Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a fotografové? Z planety Země

Býti svatebním a všeobecně jakýmkoliv fotografem, je prazvláštní povolání. Lidé v českých končinách jej vnímají s jakýmsi odstupem a občas i velkým údivem. Fotograf má u nás renomé asi takové jako podomní prodejce nebo revizor.

Nedělám si iluze, že jedním článkem všeobecné mínění české veřejnosti změním, ale i malý posun k lepšímu by pro mne byl velkou odměnou. Rád bych v tomto článku ukázal, že i (svatební) fotograf může být normální inteligentní člověk, který svou práci dělá proto, že chce (a ne proto, že se ničemu jinému v životě nenaučil).

Každé povolání má svou prestiž. Třeba kosmonaut má určitě lepší zvuk než popelář, stejně tak úředník v bance zní lépe, než fotograf na volné noze. Aneb jak se říká, šaty dělají člověka - skafandr budí respekt a tmavý oblek taktéž. Jenže český fotograf nosí ony pomyslné šaty opravdu velmi potrhané. Nehledě na to, zda-li je úspěšný třeba i v zahraničí, pořádá výstavy a své fotografie krajiny velmi draho prodává.

Je mi zcela jasné, že jedním článkem není možné české fotografy převléknout do slušivých outfitů. Nicméně chtěl bych se pokusit o alespoň mírné zlepšení poměrů a ukázat, že český svatební (ale i jiný) fotograf může být váženým člověkem se zdravým rozumem, vysokoškolským vzděláním, rodinou a normálním životem. Tj. žádný alternativní umělec žijící ve snu ze dne na den...

Stát se fotografem je dnes velmi snadné - stačí si koupit nějakou tu zrcadlovku a je to. Není na tom vůbec nic špatného, alespoň si každý může vyzkoušet na vlastní kůži, že to není tak snadné, získat si úctu a respekt u zákazníků, natož pak všeobecně veřejnosti. Lidé vás většinou považují za člověka, jehož úkolem je zmáčknout spoušť a dodat fotky ideálně ještě ten večer nebo druhý den.

Občas na svatbách potkám známé z dob minulých a je zajímavé sledovat jejich reakce typu "ty fotíš svatby?!?". Často je vidět, jak jim v hlavě běží myšlenky typu "tak to on asi nedostudoval, nesehnal normální práci a musí proto chodit po melouchách, aby vůbec nějak uživil rodinu".

O to víc překvapené výrazy vídám, když jen tak mezi řečí zmíním, že sice fotím svatby, ale jsem inženýr ekonom. Prostě a jednoduše řečeno, jste-li povoláním fotograf, máte nálepku alternativy (snad kromě fotografů reportérů pracujících pro noviny a fotících sport na Olympiádách).  Samozřejmě to není jen o fotografování svateb. Kdokoliv fotící modelky na louce je považován za potenciálního devianta, no a krajináři jsou zase blázni s hlavou v oblacích, kteří nemají nic jiného na práci, než si fotit ty své krajinky na pohlednice.

Jenže stát se opravdu zkušeným fotografem, ať už svatebním nebo jiným, není jen tak. Musíte totiž:

• Nasbírat hromadu zkušeností v průběhu mnoha let sebevzdělávání (bez toho to opravdu nejde).
• V průběhu oněch let sbírání zkušeností získat i hromadu spokojených zákazníků (referencí).
• Mít talent a nadání, které je potřeba dále rozvíjet, trénovat.
• Nakoupit opravdu velmi drahou foto výbavu a nadále ji obměňovat.
• Být velmi zdatný obchodník, abyste dovedli prodat své služby (propagace, marketing, komunikace,...).
• Umět dobře vycházet s lidmi a být příjemnou osobností (nikdo není zvědavý na vaši blbou náladu, naopak byste měli svým pozitivním přístupem přispět k pohodovému průběhu focení).
• Mít velkou dávku sebekázně - to, že často pracujete z domu, z vás nedělá kavárenského povaleče - ba naopak je potřeba mít tvrdou pracovní morálku.
• A v neposlední řadě je potřeba mít velkou dávku trpělivosti s lidmi, kteří se nechtějí fotit, vtipkují na váš účet a vůbec nejeví zájem o vaše fotky.

Shrnuto a podtrženo, stát se profesionálním fotografem a nechat si za to platit honoráře není otázkou jednoho týdne ani měsíce, ale několika let.

A teď si položme otázku - jak je složité stát se třeba bankovním úředníkem nebo úspěšným podnikatelem? Stačí pár měsíců praxe v daném oboru, troška štěstí a je to. Třeba dopravním pilotem se můžete stát průměrně za dva roky (pokud máte zdravým rozum dost peněz na odborný výcvik). Pak získáte takovou úctu a renomé jakou nemá (a při současném obsazení reálně ani mít nemůže) pan prezident. Doktorem či právníkem se stanete zhruba po pěti letech tvrdého studia, ale pak už jste před obyčejnými lidmi "někdo".

Jenže fotograf je i po pěti letech praxe stále jen nadšenec pobíhající s foťákem, jako kdyby neměl nic lepšího na práci.

Možná je to tím, že není potřeba cokoliv studovat, skládat zkoušky nebo nějak prokazovat své znalosti a dovednosti... Navíc není okamžitě možné posoudit kvalitu práce fotografa - není to oběd v restauraci, ani masáž, kdy lze okamžitě vyřknout hodnocení.

Pak je samozřejmě logické, že běžní lidé nemohou rozeznat, jestli je na svatbě fotí totální amatér nebo profesionál, kterého uznávají i v zahraničí. Kdyby bylo možné fotografa posoudit na první pohled, byla by situace pro mnoho fotografů snazší (ale na druhou stranu pro jiné jistě horší :).

Inu, českému fotografovi se těžko dává nálepka či odznáček kvality. Není to jak v amerických filmech, kde je zcela striktně vymezeno, kdo je dobrý a kdo ten zlý. Máme tu hromadu různých fotografů a kdo se v tom má vyznat, že? Nicméně i totální fotograf amatér může být velmi šikovný, mít neskutečné nadání, vynikající fotky, a tak není důvod na něj nahlížet jako na blázna jenom proto, že se chce živit tím, co jej baví. Dejte mu šanci a poznejte nejprve jeho práci, než začnete hodnotit...

Závěrem

Tento článek nemá a ani nemůže mít ambice na kompletní změnu veřejného mínění o fotografech v naší zemi. Nicméně i malý krok kupředu by byl velkou změnou. Mluvme proto o tomto tématu, diskutujme, sdílejme jej na sociálních sítích. Může to být jedině ku prospěchu nás všech fotografů. Snad si díky tomu více lidí uvědomí, že děláme solidní tvrdou práci, která má svou prestiž.