Fotoexpedice TYGR

Je to už něco přes rok, co jsem měl plnou hlavu plánování dokonalé cesty za tygry do Indie. V hlavě se mi honilo několik myšlenek a z toho tři dost zásadní. Kam? Kdy? Na jak dlouho? Nakonec jsem se rozhodl pátrat po tygrech v národním parku Ranthambhore a neprohloupil jsem…

Kam?

Ať už podle vlastních nebo zprostředkovaných zkušeností jsem ve finále váhal mezi několika málo místy, kam se za pruhovaným vydat. Mezi vytipovanými nechyběl Bandhavgarh – park s velice silnou populací a na indické poměry rozumným vedením. Dále jsem uvažoval o věhlasné rezervaci Jima Corbetta či méně známé Tadobě, která se za poslední roky neskutečně zvedla a na letošní rok se vytasila s mimořádnými trumfy, ale o tom zase jindy. Jak jsem zmínil výše, pomyslné výběrové řízení vyhrál Ranthambhore.

Věhlasný park, který láká fotografy i filmaře z celého světa svou jedinečnou atmosférou…určitě se budu mnohokrát opakovat, ale takovou prostě nikde jinde ať už v Indii nebo na světě nenajdete. Starobylá pevnost čnící se nad několika jezery je obrovskou dominantou celého parku. Při projíždění jemným pískem pokrytou cestou míjíme staré ruiny bývalého opevnění, které zdejší pruhovaný vládce občas využívá k odpočinku nebo jako úkrytu před prudkým sluncem. Přiznám se, že fotografie majestátní šelmy, podřimující na mnohaletém skvostu jsem se nedočkal, každopádně motivace pro příště zůstává :).

Abych se vrátil k tématu – proč tedy Ranthambhore? Jeho krásu už jsem zmínil a musím přidat ještě dva další důvody. Tím prvním je vynikající člověk a přítel, který zde již léta provádí fotografy známé i neznámé a tygry z Ranthambhoru zná jako nikdo jiný. Tím druhým je fakt, že se v tzv. prémiových zónách v té době pohybovala samice jménem Krishnaa a její tři tygří dorostenci o staří kolem 15ti měsíců. Za 6 dnů a 12 safari výjezdů jsme společně s otcem a partou podobných nadšenců hltali každou vteřinu poblíž těchto šelem a těch vteřin bylo nad očekávání hodně. Celkem jsme pozorovali a fotografovali 4 dospělé tygry (některé opakovaně) a 5 mladých (3 z nich téměř každý den).

Pravidelné pozorování mladých tygrů mi dalo dostatek příležitostí ať už k fotografování nebo i k  „pouhému“ sledování přirozeného chování těchto predátorů. Mláďata jsou zvídavá, energická a naprosto zbourala mé představy o nepolapitelném duchovi indické džungle z let předcházejících. Nutno dodat, že s dospělými jedinci je většinou legrace méně – bráno samozřejmě s nadsázkou. Jsou aktivní zejména v noci a přes den dobíjejí baterie. Přesto je doba, kdy i tohoto jevu můžeme využít ve svůj prospěch a tím se dostáváme k dalšímu…

Kdy?

Jak zvolit to nejvhodnější období pro návštěvu Indie? Tu nejvhodnější dobu pro pozorování tygrů ve volné přírodě (národním parku) aniž bych se při výběru omezoval přijetím mé dovolené v práci, manželčinými narozeninami nebo třeba příchodem Ježíška?? Nakonec jsem nemusel řešit ani jedno, protože absolutně nejvhodnější doba a největší šance na pozorování je období vrcholného sucha těsně před příchodem monzunů (tzn. květen/červen).

Většina zdrojů vody totiž v turisticky nedostupném srdci rezervace vyschne a donutí tak zvěř přesunout se blíže ke zdroji – např. k jezerům. Na to samozřejmě reagují i tygři, kteří u vody v tento čas stráví klidně i celý den. Poblíž vody loví, krmí se, odpočívají, dovádějí, chladí se i spí. Je to období, kdy kolem sebe nemáte moc zeleného, žádnou rozkvetlou džungli nečekejte, ale je to ten nejlepší čas pro Evropana, který si přiletěl na týden nafotit tu nejkrásnější kočkovitou šelmu na světě!

Na jak dlouho?

Kdybych měl toto rozhodnout sám za sebe, tak budu v Ranthambhoru klidně i měsíc v kuse, ale svět není ideální a člověk je tvor přizpůsobivý. Jako zajímavost jsem do cesty tehdy zahrnul i zajížďku na západní cíp Indie, do státu Gujarat. V těchto končinách najdete vůbec poslední baštu asijských lvů na naší planetě – přírodní rezervaci GIR, která nakonec za krátkou návštěvu rozhodně stála, stejně jako solná poušť Little Rann of Kutch o kus severněji. Nicméně na samotné tygry nám zbylo 6 celých dní a musím říct, že to byla porce dostatečná….z vlastní předešlé zkušenosti jsem nechtěl méně jak 10 safari výjezdů, což znamenalo min. 5 a více dní na jednom místě. A hned Vám vysvětlím proč (nebo alespoň svoji myšlenku).

Tygr nemá každý den nalinkovaný dopředu jako většina lidské populace…jde od potravy k potravě, od výchovy prvního vrhu k bránění cenného území i před vlastními potomky. Když tygr úspěšně uloví, tak se také většinou i následující den krmí a ten následující odpočívá. Když máte v rezervaci mladé a jejich matka loví zrovinka na té druhé straně, kam vy jako obyčejný smrtelník a turista nemáte šanci se dostat, máte „krásné“ 2-3 dny dost slušnou šanci, že z tygra neuvidíte ani chlup. Proto bych už nikdy nešel s počtem safari výjezdů pod 10 … zvolil jsem 6 dní (12 výjezdů) jako vyzkoušený kompromis. Jasně 8,10 nebo klidně 14 dní na jednom místě a džíp mít sám pro sebe – by bylo fajn, ale bohužel … prozatím je to nereálné.

Místo: Národní park Ranthambhore (stát Rádžasthán)

Bývalý lovecký revír maharádži z Džajpůru je místem, které po mnoho let píše příběhy jak vystřižené z dobrodružných románů – příběhy tygrů zpod pevnosti Ranthambhore.

Přírodní rezervaci zdobí skalnaté vrcholky, nádherná jezera, neproniknutelná džungle nebo starobylá pevnost, která dala parku své jméno. Toto místo přesahuje lidskou představivost, nedokážu jej popsat jednoduchými slovy tak, jak by si zasloužilo a tak si pomůžu fotografiemi. Ranthambhore se musí vidět, musí se zažít. Nikde jinde na světě podobné nenajdete…

Ranthambhore postupem času:

• 17.století – původní pevnost sloužila jako vězení
• Před osvobozením – oblast dnešního parku fungovala jako lovecká rezervace tehdejšího státu Džajpůr.
• 1955 – prohlášen za „Sawai Madhopur Wildlife Sanctuary“ (Sawai Madhopur je asi 80ti tisícové město na hranicích parku)
• 1973 – park byl zahrnut do velkolepého Projektu Tygr, o kterém jsem se rozepsal v předchozím článku.
• 1980 – Ranthambhore konečně obdržel status Národního parku, což znamenalo, že se 300km2 stalo daleko lépe chráněným územím se striktním zákazem jakékoliv lidské aktivity (kromě lesní stráže samozřejmě).
• 1984 – Rozšíření parku o Sawai Man Singh Sanctuary a Keladevi Sanctuary.
• 1991 – „Projekt Tygr“ rozšířil chráněnou oblast na 1334 čtverečních kilometrů. Národní park jako takový měl nicméně stále rozlohu pouze původních 300km2 – toto území je dodnes největší pýchou parku a jezdí sem nejen kvůli tygrům milovníci přírody z celého světa.
• současnost

Ranthambhore v průběhu roku:

• prosinec-leden-únor … v tyto zimní měsíce je i na Indii poměrně chladno. Pozorování tygrů v parku je velmi dobré. Famózní je zimní světlo jak brzy ráno, tak k večeru.
• březen-duben-květen-červen … letní čas, období sucha – zvířata se stahují k vodě, k velkým jezerům v prémiové části rezervace. Pravděpodobně největší šance na slušné pozorování a fotografování tygrů indických, kteří se zdržují poblíž vody klidně celý den.
• červenec-srpen-září … přichází monzuny, park se uzavírá.
• říjen-listopad … naprosto odlišný, přesto nádherný Ranthambhore, po monzunech vše ožije - zezelená. Pozorování zvěře je ale těžší kvůli bujné a husté vegetaci. Přestože monzuny pominuly, tak občasný déšť není v tomto období překvapením.
   

Shrnutí na závěr

Tyto body jsou tedy cenným pomocníkem při plánování fotoexpedice za tygry. Celkově hodně spoléhám na osobní přístup a aktuální situaci. Své plány i rok předem probírám s indickým přítelem – skvělým průvodcem a velezkušeným „stopařem“ velkých koček. Do plánování pak také promlouvá tzv. „vytíženost“ parku – určité období, kdy se to tam hemží indickými turisty – takovému termínu se samozřejmě obloukem vyhýbám. A pak je tu aktuální situace ohledně konkrétních tygřích jedinců, kteří se pohybují v turisticky přístupných zónách Národního parku. Ideální situace nastává, když se zde narodí mláďata …