.2018

Václav

Krajinářská fotografie: září - listopad 2018

Podzim byl letos opravdu povedený, v podstatě navázal na horké léto. Bohužel nebyl příliš vlhký, přesto se v galerii objevilo…

3.12.2018

Michal Balada

Krajinářská fotografie: květen - srpen 2018

Horké léto je za námi, takže nastal čas ohlédnout se za snímky, které jste do galerie Fotorádce vložili za poslední čtyři…

5.9.2018

Michal Balada

Za jeleny a novými lokalitami na Highlands a Skye

Do země Williama Wallace jsem se vydal fotografovat už mnohokrát. Poprvé během tříletého pobytu v Londýně, následně s několika…

1.8.2018

Václav

Jak fotit zatmění Měsíce

Již tento pátek, 27.7.2018, proběhne večer velmi zajímavá událost na noční obloze. A to úplné zatmění Měsíce, které bude z ČR…

24.7.2018

Tomáš

Krajinářská fotografie: březen - duben 2018

Je tu tradiční výběr krajinářských snímků, které jste v galerii Fotorádce zveřejnili za poslední dva kalendářní měsíce.

1.5.2018

Michal Balada