Cardiff 2010

K narozeninám jsem opět dostal dar nedar. Kdo by taky jel o prázdninách do školy že? Jednalo se o jazykový pobyt ve městě Cardiff. Stejnou věc jsem absolvoval už v loni a tak jsem neprotestoval, akorát o transportu jsem měl jiné mínění než rodiče. Po zkušenostech z minulého roku, kdy jsem trávil v autobuse nelidských skoro 25 hodin, jsem se zařekl, že už nikdy více, nechci mít více otlačený zadek než po tomto "výletu". Ono taky s mou postavou...nic moc.

Takže jsem odřekl lístky na autobus, koupil lístek na trajekt, nabalil kufry, promazal, poutahoval pár šroubků a vytáhl Zuzanku! Někteří už možná tuší (jedna fotka tu dříve byla), kdo ne, dozví se!

Nemusím Vám asi vysvětlovat jak se na to tvářili rodiče. Vlastně ne jen oni, mockrát jsem se dozvěděl, že jsem vlastně blázen. No nic, cesta byla naplánována na tři dny, abych se moc nehonil, nabaleno bylo taky, takže odjézd!

Vyrážel jsem z matičky Prahy abych si ušetřil pár prvních kilometrů, protože plán na první den byl zdolat celé Německo a dojet až do Lucemburska, kde jsem nocoval u Karin a jejích pejsků. Karin bydlí v krásném městečku Larochette, vůbec celé Lucembursko je krásné! Takové upravené, všechno je krásně poklizené, dokonce i šouší v lese. No prostě krása a navíc ty silnice, paráda! Další den jsem navštívil muzeum ve městě Bastogne. Jedná se o muzeum a obrovský památník připomínající bitvu ve druhé světové válce. Muzeum opravdu stojí za shlédnutí, je tu spoustu dobových věcí a celá expozice je moc pěkně udělaná.

Bohužel cesta je ještě dlouhá, dojíst řízky od maminky a hurá do sedla! Po pár špatných odbočkách a průjezdech skrz pole, jsem najel na dálnici směr Dunkerque. Sice jsem párkrát zakufroval, ale jinak na navigaci nemůžu říct křivé slovo, po měsíc byla moji nejlepší kamarádkou! Cesta po dálnici sice utíká rychle, ale je to fáááákt nuda. No ale zlaté Německé dálnice. Francouzi a Belgičani mají sice dálnice pěkné, ale občas se vyskytne tak obrovská díra, že i u nás jsou menší! Příjezd do Dankerque jsem zvládl na čas, následovalo odbavení a už jsme se naloďovali. Já jakožto starý námořník jsem se uchýlil stranou na pohovku a v poloze ležmo a lehce blivno, jsem přečkal celou trasu. Jojo mořská nemoc, to je prevít...

Anglie nás přivítala krásnými útesy. Bohužel jsem nikde nesehnal ubytování a bylo už vcelku pozdě, tak jsem se rozhodl přespat pod širákem. Objíždět hotely a platit nekřesťanské peníze se mi nechtělo a tak jsem to zabodl na parkovišti přímo pod stožárem s kamerou. Se slovy pod svícnem je největší tma, jsem usnul. Noc sice nebyla nic moc, ovšem probuzení stálo za to. Komu se podaří po probuzení vidět Dover Castle a zároveň přístav a moře?

Další cesta vedla z části mimo dálnice po pobřeží do města Brighton. Byl jsem zde skoro přesně před deseti lety. Tenkrát jsem si dal svoje první Fish&chips a chtěl jsem to zopakovat. No...byli stejné jako předtím - nic moc. Chvíli jsem se procházel po pláži a už byl čas vydat se dál.

Nechtěně jsem si na navigaci nastavil vynechání dálnic, takže jsem se projel pěkně po všech zapadlých okreskách. Ale vůbec mi to nevadilo, nasával jsem atmosféru malých vesniček a ještě menších domečků a bylo mi dobře. Po pár hodinách jízdy už jsem ve známém městě. Začíná lehce pršet a musím ještě najít Mary u které budu další měsíc vegetovat. Slečna ve sluchátkách se nemýlila a už jsem tu.

Během měsíce jsem podnikl pár výletů, zejména do Národního parku Brecon Beacons. Úžasná krajina, krásné silnice a dech beroucí výhledy. Moje srdce motorkáře zaplesalo:)) Celý národní park je ohraničen a uvnitř se pasou ovce, ale ne pár, ale stovky a tisíce ovcí! Jsou také všude kolem silnice a projíždějící auta jim vůbec nevadí. Trochu jsem se bál, ale po pár kilometrech jsem zjistil, že mi pravděpodobně pod kola nevběhnou a začal jsem se konečně kochat krajinou.

Další velice zajímavé místo je The Big Pit (velká díra). Starý uhelný důl, který po svém uzavření v osmdesátých letech nyní slouží jako muzeum. Součástí prohlídky je i hodinová prohlídka podzemí.

Měsíc utekl jako voda a už bylo na čase se vrátit domů. Plán byl hodně podobný, protože jsem chtěl opět navštívit Lucembursko. Cestou do Doveru jsem navštívil Stonehange. Ovšem při pohledu na vstupné...už jsem ho nechtěl tak moc vidět. Když pomyslím, že všechny muzea jsou v Británii zdarma a za pár šutrů chtějí tolik...udělal jsem fotku přes plot a čau. Abych ovšem nejel jen po dálnicích, našel jsem v mapě silnici v údolí vinoucí se kolem řeky se spoustou meandrů. Toto údolí se nachází blízko hranic Francie a Belgie a je doslova jak užovka. Začátek je u města Rocroi a konec u Alle v Belgii. Trasa má více než 60 kilometrů a je protkána úžasnou krajinou a krásnými vesničkami. Pěkné rozptýlení před zítřejším přesunem Lucembursko - Brno.

Po třech dnech v sedle jsem dorazil do rodného kraje. Zadek jsem si oseděl do krychle, ale ani mě moc nebolel...Nebylo to ani rychlejší, ani pohodlnější a ani jsem neušetřil, ale viděl jsem kus Evropy, poznal spoustu úžasných lidí a navštívil místa o kterých jsem dříve jen četl. A to se vyplatí :-))