Jak optimálně nastavit... rozlišení fotoaparátu

Ve čtvrtém pokračování našeho letního seriálu o nastavení fotoaparátu se budeme věnovat rozlišení. Pryč jsou doby, kdy se fotilo neustále na plné 2MPix rozlišení, dnes jsou jiné možnosti a je výhodné rozlišení nastavovat podle potřeby.

V dnešním článku si povíme, kdy jaké rozlišení použít a jaký formát snímání zvolit.

Dnešní článek navazuje na předchozí díly, které se týkaly nastavení citlivosti ISO, clony a času expozice. Další v řadě je téma týkající se rozlišení fotoaparátu.

Dávnou minulostí jsou časy, kdy fotoaparáty měly snímače s rozlišením 2 nebo 4 megapixely a fotilo se tudíž neustále na plné rozlišení. Dnešní kompakty mají nezřídka 16MPix snímače, což je z objektivního pohledu většinou zcela zbytečně vysoké rozlišení a málokdo jej vůbec použije. Takto velké fotky pak zabírají hodně místa na kartě a pevném disku, navíc se dlouho kopírují. Jak z toho ven? Stačí snížit rozlišení podle potřeby a je to. Na jaké hodnoty, to si povíme právě v dnešním krátkém, ale zato poučném článku.

Jaké kdy použít rozlišení fotoaparátu

Rozlišení se přímo týká množství obrazových bodů, ze kterých je fotografie složena. Čím větší rozlišení, tím víc bodů a tím větší je fotka. Tím si lze samozřejmě zobrazit větší detaily (pokud dobře kreslí objektiv) a tím větší výtisky lze dělat.

To vše zní samozřejmě krásně a vyplývá z toho, že je nejlepší fotit na největší možné rozlišení. Opak je pravdou - málokdo potřebuje tisknout fotky o velikosti A3 a fotky s velkým rozlišením zabírají příliš mnoho místa na kartě a disku, dlouho se kopírují. Jaké tedy nastavit rozlišení při focení?

Vše se odvíjí od předpokládaného účelu použití fotky. Pokud vím, že z fotek budu dělat výřezy, velké výtisky nebo fotím komerčně (pro někoho za peníze), tak samozřejmě budu fotit do nejvyššího možného rozlišení. To rozšíří mně či mému zákazníkovi možnosti další práce s fotkou. Další situací by mohlo být, že fotím něco jedinečného a na fotkách mi hodně záleží - potom je také focení do nejvyššího možného rozlišení vhodné.

Ovšem pokud vím, že z fotek budu dělat maximálně 10x15 nebo 13x18cm výtisky a budu si je bez zvětšení prohlížet na monitoru, potom v praxi bohatě postačí 4MPix nebo 6MPix rozlišení. Takové fotky se budou rychleji načítat, kopírovat a přitom svému účelu bohatě postačí. Typickým příkladem jsou dokumentační fotky z výletu, z dovolené, focení jen tak pro radost bez jakýchkoliv profesionálních ambicí.

Tip: Ono to s těmi lépe prokreslenými detaily při větším rozlišení není zase tak "horké". Použitý objektiv často nedokáže kvalitně vykreslit detaily, které se potom při vysokém rozlišení zdají být "rozpité" a rozmatlané. Jinak řečeno, listy trávy nebo stromů nebudou detailně prokreslené, bude to spíše zelená změť. I z toho důvodu většinou se často nevyplatí používat to nejvyšší možné rozlišení.

Co z toho vyplývá? Pro běžné focení bez plánovaných velkých tisků nebo ořezů bohatě postačí 6MPix rozlišení. Níže si můžete prohlédnout tabulku, ve které je uvedeno, jak velké fotky lze tisknout z různých rozlišení (při standardní kvalitě tisku 300DPI což je nejčastější hodnota při fotografickém tisku).

Takže jak lze vyčíst z tabulky níže, na 13x18cm fotky postačí 3MPix rozlišení. Pokud nehodláte s fotkami dělat víc, nastavte si 6MPix rozlišení a máte dostatečně velkou rezervu.

Jakou kvalitu (kompresi zvolit)

Většina digitálních fotoaparátů nabízí možnost nastavení kvality (komprese) formátu JPEG. V praxi platí, že čím větší míra komprese, tím méně kvalitní fotka a menší datový objem - a samozřejmě naopak. Z toho důvodu platí, že pokud vám nejde o profesionální kvalitu fotek, tak si bohatě vystačíte s normální úrovní komprese (obvykle prostřední hodnota). To bývá označování jako N (Normal) nebo S (Small). Výhodou je, že se na kartu vejde mnohem víc fotek.

Na druhou stranu pokud považujete pořizované fotky za vzácné a chcete dosáhnout nejlepší kvality, nastavte si nejnižší úroveň komprese. To bývá označování jako F (Fine) nebo L (Large) a podobně.

Tip: Zachováním původního rozlišení a zvýšením komprese lze ušetřit opravdu hodně místa na kartě nebo disku počítače. Proto pokud potřebujete zmenšit datový objem fotek (už vám třeba dochází místo na kartě), raději zvyšte úroveň komprese a zachovejte si potřebné rozlišení.

Jaký formát zvolit

Fotografie lze ukládat do několika formátů a typů souborů. V dnešní době jsou nejčastější: JPEG, RAW, TIFF.

JPEG v době publikace tohoto článku nabízí nejlepší poměr kvalita / datový objem a používá jej drtivá většina lidí na světě. Pro běžné fotografické ambice (ne profesionální) bohatě stačí. Výhodou je malý datový objem, solidní kvalita a možnost si nastavit rozlišení a kompresi.

RAW je takový dnešní "digitální negativ". Možnost snímání do RAWu mají lepší fotoaparáty, protože se jedná o profesionální druh záznamu. RAW není fotka, je to pouhý holý soubor dat, ze kterého je potřeba následně fotku vyvolat v RAW konvertoru.

Tip: RAW není formát, ale označení vycházející z anglického slova "raw", což znamená v překladu syrový, hrubý.

TIFF formát je bezkompresní formát, který nabízí vysokou obrazovou kvalitu. Je to v podstatě JPEG bez komprese (nepřesně a velmi zjednodušeně řečeno). Výhodou je, že je to "hotová" fotka, nevýhodou je velmi vysoký datový objem.  Drtivá většina fotografů toužící po vysoké kvalitě dává dnes přednost RAWu, navíc mnoho fotoaparátů již do TIFFu dnes neukládá.

Z toho vyplývá následující:

• Fotím-li jen tak sám pro sebe, pro radost, zvolím JPEG.
• Fotím-li za účelem dosažení vysoké obrazové kvality (obvykle komerčně), potom zvolím RAW.

Shrnutí a závěr

Mnoho lidí se dnes žene za vysokým rozlišením a super dlouhým zooooooomem. Ono je to způsobené především marketingovou tlačenkou výrobců digitálních fotoaparátů. Ovšem v praxi si běžný amatérský fotograf bohatě vystačí s 6MPix rozlišením. Asi takovou hodnotu doporučuji nastavit, pokud fotíte jen tak nezávazně pro sebe (dovolená, výlety, děti). Fotky nebudou zabírat tak moc místa na kartě a na pevném disku (víc se jich tam vejde), navíc se budou rychleji kopírovat (z karty na disk).

Pokud ovšem tušíte, že byste s fotkami mohli dělat něco víc, než jen tisk 10x15 a fotíte něco jedinečného, potom se určitě vyplatí nastavit co nejvyšší rozlišení. Zmenšit fotku lze kdykoliv, ale naopak už to jde jenom těžko.

Závěrem tohoto článku je následující doporučení: na vysoké rozlišení fotit jenom v případě, že s fotkami chci dál pracovat, tisknout velké snímky, dělat výřezy. V opačném případě bohatě stačí 4 nebo 6MPix rozlišení a formát JPEG se střední úrovní komprese.