Brand

Foto expedice MATTERHORN

img_0589copy.jpgZajímá vás, jak může vypadat focení krajiny v okolí Matterhornu? Nebo jaké zkušenosti a zážitky na naši výpravu v oblasti nejslavnější dominanty Alp čekaly? Či jak lze stanovat a fotit přímo u ledovce? To vše a mnohem více se můžete dočíst v tomto článku.

PROČ MATTERHORN?

Jak jsme vůbec přišli na myšlenku "Matterhorn"? Přiznám se, že první impulz tentokrát nepřišel ode mne, ale od dvou účastníků mého červnového workshopu, Davida Němečka a Standy Hanuše.

Oba kluci fotit už uměli a na rozdíl od většiny účastníků, kteří často ještě bojují s ovládáním fotoaparátu a základními metodami krajinářské fotografie, si na workshop v Tatrách přijeli spíše rozšířit obzory. Oba na tom byli celkem dobře i fyzicky a tak mi bylo jasné, že by se s nimi dalo v budoucnu podniknout něco odvážnějšího.

Po návratu z foto-expedice v Dolomitech mi kluci zavolali a představili svůj nápad.. "fotit Matterhorn", s tím, že by byli rádi, kdybych se přidal. Na Matterhorn jsem měl už delší dobu spadeno a tak jsem na nabídku kývnul a začal s plánováním.

JAKOU VÝBAVU?

ja2copy.jpgJelikož horské hotely a chaty v okolí Matterhornu jsou na české poměry krapet předražené (cena za noc se snídaní se pohybovala kolem 70 Franků), rozhodli jsme se pro stanování.

Ačkoliv mám v rámci foto-expedic sježděnou už řadu hor a zemí, zatím jsem se spoléhal na ubytování v horských chatách a tak stanování přímo na foto-lokalitě pro mě bylo něco nového.

Trošku nás ale strašil fakt, že stanovat je v celé oblasti oficiálně zakázáno a hrozí vysoké pokuty. Nicméně od kolegů co v oblasti už byli, či fotili v podobných místech, jsme měli zjištěno, že to jde, když se ví, jak na to.

Dalším problémem byla voda a jídlo. Budeme se stravovat a pít na chatách kde jen litr vody stál 10 Franků (na naše cca 220 Kč) nebo budeme vařit a desinfikovat?

V oblasti jsem našel mnoho horských ples, potůčků a ledovců a tak bylo rozhodnuto. David vzal vařič a já naběhl na nákupy do Alpsportu.

Na desinfekci vody pro celý tým jsem pořídil Steripen (přenosný UV čistič vody). Přikoupit jsem musel ještě nový tří-sezónní spacák Topas Pingquin, jelikož izolace ve starém už dosluhovala a u ledovců ve 3 tisících jsme očekávali noční inthemoorning.jpgteploty kolem nuly. Došlo i na novou karimatku Therm-A-Rest 40th Anniversary, na kterou jsem měl už hodně dlouho spadeno, kvůli skvělému poměru váha / tloušťka / tepelný odpor a kterou určitě využiji při zimním stanování na sněhu a ledu.

David si na poslední chvíli pořídil expediční batoh Vaude Terkum 75+10 III, který už na moje doporučení nosí 4 fotografové a byli jsme vybaveni.

Tedy až na Standu. Ten situaci trošku podcenil. Jel do hor teprve podruhé a tak nechtěl hned pořizovat nejdražší výbavu.

Místo toho si půjčil starý (bohužel nefunkční) letní spacák, tenkou pěnovou karimatku ukradl mamince z aerobiku a softshellovou bundu prý dostal v Lidlu v akční slevě k banánům :o))

Co se bezpečnosti týče, v Alpách narozdíl od Tater medvědi nejsou. Standovi se však podařilo zjistit, že se v oblasti vyskytuje krvelačný Tatzelwurm (Prackatý červ)!

Jde o alpského příbuzného obrovského červa zabijáka Olgoj chorchoje, který se vyskytuje v gobijské poušti. Jako obranu proti němu jsme si vezli sprej na medvědy. Když funguje na 300 kilové medvědy, bude snad fungovat i na Prackatého červa :o))

 

DEN PRVNÍ - VLÁČKEM NAHORU

prideofthealps.jpgPo příjezdu do švýcarského Zermattu (městečko pod Matterhornem) jsme k transportu do 3 tisíc použili místní zubačku. Představa, že bychom se do té výšky vláčeli s 30kg batohy na zádech, navíc bez spánku, rozbití po noční jízdě ČR - Švýcarsko byla opravdu odpudivá.

Vláček nás dovezl až k Riffelsee, od kterého jsme měli vpředu skvělý výhled na Matterhorn a vzadu na ledovce Gornergletscher a Grenzgletscher.

Strategie na lokalitě byla jasná. Přes den přechody, hledání kompozic, hledání míst ke stanování, vaření a filtrování vody. Na vlastní rozkládání stanů ale došlo až s příchodem tmy.Tou dobou na lokalitách nebyla už ani noha a tak jsme si mohli být jistí, že nás tam nikdo nenačapá.

Ráno jsme vstávali na focení východu slunce už po páté a tak jsme měli stany sbaleny ještě před sedmou, tedy dlouho předtím, než dorazili první turisté.

První noc jsme se utábořili na skále přímo nad ledovcem. Výhled ze stanu na celý Gornergletscher a Grenzgletscher byl opravdu fantastický. Večer jsme fotili hvězdy, ráno nás čekalo zajímavé focení ledovce a pak plesa Riffelsee, ve kterém se odrážel Matterhorn.

DEN DRUHÝ - NÁROČNÝ PŘECHOD

matterhorncopy.jpgPo ranním focení a vydatné kaši z ovesných vloček jsme se v plné polní vydali k plesům Stellisee a Grindjisee. To co v mapě vypadalo jako nenáročný výlet, se ukázalo být poměrně tvrdým přechodem s velkými sestupy a výstupy.

Standa si v průběhu zvládnul odvařit paty, pohnout se zády a po noci, kterou strávil drkotáním zubama, se zdál být na pokraji sil.

Zatímco já s Davidem jsme v noci bojovali spíše s horkem, Standa v půjčeném nekvalitním spacáku mrznul. Bylo nám ho líto, ale vzdát se svých spacáků a především karimatek, které Standa označil za "vodní postele" se nám nechtělo.

Cestu nám naštěstí zpříjemnilo pleso hned pod Gornergratem (2913 m vysoko), ve kterém jsme si i trošku zaplavali. Osvěžení to bylo fantastické.

Po příchodu na lokalitu jsme se ještě vydali fotit potok vytékající ze Stelisee. Několika fotografům před námi se tam podařilo zachytit zajímavé záběry, my jsme ale neměli to štěstí, jelikož vody už bylo méně a byla obrostlá vysokou trávou. Udělal jsem proto aspoň improvizační snímek s Matterhornem v pozadí (viz foto nahoře).

DEN TŘETÍ - TREK PO LEDOVCI FINDELGLETSCHER

ja2.jpgProbuzení do třetího dne u plesa Stellisee nám moc nepřálo. Před šestou ráno byl Matterhorn schovaný v mracích a ty než se roztrhaly, bylo již kvalitní světlo pryč.

Po snídani jsme ale dostali nápad zajít na průzkum nedalekého ledovce Findelgletscher. Utahaný Standa se obětavě ujal nejdůležitější role, tedy hlídání batohů a odpočinku u Stellisee, což mě a Davidovi umožnilo vyrazit na ledovec na lehko.

K ledovci jsme se dostali nádhernou, ale nebezpečnou cestou. Šlo se po hřebeni, který byl před stovkami let vytvořen samotným ledovcem (ledovec v těch dobách dosahoval mnohem větších rozměrů). Jediný špatný krok a člověk by letěl střemhlav dolů až na ledovec.

Otázkou ale bylo jak se na samotný ledovec z výšky cca 100 metrů dostat. Nezbylo než po stěně, která se drolila slézt. Já jsem byl nedočkavý a tak jsem si to namířil rovně dolů. C-čkovýma botama jsem si do drolící se skály vykopával "schůdky", David byl chytřejší a tak se mu po chvíli hledání podařilo najít místečko s několika kameny, o které se dalo při sestupu zapřít. Každopádně jsme oba naznali, že sestup byl, jak se říká "o hubu" a byli jsme rádi, že jsme utahaného Standu nevzali.

Trek po ledovci byl pak sladkou odměnou (viz foto nahoře). Měli jsme sice trochu strach ze štěrbin a vodou vymletých dutin v ledu, do kterých jsme se mohli propadnout (neměli jsme sebou sedáky a lano na jištění), ale šli jsme po okraji ledovce, s minimem trhlin, kde se ani nebylo kam propadnout.

matterhorn.jpgZážitek to byl nádherný, ale po pár hodinách jsme si uvědomili, že od nás není moc zodpovědné nechávat Standu v teritoriu Prackatého červa samotného a tak jsme se raději vrátili.

Pro večerní focení jsem se rozhodl od kluků trhnout a vydal jsem se sám, k 200 výškových metrů níže položenému Grindjisee.

Všiml jsem si totiž, že je trošku v závětří, takže se na něm hladina nerozfouká a šlo by fotit odrazovky. Myslím, že se to vyplatilo (viz foto výše).

DEN ČTVRTÝ - PŘESUN NA ALETSCHGLETSCHER

Great Aletsch Glacier byl mým tajným snem výpravy. Tento největší Alpský ledovec obsahuje až 4 % pitné vody v Evropě, dosahuje délky 26km a hloubky až neuvěřitelných 900m. V roce 2001 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Sbíhá ze sedla mezi štíty Jungfrau a Mönch ve výšce přibližně 3 450 m až do údolí horního toku Rhôny.

My jsme nejdříve absolvovali pěší sestup s výškovým převýšením přes 1000 metrů do Zermattu. Ze Zermattu nás vlak dopravil do městečka Tasch, ve kterém jsme měli zaparkované auto a ze kterého jsme se přesunuli do města Fiesch. Tam nám lanovka pomohla s prvními 1000 metry převýšení do mezistanice Fiescheralp.

glacierphotographer1.jpg

 

Dál už jsme šli po svých neuvěřitelně dlouhým podzemním tunelem k ledovci, nad jehož okrajem jsme na skalní plošině postavili stany. Před spaním jsem se ještě vydal fotit noční scenérie (viz panorama výše a níže), ale před půlnocí jsem se raději vrátil ke klukům do stanu. Přeci jen jsme byli v zemi Prackatého červa a tak jsem měl strach, aby mě některý neschlamstnul :o)

glacierphotographer.jpg

 

DEN PÁTÝ - SMĚREM NA EGGISHORN

Pátý den jsme se chtěli pokusit vystoupat delší trasou na hřeben mezi Betterhornem a Eggishornem a odtud večer nafotit panorama celého ledovce, na hřebeni přespat, vyfotit východ slunce a lézt dolů.

Výstup na Betterhorn s více než 30 kg na zádech byl opravdu únavný. Nejhorší terén nás pak čekal na hřebeni mezi Betterhornem a Eggishornem. Všelijak čnějící balvany se opravdu nedaly nazvat cestou a s tou zátěží na zádech mohl jeden chybný krok znamenat problém.

Navíc předpověď hlásila na noc bouřky, nad vrcholkama kopců to začínalo tmavnout a stan v členitém skalnatém terénu nebyla šance postavit. Kluci to chtěli okamžitě točit do údolí a na focení se vykašlat. Já jsem klukům navrhoval, ať jdou, že sám zůstanu do západu slunce, nafotím ho a pak teprve uteču za nimi.

Mraky sice nad vrcholkama byly, ale téměř se během posledních hodin nepohnuly, nikde nehřmělo, vítr nefoukal a tak jsem se domníval, že bouřka nejen nepřijde, ale že i kdyby měla přijít, stihneme bezpečně sejít o 200 výškových metrů níže a schovat se pod budovou lanovky, která tady končila.

fromlordoftherings.jpg

Po "bojové poradě" se Standa rozhodl sestoupit 200 výškových metrů ke stanici a postavit tam stan, zatímco David a já jsme to chtěli risknout a počkat na hřebenu do západu slunce s tím, že kdyby se něco hnalo, tak okamžitě lezeme dolů.

Nakonec se ale nic nepřihnalo. Ba naopak. Mraky dodaly obloze na dramatičnosti a vznikla hromada zajímavých panoramat (viz fotografie výše a níže).

aletschglacier.jpg

Po sestupu k lanovce David navíc našel odemknutou vysloužilou kabinu (dlouhou cca 10m), která zde sloužila jako atrakce pro děti a ve které jsme se všichni tři schovali jak před deštěm, tak před případným útokem Prackatého červa, který nás už několik dnů určitě stopoval a čekal na svou příležitost :o)

DEN ŠESTÝ - MLHA S DEŠTĚM A ÚTĚK Z HOR

V kabině lanovky jsme se vyspali opravdu nádherně. Budil nás jen anglický hovořící automat. Standa si totiž v kabině ustlal přímo na vysloužilé maketě ledovce. Ta v sobě měla dotyková čidla, která převalující se Standa nechtěně spouštěl. Aspoň jsme se tak něco dozvěděli o ledovci a jeho historii :o)  Ráno nás ale čekala mlha s deštěm a tak jsme se rozhodli sejít do údolí a výpravu ukončit.

STÁLO TO ZA TO?

ja4.jpgMusím se přiznat, že nastaly chvíle, kdy jsem toho měl plné kecky. Letos jsem zorganizoval 4 workshopy ve Vysokých Tatrách, pak expedici Dolomiti, teď Matterhorn a ledovce, prostě do kopců jsem se tento rok nalezl až až. V momentě kdy potíte krev a lezete někam, kde ani nevíte jestli to bude stát za to, si říkáte "proč jednou nemůžu mít normální dovolenou někde v hotelu u moře". Pak ale přijdou chvíle, kdy na vrcholu koukáte na tu nádheru kolem vás a je vám parádně.

A co spaní ve stanech? Se spaním ve stanech v Alpách není problém, jen se to musí umět, nesmí se dělat binec, hluk, ničit kytičky a podobně. My jsme většinou spali na skále, všechny odpadky jsme odnesly do údolí, nic jsme nezničili, jen zdokumentovali krásy zdejší přírody. Mimochodem nebyli jsme jediní. Každou noc se v našem okolí nacházely další stany (většinou horolezců).

Dokonce ani s hygienou nebyl problém. Každý den jsem si našel pleso a trochu zaplaval. V nejhorším lze do plastových lahví nabrat vodu, ohřát ji na sluníčku a pak se tím osprchovat. Doma bych to asi neabsolvoval, ale v horském plesu tři tisíce metrů vysoko vám studená voda přijde naprosto normální a parádně osvěží.

Takže co říct závěrem? Tato expedice byla obtížná především svou intenzitou. Neměli jsme žádný odpočinkový den, málo se spalo, pořád jsme někam lezli, přesouvali z lokality na lokalitu nebo utíkali před Prackatým červem :o) Na druhou stranu jsme toho během několika dní hodně viděli, zažili a nafotili. Proto celou výpravu hodnotím jako velmi zdařilou a budu se těšit na další.

 

Václav

Václav Krpelík je fotograf, který se zaměřuje především na fotografování krajiny a to jak té na souši, tak té pod vodou. Jako jeden z mála fotografů na světě, se s těžkou foto-technikou vydává do mořských hlubin výhradně bez přístroje. Mnohaleté zkušenosti s fotografováním hor, pobřeží, mořského světa a dalších žánrů pak předává účastníkům svých workshopů a expedic pořádaných v zahraničí.

Více o něm a o jeho tvorbě naleznete na jeho webu www.vaclavkrpelik.com.

Diskuse

Anonym

9.10.2012 06:26

Pěkné

Článek inspirativní, fotky nádherné... Jen ten červ, ten hlodá :)

pavelsmycek

9.10.2012 09:00

vzpomínka

Moc hezký článek, přenesl mě o rok zpět, kdy jsme byli se ženou ve Švajcu. Tunel je opravdu zajímavý,příjemně zkrátí cestu :) a ta skalní plošina, jo tam bylo krásně....nemluvě ani o Zermattu..díky tobě jsem myšlenkama na dovolené:)...jinak fotky jsou krásný, od tebe nečekám nic jiného:)

Adam Mojžíšek

9.10.2012 14:03

Sen

Strašně dlouho se tam chci podívat , tohle je aspoň návod jak na to :) díky

Václav

9.10.2012 17:27

Re:

Ahoj pánové, díky za komentáře :o) Jsem rád, že Vás článek inspiroval, či vyvolal vzpomínky na focení na těchto úžasných lokalitách. Také doufám, že se k těmto ledovcům ještě někdy vrátím :)

Josef Plaček

9.10.2012 21:30

Super článek jako vždy, Standy lituju, taky jsem spával ve spacáku ze Sportisima u kterého si výrobce údaje vycucal z prstu, a karimatce z Jysku...o kanadach a maskáčích nemluvě! Teď Boll Magma (podobný papírově jako ten Pinguin), Therm-A-Rest Z-Lite SOL, Hanwag Alaska, softshell a GTX (kalhoty, bunda)... Rozdíl jak cyp! Tak jak se ti líbí změna chata/stan? Já kvůli odlehčení šel do žďáráku (500g) :-) Jenom doufám, že se někde potkáme a já porovnám tvůj Terkum 75+10 III s mojim Eberlestock V90 Battleship (http://eberlestock.com/V69%20Destroyer%20and%20V90%20Battleship.htm) bo ten mi nevydrží navěky a má mouchy...

Václav

9.10.2012 23:06

re: pipe

Ahoj :o) No výbava na horách dělá rozdíl mezi "užít si to" a "přetrpět to". Ten batoh mohu také jen doporučit...takže až ten tvůj doslouží tak směle do něj. Už ho nosí i Michal Balada, David Němeček a 3 fotografové z mých workshopů. Jinak k tvé otázce.. spaní přímo na lokalitách má uričtě své kouzlo. Na druhou stranu to znamená vynést nahoru o cca 10 kg víc (stan + spacák + karimatka + jídlo + vaření). Takže ono všechno má svoje :)

Paulus

10.10.2012 19:46

Ahoj, ty jsi měl být možná spisovatel :) Tvoje články se moc dobře čtou, super článek. Jinak ten Vaude můžu doporučit, jsem jedním z těch kdo jej vlastní a ten komfort i s těžkou náloží a bytelnost je nedostižná.

Esperant

10.10.2012 19:58

úžasný článek a ještě lepší fotky. Připomnělo mi to když jsem poprvé fotil v Dolomitech. Rád bych do budoucna taky někam vyrazil ale neznám moc podobných bláznů co by do toho šli se mnou :)

Tomáš Valnoha

11.10.2012 15:50

Zase opět krásný článek s užasnou expedicí! Hory miluju a těším se na další výlet do HOR. Jak píše Esperant sehnat lidi na nějaký trek je dost těžký. Pokud někdo někam bude šlapat rád se přidám... :-)

Esperant

11.10.2012 21:18

Já mám tak trochu v hlavě Vysoké Tatry. Hlavně z důvodu ,že je to relativně kousek a ze začátku bych si sám do nějakých jiných velehor moc netroufl.No a hlavně nejsem žádný horolezec což bych časem rád posunul dál :)

Václav

11.10.2012 22:53

Re: Esperant , Tomáš

Ahoj pánové, tak Tatry můžu na takové to počáteční "rozchození" vřele doporučit. Konkrétně třeba chatu u Zeleného plesa... fotit můžete ze Svišťovky, z Jaňacího štítu a za hodinu a půl směrem na východ se dostanete k Belianským Tatrám, kde jsou super panoramata... Přitom chata má veškerý komfort (elektřinu / sprchy / atd.) Já už budu dělat workshopy v rámci Tater asi jen tam :o)

Esperant

12.10.2012 10:57

já bych rád pokud mi to vyjde do Tater jel ješte letos.Chtěl jsem jet kolem prosince ale kamarád mě odrazoval, že je to nebezpečné kvůli lavinám a já navíc nemám moc v horách zkušenosti.A také i kvuli tomu, že plánujem spát venku.

Václav

12.10.2012 20:01

Re: Esperant

No prosinec je ještě celkem bezpečný, co se lavin týče (většinou ještě není dost sněhu na to, aby padaly). Ale s tím stanováním člověče nevím... může tam být pořádná zima, vítr který ti obyčejný stan roztrhá, nehledě na to, že tam jsou meďouři. Spíš bych volil chatu, zvlášť když tam jedeš poprvé...

Tomáš Valnoha

13.10.2012 18:24

Vysoké Tatry

No jak jsem psal, že se těším na další výlet do hor..minulí víkend jsem byl v Tatrách (už se nemůžu dočkat dalšího opuštění civilizace).A hádejte kde?..Chata pri Zelenom plese. Úžasná krásná tatranská dolina s nádherným plesem. Všem musím doporučit! Samozřejmě jsem se o ní dočetl u Václava na jeho stránkách. Původně jsem plánoval Térinku, ale jelikož se mnou jela přítelkyně, hledal jsem něco sofistikovanějšího a pokud možno 2-lůžkový pokoj. Příště se asi nejspíš vydám Malou a Velkou Studenou dolinou..Tériho a Zbojnická chata. Pokud by se někdo chtěl přidat tady je mail sakee@seznam.cz Ale dřív jak na jaře asi ne..musím napřed do práce vydělat korunky a dokoupit pár filtrů;-) Jinak zimní přechody jsou pro mě nejpřitažlivější..ale je tu pár ale, nevím jak je to v Tatrách, či jinde s cestama. Spoustu jich je uzavřených. Proto pokud tam půjdete zjisti si které a jak jsou schůdné. Lavin bych se až tak nebál, spíš medvědů a spání ve stanu. Jak psal Václav, pokud s horama nemáš zkušenosti, zaplaťte si raději chatu(je to pohodlí se vším všudy). Václave: Jak to vidíš s workshopama v Dolomitech? Rád bych se přidal:-)

Václav

17.10.2012 13:17

Re: Tomáš

V zimě je to s chodníkama v Tatrách bez problému... na všechny otevřené chaty jsou cesty přístupné (většinou vyšlapané). Workshopy v Dolomitech jsou zatím otevřené téma. Více informací budu mít až kolem vánoc (stejně by se jelo nejdříve na začátku léta).

papa

22.10.2012 14:44

vysoké tatry

k článku o matterhornu sice trošku "out of topic" nebo jak se hezky česky říká "mimo mísu". všem doporučuji prostudovat jiné stránky, kde sice lidi tak hezky nefotí, zato lezou na hory častěji a bez zbytečného riskování (tzn.s kvalitní výbavou co se týče věcné i mentální stránky věci). spousta přístupových tras je v tartách zavřena po celou zimu až do konce června, k chatám (těm otevřeným) se pak dá dostat podle momentální situace. stanování venku nedoporučuji, pokud nemáte předchozí zkušenosti ze zimního stanováním v horách, nemluvě o tom že vnitřně nepatřím mezi agenty typu "je to sice park, zakázané to je taky, ale co. kdo by mě tu hledal večer..." pak je všude nasr...atd, takže to není jenom o tom že donesu odpadky z večeře...(btw.jak jste tohle řešili vy pane krpelík? zahrabali mezi kameny? nebo pod drn u plesa a pak si dali čajík z horského potůčku?)

Tomáš Valnoha

22.10.2012 19:08

papa

Nemám zkušenosti, ale všude možně kolem jsou vysokohorské chaty a ty pokud možno mají restauraci s WC, nebo nějakou latrínou..myslím že v tomhle není zas takový problém. Ohledně stanování bez zkušeností máš asi pravdu. Nevím jestli vůbec fotíš a popřípadě co, ale pokud jsi někdy fotil krajinu(to nemluvím o tom že si stoupneš s fotoaparátem v ruce uděláš cvak a jdeš) a více se této tématice věnuješ, tak prostě zjistíš, že bez včasnýho vstávání to nejde(teda pokud nechceš mít jen tuctové fotky). Tím pádem nevím jak bych ve 3 ráno lezl ze Smokovce, či jiné vesnice nahoru do hor.

Václav

23.10.2012 13:06

re: papa, Tomáš

Tady jsme na fotoserveru a jde tu tedy v první řadě o focení. Proto souhlasím s Tomášem... pokud člověk chce něco nafotit, spát někde v údolí v civilizaci je nereálné...nahoru se to pak prostě nestíhá. Ani nefunguje "přidání se" k horolezeckým či jiným partám (což asi naznačoval "papa"). Ty totiž mají úplně jiný harmonogram a tak se krajina s nimi fotit moc nedá. Aby člověk něco vyfotil, musí jít do hor prostě s fotografy. Co se odpadků týče, ty sebou nosíme zpět do civilizace a co se výkalů týče, nezanecháme tam toho víc než místní zvířena (kamzíci, medvědi, atd.) Slušný fotograf / horolezec / turista na to prostě hodí placatý kámen, aby do toho kolega nešláp a je po problému. V alpách například je trusu všede plno... ne však od lidí, nýbrž od koz a ovcí, které tam místní pasou. Vodu jsme proto brali a následně filtrovali přímo z ledovce. Myslím že mluvit o tom, že jsme tam v tomto směru zanechali nějaký nepořádek je absolutně absurdní :o)

papa

23.10.2012 14:53

pane Krpelík, děkuji za odpověď. no nejsem fotograf, spíše ten lezec, tak mě to jen zajímalo ;)(třeba ty odpadky). fotky z hor máte každopádně výborné, takže můj příspěvek se spíše týkal diskutujících, kteří se nezdají že by měli zkušeností na rozdávání, ale hned pro začátek si plánují zimní bivak v tatrách, což není kolikrát ani pro zkušeného horolezce. je jesné že pokdu člověk chce nafotit kvalitní fotky v kvalitním světle je asi lepší zůstat nahoře a čekat, ale asi by bylo lepší začít v létě enbo se v zimě pro začátek přesunout na menší kopce. i taková lysá hora, což je jen "takový kopeček" stála život pár desítek lidí...

Václav

23.10.2012 19:50

re: papa

S tím souhlasím. To jsem také psal níže... myslím si, že stanovat např. v těch Tatrách je zbytečné, když je tam na každém kroku chata. V zimě tam sice kytičky nepošlapete, ale zato hrozí mráz, vítr, laviny a občas i v zimě se courající medvědi. Pokud by dotyčný neměl expediční stan, spacák typu Looping od Sira, kvalitní d-čkové boty a další výbavu za spoustu peněz, tak by v lepším případě řádně nastydnul a v tom horším se už nevrátil. Ale není to jen o výbavě, důležitá je také fyzička a v neposlední řadě nasbírání zkušeností, než se člověk vydá do zimních velehor. Jinak můžete lehce skončit na seznamu: http://www.hzs.sk/?lang=sk&site=archivsprav&typ=7

Tomáš Valnoha

25.10.2012 15:59

Václav , papa

No souhlasím s váma oběma, nic se nemá podceňovat, ať je to fyzička či znalost terénu, nebo zkušenosti... Ale jde mě především o to najít nějakého blázna jako já. Ono je někdy lepší když nejdu fotit sám..je s kým pokecat. Takže pokud máte někdo čas o víkendu bych někam vyrazil fotit, nejraději nějaký kopec-hory. pište sem...

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

(Fotografický) roadtrip okolo Madridu

Madrid je příjemné město, které určitě stojí za vidění, ale samo o sobě takovým tahákem jako třeba Paříž nebo Řím není. V okruhu…

10.12.2018

Jan Miklín

Kanada - Mount Robson

Dalším z treků, které jsme na fotografické expedici v Kanadě absolvovali, nemohl vést nikam jinam, než k nejvyšší hoře v…

11.11.2018

Michal Balada

Kanadský Matterhorn - Mount Assiniboine

Kanada je fotografickým rájem a nejeden krajinář by se tam rád podíval. Minulý rok jsme do této země zaslíbené vyrazili poprvé a…

18.10.2018

Michal Balada

100 dní na cestě

Loučení s Gibraltarem bylo hořko sladké. Ale z rozhodnutí pokračovat v cestě se stala jasná věc. 26. článek o dobrodružné cestě…

12.5.2018

Miroslav

Bali ve stínu sopky

Ostrov Bali jsme navštívili poprvé na jaře roku 2016 a ihned jsme si jej zamilovali. Tehdejší dovolená byla fantastická a…

29.3.2018

Petr Peterka

Zpátky na Gibraltar

Příběh z vězení na Gibraltaru skončil. Přesto se tam měl Mirek znovu vrátit. Pokračování cyklu Sám na cestách aneb fotografie…

2.3.2018

Miroslav