Jak dosáhnout optimálně ostrých fotografií

Ostrost fotografií je považována za jeden z velmi důležitých ukazatelů kvality. Takže pokud zrovna s ostrostí fotek bojujete, máme pro vás velmi užitečný článek.

Názorně si vysvětlíme, jak správně použít autofokus, a to nejen u kompaktů, ale i zrcadlovek. Také si ukážeme, jak nastavit fotoaparát a proč se zajímat o něco jako hloubka ostrosti.

Mít tak akorát ostré fotky je dost důležité. Samozřejmě někdo může namítat, že i rozostřené nebo rozmazané fotky mohou být kvalitní a mohou obsahovat velkou dávku umění. To je samozřejmě pravda, nicméně kdo dokáže takovou věc, pravděpodobně nebude číst zrovna tento článek...

Vraťme se tedy k tématu ostrosti fotek - ano, je většinou velmi důležité mít na fotce vždy něco ostrého (část fotky třeba při portrétu nebo celek při focení krajiny). Jak toho dosáhnout? První na řadě je autofokus.

Autofokus - automatické ostření

Všechny dnešní digitální fotoaparáty jsou vybaveny systémem automatického ostření, tedy takzvaným autofokusem. Tato funkce zajišťuje, že něco, co chceme mít na fotce ostré, objektiv ostré vykreslí. V praxi to funguje asi tak nějak:

• Fotoaparát: potřebuju zaostřit na támhleten bod.
• Objektiv: už jedu... vrrrr... myslím, že už jsem tam.
• Fotoaparát: nene, ještě kousek dopředu, já to nevidím 100% ostře.
• Objektiv: no dobře, tak ještě o kousek. Tak teď už je to určitě ostrý.
• Fotoaparát: jo, teď už je to ostré, jdu cinknout závěrce aby se připravila na expozici.

Tak nějak zhruba probíhá komunikace mezi fotoaparátem a objektivem, samozřejmě v lehce techničtější a méně osobní rovině :) To vše často ve zlomku sekundy. Proč ale řešíme autofokus, takovou banální věc? Ono to zase tak primitivní není...

Na celkovém pohledu na snímek vlevo to ani není vidět, ale zaostřeno bylo špatně na pozadí, místo na hlavní objekt, a to kokos (viz výřez vpravo).

Kompaktní fotoaparáty

U klasických kompaktů hraje ostření samozřejmě důležitou roli, ale není to tak kritické, jako u kompaktu s velkými snímači a u zrcadlovek (viz níže). U kompaktů se obvykle pracuje s velkou hloubkou ostrosti, takže většina obrazu je na fotce ostrá. Obvykle stačí zhruba namířit fotoaparát tam, co má být ostré a ono to vyjde (pro jistotu je dobré kontrolovat na displeji kam bylo zaostřeno). Ovšem odlišná situace je u kompaktů s výměnnými objektivy a u zrcadlovek.

Kompakty s výměnnými objektivy a zrcadlovky

U kompaktů s výměnnými objektivy a digitálních zrcadlovek se obvykle pracuje s nesrovnatelně menší hloubkou ostrosti. Co to znamená? Že je v praxi potřeba mnohem pečlivěji ostřit, aby na fotce bylo ostré opravdu to, co chceme. Jak tedy na to? Je to vcelku snadné - stačí v praxi umět používat ostřící body.

Ostřící body jsou takové ty do obrazce uspořádané body, které vidíme v hledáčku zrcadlovky nebo na displeji kompaktu s výměnnými objektivy. Obvykle je jich třeba 9, 12 nebo i mnohem víc. Funguje to tak, že fotoaparát dokáže zaostřit tam, kde je nějaký ostřící bod, jinam ne. Takže například pokud ostřící bod není v rohové části obrazu, nelze tam zaostřit. Řešením je pak metoda překompozice (namíření na požadované místo ostřícím bodem, překompozice a následné domáčknutí spouště).

Pokud chcete mít ostrost svých fotek plně pod kontrolou, vřele doporučuji používat manuální výběr ostřícího bodu. V podstatě to znamená, že si sami nastavíte, kam má fotoaparát ostřit - a nenecháte na něm, aby si sám vybral (což je jako sázka do loterie). Zkuste si tedy v návodu svého fotoaparátu přečíst, jak se nastavuje výběr ostřícího bodu a poté si v praxi ozkoušejte, jak to funguje. Vyberte si například prostřední bod a vyzkoušejte si metodu překompozice. Nebo si vyberte krajní ostřící bod a vyzkoušejte si focení s tímto bodem. Obvykle se v praxi u zrcadlovek používají nejvíce takzvané křížové body, které jsou umístěny uprostřed (jeden bod) nebo kolem středu obrazového pole.

Téma správného používání ostřících bodů považuji za velmi důležité a aktuální - mnoho lidí mění obyčejné kompakty za cenově stále více dostupné kompakty s výměnnými objektivy nebo zrcadlovky. A tam často naráží na proostřené fotky, protože kombinují automatický výběr ostřících bodů se všeobecně malou hloubkou ostrosti u těchto typů fotoaparátů . Což je samozřejmě riziková záležitost. Nesprávné používání ostřících bodů je nejčastější příčinou rozostřených fotografií. Proto doporučuji věnovat tomuto tématu velkou pozornost a naučit se v praxi ostřící body správně používat.

Poznámka pro zvědavé čtenáře: Obvykle je nejvíce přesný středový ostřící bod. Samozřejmě záleží na typu přístroje, některé novější a dražší fotoaparáty mají více křížových (velmi citlivých) ostřících bodů. Nicméně platí, že tyto křížové ostřící body jsou daleko přesnější než ty obyčejné. Takže je v praxi lepší využívat ostřící body křížového typu (v návodu lze obvykle vyčíst, které to jsou)

Čas expozice, neboli závěrka

Autofokus není jediným parametrem, který hraje roli při "boji" o ostrou fotku. Velkou roli také hraje čas expozice, nebo chcete-li čas závěrky. Bude-li čas závěrky příliš dlouhý, bude fotka pravděpodobně rozmazaná (například při času 1/2 sekundy nelze z ruky pořídit ostré fotky). Řešením je samozřejmě stativ, který se používá typicky při focení krajiny nebo architektury - tam lze použít čas expozice třeba i půl minuty a nic se neděje.

Jenže stativ není vždy možné použít - a pak je potřeba mít v hlavě všeobecné pravidlo, že čas expozice by měl být kratší, než je převrácená hodnota ohniska objektivu. Praktický příklad: fotím-li s objektivem nastaveným na 50mm ohnisko, měl by být čas expozice kratší než 1/50 sekundy (takže například raději 1/125 sekundy).

Toto pravidlo je dost flexibilní a není potřeba jej brát zcela závazně. Někdy lze z ruky udržet i delší časy závěrky. Ovšem naopak při focení pohybu je potřeba nastavit výrazně kratší časy, abychom na fotce pohyb zmrazili (typicky při focení sportu).

Souhrnně řečeno: čas expozice musí být dostatečně krátký na to, aby fotka byla ostrá. Při focení v horším světle se tudíž čas expozice prodlouží a je velmi vysoké riziko, že fotka ostrá nebude. Podobně to platí i při focení pohybu.

Hloubka ostrosti

Nyní už víme, že fotka musí být dobře zaostřená autofokusem a že čas expozice musí být dostatečně krátký. To může, ale nemusí stačit pro dosažení pěkně ostré fotografie. Dalším parametrem, který je potřeba si ohlídat, je takzvaná hloubka ostrosti. Stručně řečeno se jedná o prostorovou vzdálenost, ve které je vše na fotce ostré. Typicky u portrétů se používá malá hloubka ostrosti, naopak u krajiny se používá velká hloubka ostrosti.

V praxi jde o to použít takovou hloubku ostrosti, aby bylo ostré vše, co ostré chceme mít (typicky například hlouček lidí). Nastavuje se to primárně clonovým číslem.

Nebudu popisovat to, co již bylo napsáno a nyní čtenáře odkážu na článek pojednávající o hloubce ostrosti v praxi.  Pro ty zvědavější a bádavější z vás pak mám velmi zajímavý článek o hyperfokální vzdálenosti.

Kvalita objektivu

Ještě je tu poslední věc, která hraje výraznou roli v oblasti ostrosti fotografií. A to obrazová kvalita objektivu. Můžeme se snažit sebevíc, ale když objektiv nevykreslí na snímač fotoaparátu ostrý obraz, tak pěkně ostré fotky nedosáhneme. U kompaktů s výměnnými objektivy a zrcadlovek to lze řešit výměnou objektivu (typicky setového za nějaký lepší), u kompaktů je potřeba pracovat s tím, co máme. Ale i to se dá celkem slušně vyřešit - a to pomocí clony.

Na výše uvedených výřezech je názorně vidět, co dovede s obrazovou kvalitou udělat lehké zvýšení clonového čísla.

Lidé, kteří nevidí zcela dobře, často mžourají - je to vcelku přirozené chování, které opravdu pomůže vidět trošku lépe. Podobné je to i u objektivů - pokud clonou dokážeme přivřít otvor, kterým prochází obraz na snímač, zmírníme obrazové vady objektivu a fotka tak bude ostřejší. Nehledě na to, že tím i zvětšíme hloubku ostrosti, takže tu máme hned dva efekty vedoucí k ostřejším fotkám. Takže pokud se vám zdá, že objektiv vašeho fotoaparátu nekreslí moc ostré fotky, řešením je trochu přiclonit (například z f/2.8 na f/4 a podobně). Obvykle stačí málo a obrazová ostrost se výrazně zlepší. Daní je samozřejmě úbytek světla a tím pádem nutnost zvýšení citlivosti ISO nebo prodloužení času expozice (nebo kombinace obojího). Ale obrazová ostrost se tím zvýší.

Shrnutí

K ostré fotce vede několik cest - některé jsou velmi snadné (například při focení za slunečného dne), jiné velmi strastiplné (typicky při focení pohybu za špatného světla). V podstatě jde jenom o to splnit do jisté míry výše uvedené parametry a výsledkem bude ostrá fotka. Pojďme si to tedy shrnout. Je potřeba:

• Mít pod kontrolou, kam fotoaparát automaticky ostří (tzn. vybírat ostřící body ručně, ne automaticky, což platí zejména u kompaktů s výměnnými objektivy a zrcadlovek).
• Fotit s takovým časem expozice, při kterém se fotka nerozmaže (obvykle 1/125, 1/50, 1/500 sekundy a podobně; rozhodně ne 1/2, 1/3 sekundy a podobně).
• Pracovat s dostatečně velkou hloubkou ostrosti (což lze ovlivnit nejen vyšším clonovým číslem).
• Alespoň zhruba mít představu o tom, jak moc ostrý obraz kreslí objektiv vašeho fotoaparátu, respektive nasazený objektiv. A případně lehce přiclonit (použít vyšší clonové číslo) pro dosažení lepšího obrazu.

Na první pohled se to může jevit jako komplexní téma vyžadující značnou dávku praxe a fotografických znalostí. Ale věřte, že stačí jedno odpoledne, kdy si výše uvedené vyzkoušíte a pak to už půjde velmi snadno.