Se střelmistry ve Švýcarsku

Švýcaři jsou provařený spoustou věcí. Hodinky, nože, čokoláda atd., co jsem nevěděl je, že jsou taky mistry v ražení tunelů. Byl jsem ve Švýcarsku x krát a nikdy jsem si toho nevšiml, ale Švýcarsko je „doslova" provrtané jak ementál (zajímavá shoda se sýrem pocházejícím ze Švýcarska). Snad každá skála má aspoň z jedné strany vchod, za kterým se často schovávají areály velikosti malé vesnice a to i o více patrech. Je tam ukryto vše. Výzkumná střediska, zábavní centra, sklady, záložní nemocnice. Některé hory, zejména v pohraničí jsou zase protkány šachtami, jenž končí střílnami na obranu Švýcarska. Prostě ementál od severu na jih.

Toto je vchod do střelnice. Taky tam je restaurace, hasičské tréninkové centrum a v podstatě vše, co má každé pozemní mestečko + další tunely, o kterých nechtěli mluvit.

Padesáti metrová střelnice uprostřed hory. Nic podobného o takové velikosti prý v Evropě není. Na tuto střelnici chodí trénovat i švýcarský olympijský výběr.

K tomu patří další a další prostory. Je to mraveniště, kde odloučit se od skupiny znamená ztratit se a pojít hlady.

Mě nejvíc zaujalo toto interaktivní plátno. Střílí se na něj lasrem, ale také ostrýma . Což jsme si také ověřili zblízka a plátno je opravdu jak řešeto.

Byl nám taky předveden „tajný” speciální program pro výcvik policie.

A teď už zase v jiném patře. Tunel určený pro trénink a výcvik hasičů. Auta se zapálí a kluci musí ukázat, co umí. Teplota v tunelu při požáru prý nepřesahuje 400°C. Takže pohoda.

Důvod, proč jsme jeli až do Švýcarska, byl přiučit se něco o ražení a stavbě tunelů. Nemají tady otravný Báňský ouřad, a tak vyhazují do vzduchu snad i pískové doly. A jsou v tom nejlepší.

Až to tady řachne, tenhle vysavač to tady uklidí.

Tohle je takový Bořek Stavitel v reálu. Do skály vyvrtá díru, zasune roznětku a naláduje „bumbum" gel (dynamit tady nepoužívají), ten se nechá 15 min. reagovat.

Doufal jsem, že bude názorná ukázka, ale bohužel nebyla. Tvrdili mi, že není o co stát, žádné příjemné chvilky bych si rozhodně neužil. Ale jak jim mám věřit, když jsem to nezkusil.

Zasouvání roznětky a plnění „bumbum" gelem. Bořek Stavitel dvousložkový gel přesně namíchá a s velkou přesností naláduje danou gramáž.

Mezi skálou a izolační vrstvou je 1 až 1,5m vysokopevnostního betonu. Tento beton musí vydržet tlak 400kg na 1cm³.

Lepení izolačních vrstev. První vrstva se nastřelí do betonu a další vrstvy se přilepují na sebe.

Tahle prolízačka je forma na finální vylití betonem. Nemám tušení, jak to celé funguje, ale na předešlou izolační vrstvu přibude další 1 až 1,5m betonu. To, co vykukuje za prolízačkou, už je v podstatě hotový tunel.

Na posledním snímku je důlní krtek. Tohle je taková 3 metrová kapesní verze vhodná spíš pro vrtání kanálů. Při vrtání Gotthardského železničního tunelu (nejdelší železniční tunel světa, 57 km, zahájení 1996, dostavění 2017) mezi městy Faido a Seidun se používaly dva proti sobě vrtající stroje o průměru 9 metrů a délce kolem 900 metrů. Postup v Gotthardském tunelu byl 15 až 22 metrů denně. Danou odchylku v místě setkání měly 10 cm. Zajímavé je, co se stane s 600tun važícími krtky, kteří už nemají možnost vyjet ven. Uprostřed tunelu se vyhrabe hrobeček a krteček se zabetonuje.

Na závěr ještě něco o financování takového obrovského projektu v podání švýcarských finančníků. Když se rozhodlo, že se tunel postaví, zvýšila se daň na tranzitní dopravu. V momentě, kdy bude provoz v tunelu spuštěn, má být již zaplacen a navíc tranzit bude muset povinně jezdit přes Švýcarsko na kolejích, z čehož samozřejmě plyne další zisk. Mě tohle jako Čechovi příjde jako sci-fi. Jestli to je pravda, netuším. Tvrdili nám to na prezentaci.