Komponujte lépe

Pro mě osobně je komponování tou nejoblíbenější a nejzábavnější činností při vytváření mých fotografií. Není nic lepšího než v momentě, kdy víte, že jste našli místo se skvělým potenciálem, k němu přistoupit tak, aby vypadalo co nejlépe i na výsledné fotografii. Někdy to však není vůbec jednoduché. Následující článek vám pomůže vaše kompozice udělat ještě působivější než doposud.

1. využívejte optické těžiště ¹

Každý asi slyšel o zlatém řezu, pravidlu třetin a Fibonacciho posloupnosti. V kostce řečeno se jedná o poměr stran obdélníku a v přírodě je snadno k nalezení třeba na ulitách plžů. Renesanční malíři tyto znalosti postupně začali uplatňovat při studiu ideální kompozice, poměru stran a perspektivy. A přišli na to, že důležité prvky v obraze jako například vzdálený horizont či hlavní objekt je vhodné zasadit mimo střed. Je to krásné pravidlo. Pravidla ovšem fungují spíše jen v teoretické rovině, v té praktické se stávají lehce zbytečnými.

Zvláště při komponování složitých scén je vhodné zaměřit se spíše na optické těžiště. Optické těžiště je místo, ve kterém divákovo oko spočine v momentě, kdy si vychutná zbytek snímku. Může to být hlavní objekt snímku nebo třeba jen flíček světla na horizontu (nebo až v nekonečnu). Při zakomponování slunce automaticky počítejte s tím, že se stanem optickým těžištěm, protože svým jasem a významem velmi rychle upoutá divákovu pozornost. V praxi je těžištěm ten objekt, který i vy sami během focení nejvíc sledujete, v horách je to například ten nejvyšší štít.

Přejeďte myší přes snímek a sledujte kompoziční efekt jednotlivých prvků obrazu.

2. hledejte co nejlepší popředí

Fotografie je dvourozměrné médium a vy do ní potřebujete dostat trojrozměrnou scénu před vámi . Nejsnáze vám k tomu pomůže popředí snímku. Hledejte cokoliv typického pro prostředí, kde fotografujete. Může to být květina, struktura na skále, spadané listí, kapradí, ztrouchnivělé kmeny a pařezy stromů, různé pukliny, led, závěje sněhu nebo odraz ve vodě. Běžte s fotoaparátem k popředí, co nejblíže to bude možné, využijte zkreslení vašeho širokoúhlého skla k vytvoření nečekané perspektivy.

Přejeďte myší přes snímek a sledujte kompoziční efekt jednotlivých prvků obrazu.

3. využívejte vedoucí linie

Pamatujte, že jedinou přímkou rovnoběžnou se stranami vašeho snímku může být pouze horizont. Snažte se všechny přímky komponovat do diagonály a nechte je, aby z rohu vašeho snímku zavedly divákovo oko od popředí k druhému plánu, hlavnímu objektu a optickému těžišti. Váš širokoúhlý objektiv tento efekt ještě zvýrazní a efektní kompozice je na světě. Využijte opět spadané kmeny stromů, řeky, potoky, pukliny na skalách nebo i mraky na obloze. Přímky, které jsou rovnoběžné s horizontem budou naopak pro oko působit jako překážka, kterou ,,musí přeskočit“. Kolmice na horizont zase vytvoří dojem vězeňské cely a stísněnosti prostoru.

Přejeďte myší přes snímek a sledujte kompoziční efekt jednotlivých prvků obrazu.

4. komponujte barvy a světlo

Mějte na paměti, že pokud se na vašem snímku v těsné blízkosti objeví modrá a oranžová nebo červená a zelená, tak stojí za to těmto barvám dát dostatek prostoru ve vaší kompozici. Jedná se o takzvané komplementární barvy, jsou si navzájem kontrastem a zároveň se skvěle doplňují jakožto studená-teplá barva a automaticky zaujmou oko diváka. Také platí, že teplé barvy spíše vystupují do popředí a studené barvy ustupují do pozadí. Zakomponujte proto teplé barvy do druhého plánu či až do pozadí a studeným barvám věnujte popředí. Myslete také na to, že teplé a velmi světlé tóny vždy přitahují pozornost. Velmi často se stávají optickými těžišti v nekonečnu. Komponujte je blízko horizontu.

Přejeďte myší přes snímek a sledujte kompoziční efekt jednotlivých prvků obrazu.

5. zjednodušujte

„Dokonalosti není dosaženo, když už není, co přidat, ale tehdy, když už není co odebrat.“

Antoine de Saint-Exupéry

Lidský mozek má neustálou tendenci okolní realitu zjednodušovat a při fotografování je to úplně stejné. Velmi často je komponování hledáním kompromisů, kdy jste nuceni zvažovat, kolik prostoru u kraje snímku necháte květu dole v popředí a kolik mraku na obloze. Když přidáte centimetr u jednoho, uberete centimetr u druhého. Malým posunem na jedné straně, můžete způsobit velký posun horizontu či stěžejního motivu snímku.

Tímto pátým tipem se v podstatě dá shrnout výše popsané. Komponujte podle fotografované scény, ne podle pouček. Nebojte se v rámci kompromisu pravidla i porušit. Mějte na paměti, že komponování je v podstatě jen zjednodušování a interpretování nekonečně složité přírodní scenérie pro vaše a divákovo oko. A hlavně si vaše další toulání s fotoaparátem pořádně užijte.

Přejeďte myší přes snímek a sledujte kompoziční efekt jednotlivých prvků obrazu.

1 – Naučte se fotografovat dobře Krajiny, Guy Edwardes, str. 57

Budu rád, když v diskuzi napíšete vaše postřehy k tomuto článku a tématu. Jakých zásad při komponování se držíte vy? Čeho se snažíte vyvarovat? Byl pro vás článek přínosný? Díky