Vyplatí se extra rychlé paměťové karty?

Jak rychlou paměťovou kartu si do fotoaparátu koupit? Je potřeba investovat do těch nejrychlejších? To jsou otázky, které trápí mnoho fotografů. V dnešním článku si na tyto otázky nejen odpovíme. Navíc si ukážeme, že ty nejrychlejší karty jsou pro většinu amatérských fotografů zbytečné a proč. A že většinou bohatě postačí karta střední třídy za poloviční cenu.

Nabídka paměťových karet je velmi široká. Karty se liší nejen kapacitou, značkou, ale také svou rychlostí, a to konkrétně:

• rychlostí zápisu a
• rychlostí čtení.

Rychlost zápisu v praxi znamená, jak rychle je schopna karta zapisovat data (fotky a video) a tím pádem, jak moc bude / nebude brzdit fotografa při focení a natáčení videa. Rychlost čtení zase naopak znamená, s jakou rychlostí lze data (fotky a video) z karty kopírovat do počítače. Pokud se vám zdá, že to nějak dlouho trvá, tak to může být právě pomalejší kartou, ale také pomalým USB připojením.

Hlavní otázka ale zní: vyplatí se investovat do nejrychlejších drahých karet?

Ve většině případů nikoliv. Pro nadšené fotografy, kteří nemají vysoké požadavky na výkon fotoaparátu či karty a netíží je čas, stačí většinou karty střední třídy za pár stovek. Proč? Pojďme si to vzít logicky a polopatě.

Ukládání dat

Při focení a natáčení videa obvykle nejsou zdaleka tak velké požadavky na rychlost karty, jak se obvykle povídá. Full HD video vůbec nemá velké nároky na rychlost karty. Tak např. pokud 1 minuta Full HD videa má datový objem 400MB, tak budete potřebovat kartu se zápisem minimálně 6,6MB/sec. A to zvládá jakákoliv průměrná karta např. typu Class 6 nebo vyšší. V praxi je ale lepší koupit raději o něco rychlejší, než je to požadované minimum.

Co se focení týče, tak tam má vysoké požadavky na vysokou rychlost zápisu pouze sekvenční snímání. Pokud fotíte často sekvenčně třeba sport (a navíc třeba ještě do RAWu), tak se vám opravdu vyplatí velmi rychlá paměťová karta. Nicméně pokud naopak fotíte třeba krajinu, architekturu, výlety, tedy tak, že nefotíte velmi rychle za sebou, tak vám bohatě postačí středně rychlá karta (např. 30MB/s.). Super rychlou kartu (nejdražší na trhu) byste pravděpodobně vůbec nevyužili a byly by to vyhozené peníze.

Stahování dat

Jak rychle budete fotky a video do počítače stahovat neurčuje pouze paměťová karta. Tu můžete mít super rychlou, ale bude ji brzdit třeba pomalá USB čtečka nebo kopírování na externí disk. Vždy je potřeba uvažovat tak, že nejpomalejší článek určuje rychlost celého procesu. A tím jsou:

1. paměťová karta
2. USB čtečka nebo fotoaparát fungující jako USB čtečka + kabel
3. médium na které se ukládá

Abychom v praxi využili potenciál těch opravdu rychlých karet, tak bychom museli mít ideálně:

1. velmi rychlou kartu
2. USB3 čtečku karet (ta je rychlejší než obyčejné USB2 čtečky) + USB3 konektor v počítači
3. ideálně SSD disk nebo rychlý interní běžný disk

V tomto případě bychom dosáhli rychlého ukládání dat z karty do počítače. Ovšem stačilo by změnit jen jeden článek řetězce za pomalejší a vše jde "do kopru". Tak například stačí abychom fotky / video kopírovali na externí disk připojený přes obyčejné USB2 a je vymalováno. Nebo aby čtečka byla pomalá a opět rychlost karty nevyužijeme.

Praktický příklad: Kopírování fotek z karty, která má rychlost 60MB/s. přes pomalé USB2 připojení jede rychlostí 22MB/s. Pokud ale stejnou kartu připojíme do počítače přes USB3 konektor a USB3 čtečku, rychlost je najednou kolem 60MB/s. To je 3x rychlejší stahování dat. V prvním případě bylo brzdou připojení a ne karta.

Opět se tedy ukazuje, že potenciál těch nejrychlejších karet lze využít jen s potřebným vybavením.

Jakou kartu tedy vybrat?

Extra rychlou paměťovou kartu využijete pouze tehdy, pokud:

• Používáte sekvenční snímání (tzn. rychlé snímání za sebou při jednom zmáčknutí spouště). A pokud fotíte do RAWu, tak budete potřebovat kartu ještě rychlejší, než při snímání do JPEGu. Sekvenční snímání má obvykle největší požadavky na rychlost.
• Máte v počítači USB3 rozhraní, používáte USB3 čtečku karet a nechcete dlouho čekat, než se obsah karty zkopíruje do počítače.
• Máte rychlý interní disk, na který data kopírujete.
• (Natáčíte Full HD video do RAWu bez komprese, tzn. víte co děláte a máte nainstalován Magic Lantern).

Jestliže ve vašem případě platí výše uvedené, pak se vám extra rychlá karta vyplatí. Jakou konkrétní tedy vybrat? Je to snadná matematika. Tak například:

• Když fotoaparát snímá rychlostí 5 snímků za sekundu a 1 fotka má průměrně 6MB, tak budete potřebovat kartu se zápisem minimálně 30MB/sec. A podobně.
• Když 1 minuta Full HD videa má 400MB, tak budete potřebovat kartu se zápisem minimálně 6,6MB/sec. Jak vidíte, tak Full HD video nemá zase tak velké požadavky na rychlost karty, jak se všeobecně povídá. Daleko větší požadavky mívá sekvenční snímání (viz výše).

Pokud ale víte, že sekvenčně fotíte minimálně a při stahování dat do počítače vám nevadí si počkat, potom vám bude naprosto bohatě stačit středně rychlá karta. Tak například karta se zápisem 30MB/sec. bude většině amatérských fotografů naprosto dostačovat. Ta bude stát třeba i poloviční cenu a přitom udělá zcela stejnou službu, jako karta s rychlostí 95MB/sec.

Shrnutí

Neutrácejte zbytečně za super rychlé paměťové karty jenom proto, že vám je prodejce doporučil. Vždy vybírejte podle toho, jaké máte vy osobně požadavky na rychlost karty. A to jak při focení / natáčení videa, tak při stahování do počítače. Pro drtivou většinu nadšených fotografů jsou ty nejrychlejší (nejdražší) karty naprosto zbytečnou srandou, protože jejich potenciál zůstane nevyužit. Jen o trochu pomalejší karty (např. 30MB/s. nebo 45MB/s.) poskytnou stejnou službu a přitom budou stát výrazně méně peněz. A za ušetřenou částku si můžete třeba nechat udělat fotku na plátno nebo pořídit nějaké příslušenství.

Osobně používám karty 60MB/s. v kombinaci s USB3 rozhraním a nestěžuji si. A to fotím do RAWu občas i sekvenčně. Pokud máte ve svém počítači USB3 konektor, mohu vám USB3 čtečku vřele doporučit. Ale zase jen v případě, že vám vadí pomalé stahování dat. V opačném případě je USB2 čtečka zase dostačující.