Jak pohodově přejít z kompaktu na zrcadlovku

Digitální zrcadlovka je v porovnání s kompaktem přístroj odlišný nejen z hlediska konstrukce, ale i používání. Proto se lidé často obávají chvíle, kdy vymění kompakt za zrcadlovku. Fotky jsou rozostřené, bledé, nelze fotit makro a zoom je také nějaký menší.

V dnešním článku upozorníme na jednotlivé nástrahy, které na nové majitele zrcadlovek číhají. Zároveň si ukážeme, jak tyto nástrahy velice jednoduše obejít nebo vyřešit. Čtěte dále.

Lidé si v dnešní době často kupují digitální zrcadlovky, kterými nahrazují dosavadní kompaktní přístroje. To je samozřejmě velice zajímavý a dobrý trend, ovšem celé to má jeden háček. Digitální zrcadlovky, a to i ty nejlevnější, jsou koncipovány pro trochu jiné použití, než kompakty.

A s tím souvisí spousta odlišností, které digitální zrcadlovky oproti kompaktům často mají. Zejména se jedná o způsob ovládání a ostření, rozsah objektivů a případná nutnost měnit je, obtížnější fotografování detailů s běžnými objektivy, měkčí a méně "zářivý" vzhled snímků, atd.

V tomto článku se dozvíte o všech nástrahách, se kterými se můžete při přechodu z kompaktu na zrcadlovku setkat. A zároveň zjistíte, jak tyto nástrahy vyřešit. Podívejme se tedy hned na tu největší, a to ostření.

Ostření s DSLR

Způsob zaostřování je u kompaktních fotoaparátů vcelku nenáročný - nejčastěji stačí namířit fotoaparát zhruba na to, co fotíme a domáčknout spoušť. Kompaktní fotoaparáty pracují všeobecně s tak velkou hloubkou ostrosti, že taková fotka bude dobře zaostřená.

Výjimku tvoří například focení detailů, portrétů při velkém zoomu a podobně - tedy takové focení, kdy i kompakt pracuje s relativně malou hloubkou ostrosti.

Co je to hloubka ostrosti se dozvíte v článku nazvaném Pracujeme s hloubkou ostrosti.

Oproti tomu digitální zrcadlovka bude vykazovat i s běžným objektivem daleko menší hloubku ostrosti. Proč tomu tak je se dozvíte v článku nazvaném Hloubka ostrosti u kompaktů a zrcadlovek.

Proč ale pořád dokola omílám hloubku ostrosti, když nadpis avizoval problémy s ostřením? Jednoduše proto, že kvůli menší hloubce ostrosti je nutné ostřit daleko opatrněji, pečlivěji. Stačí zaostřit jen o trochu někam jinam, než chceme a výsledná fotka bude proostřená.

Příklad z praxe: Fotíme venku portrét:

1. Když budeme fotit kompaktem, tak zakomponujeme postavu kamsi doprostřed záběru a zmáčkneme spoušť. Hloubka ostrosti bude tak velká, že bude ostrý nejen obličej, ale i podstatná část pozadí.

2. Pokud budeme ale fotit s digitální zrcadlovkou (a ještě k tomu použijeme třeba světelný objektiv), tak budeme muset ostřit přesně na oči focené osoby. Kdybychom postupovali jako s kompaktem, tak bychom mohli taky třeba zaostřit na pozadí a osoba by byla totálně rozostřená - fotka by tudíž byla k ničemu.

Jak tedy ostřit s digitální zrcadlovkou? Nyní již je jasné, proč je ostření s digitálními zrcadlovkami daleko náročnější na přesnost, než s kompaktem. Proto je v praxi nutné naučit se používat jednotlivé ostřící body, které každý DSLR přístroj nabízí. Ideální je vybírat si ostřící bod manuálně, takže je zcela bez pochyb, kam je zaostřováno.

Příklad z praxe: Fotím-li s DLSR portrét na výšku (gripem, tedy rukou nahoru), pak si vyberu pravý ostřící bod (který je při focení na výšku nejvýše). Namířím tímto bodem na oči portrétované osoby, namáčknu spoušť = automatika zaostří, poté případně překomponuji záběr a spoušť domačkávám (pořizuji fotku). Důležité je, aby se mezi zaostřením a pořízením fotky neměnila vzdálenost mezi fotografem a foceným člověkem.

Stručně shrnutí: S digitální zrcadlovkou je potřeba ostřit daleko pečlivěji. To ale neznamená, že proces ostření je pomalejší, než s kompaktem. Naopak, ostření s DSLR je výrazně rychlejší. Jen je potřeba vybírat si ostřící body a před zmáčknutím spouště je mířit přesně na to, co chci mít ostré.

Rozsah a výměna objektivů

Kompaktní fotoaparáty mají napevno přidělané objektivy, a tak je u nich jednou provždy jasné, jaký rozsah ohniskových vzdáleností, respektive zoomu, poskytují. Například Fujifilm FinePix S200EXR má objektiv o rozsahu ohnisek 30.5 - 436 mm, což odpovídá 14.3x optickému zoomu.

U digitálních zrcadlovek je to ale jiné. Odlišnost spočívá v tom, že u nich lze měnit objektivy a tím uzpůsobovat použitelnost celé sestavy pro konkrétní fotografické situace. Například širokoúhlé objektivy jsou dobré na krajinu, zatímco teleobjektiv se hodí na focení fauny v přírodě.

To znamená, že rozsah ohniskových vzdáleností (zoomu) u digitálních zrcadlovek lze posuzovat vždy jen podle aktuálně použitého objektivu.

Aby to vše nebylo tak jednoduché, tak se u objektivů k zrcadlovkám neuvádí rozsah zoomu, ale rozsah ohniskových vzdáleností. To jsou odlišné pojmy. Zoom je údaj, který poměřuje maximální a minimální ohniskovou vzdálenost objektivu. Takže 50-150mm objektiv bude poskytovat 3x zoom stejně tak, jako 14-42mm objektiv. Z toho vyplývá, že pro majitele DLSR fotoaparátu není podstatný zoom, ale rozsah ohnisek. Podle toho uživatel ví, jestli se jedná o širokoúhlý objektiv na krajinu, 50mm objektiv na portrét nebo 300mm teleobjektiv na focení ptactva.

To ale samo o sobě nepředstavuje nějakou obtíž - jedná se jen o nutnost pochopení odlišného systému vyjadřování optických schopností objektivů zrcadlovek. Nástraha na čerstvého majitele digitální zrcadlovky číhá v tom, že objektivy zrcadlovek nemají zpravidla tak velký rozsah zoomu, jako dnešní kompakty.

Dnes je vcelku běžné, že kompakt má objektiv s rozsahem ohnisek 27 - 486 mm (18x zoom). To je ale u objektivů digitálních zrcadlovek zatím nedostupná (a vcelku nesmyslná) hodnota. Proto se často používají dva základní objektivy, které dají ve výsledku dohromady rozsah právě třeba 28 až 480mm.

V tom případě se ale uživatel musí seznámit s tím, že bude muset občas objektivy vyměnit.

Jak se vypořádat s rozsahy objektivů? Pokud chcete mít u digitální zrcadlovky možnost velkého zoomování (jste na to zvyklí z ultrazoomu), potom doporučuji zvážit nějaký vysoko-rozsahový objektiv. Vyrábí se například Tamron AF 18-250mm F/3,5-6,3 Di II LD Macro, Sony 18-250 mm F3,5-6,3, Sigma 18-250mm f/3.5-6.3 DC OS HSM, Nikon AF-S DX VR Zoom-Nikkor 18-200mm f/3.5-5.6G IF-ED nebo Canon EF-S 18-200mm f/3.5-5.6 IS.

Druhou možností je pořídit dva objektivy, které dají dohromady podobný rozsah ohnisek, jako výše uvedené. Výhodou je často o trochu lepší obrazová kvalita, na druhou stranu je potřeba objektivy v terénu měnit.

Stručné shrnutí: Před koupí zrcadlovky si dobře promyslete, co vše budete chtít fotit a tomu i přizpůsobte objektiv(y). Pokud vám stačí malý rozsah ohnisek, pak vám zpravidla postačí jeden základní objektiv. Pokud ale chcete fotit všemožné věci a chcete mít tudíž velký rozsah přiblížení, potom zvažte použití jednoho vysoko-rozsahového objektivu nebo dvou objektivů.

Fotografování detailů (makro)

Lidé, kteří vymění kompaktní fotoaparát za zrcadlovku jsou často doslova rozčarováni z toho, že z nějakého důvodu už jim nejde fotit detaily, tedy makro.

To je další zádrhel, který může nezasvěceného člověka překvapit. Objektivy digitálních zrcadlovek jsou totiž ve většině případů uzpůsobeny pro běžné fotografování a neumí zaostřovat na tak malou vzdálenost, aby s nimi bylo možné fotit makro.

Samozřejmě to neplatí tak kategoricky pro všechny objektivy. Některé umí ostřit na menší vzdálenost a některé na větší. Vzhledem k ohnisku se poté lze dopracovat k takzvanému poměru zvětšení. To je číslo, které udává, jak velké detaily lze s tím kterým objektivem fotit. Čím větší číslo, tím větší detaily.

Příklad z praxe: S objektivem Nikon AF-S DX 18-105mm f/3.5-5.6G ED VR (poměr zvětšení 0.2) nelze fotit tak dobré detaily, jako například s objektivem Sigma 17-70mm F2.8-4.5 DC Macro (poměr zvětšení 0.435).

Jak na focení detailů se zrcadlovkou? Pokud rádi fotíte detaily, máte na výběr ze dvou možností. Buďto si pořídit rovnou takzvaný makro objektiv, který je přímo uzpůsobený pro fotografování detailů. Nebo koupit univerzální objektiv, který nebude sice umět fotit tak úžasné detaily jako opravdový makro objektiv, ale na běžné focení detailů bude stačit.

První varianta (makro objektiv) má výhodu v tom, že s ním lze opravdu fotit nevídané detaily. Nevýhodou je, že je to zpravidla objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností, takže není tak široce použitelný. Druhá varianta (právě například Sigma 17-70) sice neumožní fotit tak úžasné detaily, ale bude daleko univerzálnější (krajina, portrét, děti, interiér, ...).

Vzhled fotografií (saturace, ostrost, kontrast,...)

Čerství majitelé digitálních zrcadlovek si často postesknou, že fotky nejsou tak pěkně syté a řezavě ostré jako bývaly u kompaktu. To je často pravda a není to ani tak ve vadných rukou, jako v nastavení fotoaparátu a osobních preferencích.

Kompaktní fotoaparáty jsou zaměřeny na širokou veřejnost, a tak je jejich cílem pořídit takovou fotku, která už nebude potřebovat následné úpravy. Kompakt tudíž fotku automaticky výrazně doostří, zvýší sytost barev a ještě přidá trochu kontrastu. Po mnoha dalších softwarových úpravách, které proběhnou ihned po pořízení fotky, je výsledek na pohled líbivý. Ovšem uživatel jaksi nemá na výběr a musí se spokojit s tím, jak mu fotoaparát snímek upravil.

Oproti tomu digitální zrcadlovky jsou cíleny na zkušenější uživatele, a tak dávají větší volnost v tom, jak má být snímek zpracován. Z toho důvodu jsou v základním nastavení fotky ze zrcadlovky trochu měkčí (nejsou tak přeostřované), méně saturované a mají větší dynamický rozsah.

Jak na to, abych fotky ze zrcadlovky nemusel upravovat? Nikdo neříká, že fotky ze zrcadlovky musí zůstat bez saturace a ostrosti. Naopak i DLSR přístroj vám nabízí širokou paletu editačních funkcí a nastavení (projasnění stínů, sytost, kontrast, ostrost, atd.), které když si v menu nastavíte podle vlastního vkusu, budou fotky takové, jaké je chcete mít.

Stručné shrnutí: Vyzkoušejte si různá nastavení editačních funkcí a ponechte si ve fotoaparátu takové hodnoty, které vyhovují vašim představám. Například si nastavte sytost barev o dva kroky výše, kontrast o krok níže a ostrost o krok výše.

Videosekvence u DSLR? Jen pár výjimek

Natáčení videosekvencí bylo do nedávné doby doménou videokamer a kompaktních fotoaparátů. Digitální zrcadlovky natáčet video neuměly. A z toho pramenily časté stížnosti čerstvých majitelů DSLR fotoaparátů, že "ono to ale neumí natáčet video !?".

V dnešní době je ale na trhu již několik digitálních zrcadlovek, které umí natáčet ozvučené video. Jedná se zatím spíše o výjimečné případy, namátkově lze jmenovat Nikon D90, Nikon D5000, Canon EOS 500D a některé další.

Jak vyřešit natáčení videa? Záleží na tom, jestli jste již DSLR koupili a jestli umí natáčet video. Pokud jste zatím žádnou nekoupili a chcete natáčet video, potom vám nezbude nic jiného, než zakoupit DSLR s funkcí natáčení videa (viz výše). Další možností je přenechat natáčení videa videokameře - ty jsou dnes velice levné a za pár tisícikorun vám poskytnou velice dobrou kvalitu a minimální rozměry (žádná těžká cihla do ruky).

Nemožnost vidět podobu fotky v hledáčku

Digitální kompakty, u kterých se fotí dnes nejčastěji přes hladní LCD displej, umí simulovat vzhled budoucí fotky na LCD displeji. Takže například pokud použijeme kompenzaci expozice do kladných hodnot, na displeji se zobrazí světlejší náhled. A z toho si lze snadno odvodit, že takto bude asi vypadat výsledná fotka.

To ale při použití optického hledáčku padá ze hry. Mezi námi, použití optického hledáčku u zrcadlovky s sebou přináší obrovské množství výhod a vysokou úroveň komfortu, ale o to tady nejde. Jen pro jistotu tedy uvádím, že použití optického hledáčku u DSLR je daleko lepší, než fotit přes displej.

Jedinou nevýhodou ale je, že nelze sledovat, jaký vliv má změna expozičních údajů na vzhled snímku. I přesto ale lze tento problém velice jednoduše překlenout.

Jak vyřešit to, že v hledáčku nelze vidět vliv expozičních údajů? Pokud se na tento problém podívám z pohledu tmavé/světlé, potom je to velice jednoduché. Stačí se naučit používat vestavěný expozimetr. V hledáčku zrcadlovky je stupnice, po které běhá ukazatel kompenzace expozice. Pokud ji nastavíme do záporných hodnot, bude fotka tmavší a naopak. Pokud používáte režim M (manuální), potom bude na této stupnici ukazatel signalizovat svou polohou, jestli bude fotka moc tmavá nebo světlá. Takže pokud nastavíte expoziční údaje (v režimu M) tak, aby ukazatel byl uprostřed, bude fotka (podle expozimetru) správně exponovaná (ani moc tmavá, ani moc světlá).

Závěrem

Je mi jasné, že jsem v tomto článku neobsáhl veškeré nástrahy, které na nové uživatele digitálních zrcadlovek číhají. Na druhou stranu se domnívám, že výše uvedené představuje nečastější příčiny rozčarování při prvním používání DSLR fotoaparátu. Proto věřím, že pokud jste si tento článek pozorně přečetli, nestane se vám, že byste nebyli spokojeni s tím, jak se vám s novou zrcadlovkou fotí.

Pokud plánujete přejít z kompaktu na digitální zrcadlovku a shledáváte výše uvedené potíže za minimální a nepodstatné, potom se už nemusíte ničeho obávat. Digitální zrcadlovka by vám již neměla připravit žádná nepříjemná překvapení. Pokud přece nějaké důležité překvapení zažijete (které nebude uvedeno výše), pošlete mi jeho popis na mail (viz kontakty) a já ho do článku doplním.