Cuba - lidé, doprava a odpočinek

Kubánský lid lze zaručeně označit za přátelský, usměvavý, pohostinný, ale hlavně ničím se nestresující. Pochvalně však již nelze hovořit o dopravní infrastruktuře, která  je zde opravdu mizerná. Ovšem po zdolání cestovních nástrah, se člověk dostane na místa, kde se cítí jako v ráji. Příkladem může být pláž Varadero s křišťálově čistou vodou odrážející sluneční paprsky a omývající břehy pokryté bílým pískem, na kterém turisté popíjejí osvěžující Mojito pod sklánějící se palmou nad hladinou moře. Taková je Kuba, skutečná perla Karibiku!

Kubu obývají španělsky mluvící Kubánci, jenž pochází především z historického Španělska a černošské západní Afriky. Původní indiánské kmeny byly postupně vyhubeny a dnešní lidé jsou z velké části míšenci afrických otroků a španělských kolonizátorů. V době budování politického směru mnoho místních obyvatel emigrovalo před politickým režimem na nedalekou Floridu. Děje se tak i dnes, jen tresty vězení za nepovedený útěk už hrozí pouze pokud je do této situace zapletena osoba mladší 18ti let. Ostatní jsou při nezdaru vráceni zpět do běžného života, avšak potřebují - li něco od státu, stát jim to připomene.
Z těchto důvodů na Kubě téměř nenaleznete přístavy, lodě, čluny apod., aby útěk nebyl pro obyvatele tak jednoduchý. Navíc pro místní platí striktní zákaz vycestovat ze země bez zvláštního povolení. Při našich občasných otázkách jsme se však setkali jen s kladným hodnocením současného života a údajně jen málo kdo by chtěl současnou situaci měnit. Zda - li je tomu tak opravdu, nevím. Na Kubě si nelze nevšimnout, že místní lidé jsou nesmírně hrdí na to, jak dlouhé roky odolávají „poameričťování“, které je v dnešní době všude ve světě tolik rozšířené. Majetkově jsou na tom téměř všichni stejně a mezi obyvatelstvem vládne velice přátelská atmosféra. Totéž se dá říct i ve vztahu k turistům.

Místní se snaží přepravovat (ale také vydělat) na všem co je možné, čímž už se pomalu dostáváme k další části tohoto článku a tím je doprava. Nejen z finančního hlediska je dobré nechat foceným lidem drobný peníz, většinou 1CUC, se kterým se i ve všech ostatních odvětvích téměř automaticky počítá. My jsme s tím samozřejmě počítali a na dovolenou vzali navíc také několik balíčků bonbónů pro místní děti, které se občas opatrně nachomýtnou k turistům a dále také hygienické potřeby jako třeba mýdla nebo zubní pasty pro hotelové pokojské. Obecně s hygienickými pomůckami mají zdejší lidé problém. Je jich nedostatek a jsou drahé.

Pro nás turisty by byla z hlediska běžného života velkým problémem doprava. Stav silnic je místy opravdu špatný, avšak pro počet aut na Kubě zatím dostačující. Např. při průjezdu tříproudou dálnicí (v jednom směru jízdy) jsme potkali během 5ti minut maximálně deset aut. Co bych ovšem Kubáncům nerad upřel, je dobře vymyšlený systém barevného označení SPZ. Žluté pozadí SPZ je pro vozidla v soukromém vlastnictví, modré pro státní, červené pro autopůjčovny, bílé mají ministři a zelené vojáci. V praxi toho využívají tzv. „vytěžovači“, lidé oblečení do žlutého kostýmu na důležitějších dopravních uzlech a koordinující nástup čekajících lidí na volná místa ve státních vozidlech, jejichž řidiči musí brát jakékoliv stopaře, mají - li ještě volno. Jelikož autobusů mezi městy moc nejezdí a stát svým vozidlům platí pohonné hmoty, ukládá za povinnost řidičům „vytěžovat“ volná místa. Sednutím si na místa vedle řidiče to nekončí. Na korbách aut jsou navařeny sedačky, nebo pouze tyče k chycení, a takto jsou lidé přepravováni i několik stovek kilometrů.

V reálu to vypadá následovně - lidé jedoucí z města do města přijdou k silnici a kohokoliv stopují. Někdy je čekání krátké, ale mnohdy se může protáhnout i na několik hodin. Z tohoto důvodu mají mnozí lidé, jak už jsem naznačil v předchozím článku, problém s pracovní dochvilností. Každý z vás si jistě dokáže představit tuto situaci, ve které zohlední i technický stav některých vozidel. Jsou však i tací, kteří o svá vozidla pečují a ve výsledku je opravdu na co se dívat. V současnosti
mohou majitelé aut provádět jak prodeje, tak i výměny, což v obou případech donedávna možné nebylo. Takto je to nyní i s byty a domy.

Jedno je jisté. Kubáncům problém s dopravou vrásky na čelech nedělá a tak se můžeme společně přesunout na místa, která jsou jako stvořená přímo pro odpočinek a relaxaci.

Varadero, ráj téměř všech turistů mířících na Kubu. Vzdálenost od Havany je 140km. Téměř 20km dlouhá pláž, s jemným bílým pískem a průzračně čistou tyrkysovou vodou v jejíž těsné blízkosti se nachází více jak polovina hotelů na Kubě. Na své si přijdou i milovnící mořského rybolovu či potápěči, nebo také golfisté. Je zde velké množství obchodů, restaurací a kaváren. Nezapomenutelným zážitkem byl celodenní výlet na katamaránu, jenž nás vysadil na blízkém ostrově Cayo Blanco a při zpáteční cestě jsme navštívili na Varaderu delfinárium, ve kterém jsme si zaplavali krátce s delfíny.

Jediným zklamáním pro mě byla nepřízeň počasí při pokusech zachytit pár snímků východu a západu slunce. Obloha mi v dané momenty moc nepřála a vyjma jednoho dne, byla vždy v dobu pro mě zajímavou, zatažená.
 Závěrem našeho putování Kubou bych Vám čtenářům ještě rád představil sice malé, ale pro turisty nejkrásnější městečko Trinidad, které se nachází 4hodiny cesty od letoviska Varadero, ve střední části Kuby. Město patří do seznamu světového dědictví UNESCO, a bylo zde zapsáno pro svoji koloniální architekturu. Dříve se v okolí města rozkládaly rozlehlé plantáže cukrové třtiny, které přinášely městu bohatství. Romantické uličky, které se rozbíhají do jeho koutů mohou být na první pohled mírně nepřehledné, ovšem není se čemu divit. Byl to jejich účel. Vznikly především proto, aby dezorientovaly piráty a nájezdníky, kteří rabovali poklady města. V současné době láká turisty především opravené centrum města, jenž nabízí několik památek, mezi které patří např. nejstarší kostel v Trinidadu, jmenující se Iglesia Nuestra Seňora de la Candelaria de la Popa.

Cesta do Trinidadu je dlouhá, ale útulné verandy zdobené barevnými kachličkami, mramorové podlahy, dláždění ulic aj. Vás jistě ohromí.

Na Kubě jsme strávili příjemných 14dní a navštívili ještě pár zajímavých míst, jako třeba tabákovou oblast Viňales či krokodýlí farmu a indiánskou vesnicí Quamá ležící na největším sladkovodním jezeře Kuby. Na procestování této nádherné země s jejími nádhernými kouty, by dle mého názoru bylo zapotřebí nejméně dva měsíce. Přemýšlí - li někdo z vás o její návštěvě, doporučuji neváhat. Kuba za návštěvu rozhodně stojí a já sám doufám, že jsem zde nebyl naposled.

Na snímky jsem použil dva tipy objektivů, Tokina 11 - 16mm F2,8 a Tamron 70 - 200mm F2,8.