Objevte tajemství makrofotografie (1)

Digitální fotoaparáty přinášejí mnoho výhod a praktických funkcí. Jednou z nich je i možnost fotografovat cokoliv z velmi malých vzdáleností. S běžným digitálním fotoaparátem je dnes možné pořídit detailní fotografii kapky rosy nebo třeba čmeláka.

Makrofotografie představuje velmi atraktivní a dnes již dostupný obor fotografování. Atraktivní proto, že je možné pomocí fotoaparátu zachytit okem nepostřehnutelné detaily a struktury. Ponořme se tedy do světa miniaturních detailů a pojďme si říct, jak postupně dosáhnout úchvatných makrofotografií.

Co budu k makrofotografii potřebovat?

Základním předpokladem je digitální fotoaparát, který disponuje režimem Makro nebo Super Makro. Použít můžete i kinofilmový fotoaparát, ale potom budete potřebovat makro objektiv.

V čem je vlastně režim makro odlišný od běžného režimu fotografování? Především v možnosti zaostřovat na malé vzdálenosti. Když aktivujete režim makro, obvykle se posunou čočky v objektivu a u některých fotoaparátů není možné zoomovat. Hlavní je to, že můžete zaostřovat na velmi blízké předměty, což v běžném režimu možné nebylo.

Režim Makro/Super Makro (dále jen makro) lze u digitálních fotoaparátů nalézt v menu a nebo má pro sebe speciální tlačítko. Samozřejmě, není makro jako makro - některé digitální fotaparáty umožňují v režimu makro zaostřovat od 1cm, některé od 20cm (to už skoro ani není makro). Na trhu jsou i digitální fotoaparáty, které režim makro nemají, ale těch je minimum.

Dalším pomocníkem pro makrofotografii bude stativ. Pokud jej nemáte, nezoufejte. Není nutnou podmínkou, ale je opravdu lepší jej na fotografování makra mít. Proč? Protože makrofotografie často pořizujeme ve zhoršených světelných podmínkách a vestavěný blesk nelze v 99% použít. V makrofotografii navíc budeme pracovat s hloubkou ostrosti, takže budou vycházet ještě delší expoziční časy (o hloubce ostrosti viz. článek Pracujeme s hloubkou ostrosti). No a delší expoziční časy = rozmazané snímky. Z toho vyplývá potřeba stativu nebo alespoň nějaké podložky, na kterou fotoaparát položíme. Jinak řečeno: fotografování makra z ruky často končí rozmazanými fotkami.

Pokud máte digitální zrcadlovku (tím myslím pravou DSLR s výměnnými objektivy), pak budete potřebovat makro objektiv.

Co a kde fotografovat

Na výběr máme ze dvou možností: makrofotografie v exteriéru nebo v interiéru. Výhoda interiéru je v tom, že si vše v klidu naaranžujeme dle libosti a scénu si nasvítíme třeba i stolní lampou. Navíc nejsme ovlivněni přírodními vlivy.

Exteriér ale skýtá mnohem dobrodružnější prostředí pro makrofotografii. Veškerá díla přírody, jako třeba hmyz, pavučiny mokré od ranní rosy a nebo i obyčejné okvětí rostlin mají vždy detailní strukturu, kterou je možné zachytit. V exteriéru jsme ovšem odkázáni na přirozené osvětlení.

Souhrnně řečeno, vyplatí se fotografovat to, co má alespoň nějakou strukturu. S nebroušenou sklenicí toho asi moc nevymyslíme, ale i obyčejná pampeliška je pro makro jako stvořená.

Nasvícení scény

Správné nasvícení scény je pro makrofotografii klíčové, je to nutný předpoklad k úspěchu. Předem podotýkám, že blesk vestavěný ve fotoaparátu je téměř nepoužitelný. Fotoaparát totiž nedokáže ztlumit intenzitu záblesku natolik, aby blesk na vzdálenost několika centimetrů scénu nepřesvětlil. Blesk je navíc většinou mimo osu objektivu a záblesk je u vysouvajících se objektivů zastíněn právě tělem objektivu.

Sehnat lze speciální makro blesky - jsou to kruhové blesky, které se přidělají na fotoaparát jako předsádka (nasadí se na objektiv). Ne všechny fotoaparáty ale podporují externí zábleskové jednotky. Nutností je navíc i možnost předsádek. My se ale nyní obejdeme bez makro blesku.

Při nastavení makro režimu je u většiny digitálních fotoaparátů blesk automaticky vypnut. Pokud ne, nastavte jej do režimu Vypnutý (Zakázaný, apod.). Vynucený blesk můžete zkusit použít při dobrých světelných podmínkách, a to proto, abyste dosáhli prosvětlení tmavších míst. I tak ale doporučuji stáhnout intenzitu blesku na minimum.

V makrofotografii se velmi často přibližujeme k fotografovanému objektu na vzdálenost centimetrů, ne-li milimetrů. Proto musíme dávat pozor na stíny, které vrhá objektiv fotoaparátu. Při takto malé vzdálenosti musíme mnohdy volit takový úhel záběru, abychom fotoaparátem (objektivem) nevrhali do scény stín.

Všeobecně řečeno, fotografovaný objekt by měl být dostatečně nasvícen. Neměl by "upadat ve tmě". Zároveň by neměl být přepálen - například takové kapky rosy jsou velmi nebezpečné tím, že vytvářejí velmi jasné odlesky, a ty jsou pak na fotografii přepálené.

Pozadí by mělo být celkově nevýrazné a nemělo by příliš zasahovat do scény. Často se dosahuje nejlepších výsledků tehdy, když je fotografovaný objekt dostatečně osvětlen a rozostřené pozadí je tmavé nebo velmi tmavé. Přesvědčit se o tom můžete na fotografii Muchomůrky červené. Je nasvícená ranním Sluncem a na tmavém pozadí je přímo "k nakousnutí"...

Pomůcka do exteriéru

Jen velmi málo se stává, že bychom měli v exteriéru ideální přirozené světlo pro makrofotografii. Proto se používá velmi užitečný pomocník - odrazná deska. Co to je? Je to pomůcka používaná (nejen) v ateliérech, která odráží světlo. Je to většinou kus velmi lesklé látky či fólie vypnuté na umělohmotnou či kovovou kostru (kolo).

Představme si to jako stínítko do auta na boční sklo, akorát že má velmi lesklý povrch připomínající alobal. Vyrobit si doma odraznou desku není problém. Stačí vzít mylarovou folii a přidělat ji třeba na zmíněné stínítko na sklo do auta. A máte skladnou odraznou desku.

A pokud se tím nechcete zabývat, stačí si vzít s sebou roličku alobalu - ten poslouží stejně dobře. Pro lepší manipulaci je lepší alobal přilepit třeba na čtvrtku A4.

Kdy fotografovat makro?

Nejlepších výsledků dosáhnete většinou buď po ránu nebo vpodvečer. Je to sice paradoxní, protože v těchto denní hodinách je celkově méně světla, ale je tomu tak. Není snad nic lepšího než třpytivá ranní rosa - pokrývá nejen rostliny, ale i hmyz.

Přes den je většinou světlo příliš prudké a ostré, vytvářejí se příliš tmavé stíny a vznikají tak až moc kontrastní scény. Toto ovšem neplatí, pokud je zataženo. Navíc přes den je hmyz o dost aktivnější, jelikož je vyhřátý od Slunce.

Navečer je zase světlo měkčí a teplejší, ne tak prudké jako v poledne.

Pozor na rušivé pozadí

Velmi často se v makrofotografii zapomíná na pozadí. A to je paradoxně také velmi důležité. Cílem je totiž vypíchnout fotografovaný objekt od pozadí. Toho docílíme tím, že pozadí bude do jisté míry (a nebo zcela) rozostřené. Vnímejte tedy i to, co je za zaostřeným objektem. Pozadí dokresluje celou fotografii a je stejně důležité, jako hlavní fotografovaný objekt.

Při fotografování tohoto motýla to nešlo kompozičně vyřešit jinak, proto je list, na kterém motýl sedí, příliš ostrý. Tento list trochu kazí celý dojem. Kdyby bylo na celé fotografii takové pozadí, jaké je v levé části, fotografie by byla o mnoho lepší.

Jak dosáhnout rozostřeného pozadí? Pomocí malé hloubky ostrosti. Práci s hloubkou ostrosti jsme věnovali celý jeden článek: Pracujeme s hloubkou ostrosti.

Závěrem

Pro dnešek by to myslím mohlo stačit. V druhém díle o makrofotografii budeme pokračovat hloubkou ostrosti, vysvětlíme si základní kompoziční triky, zmíníme se také o způsobu zaostřování a o vyvážení bílé. A hlavně se již budeme věnovat praxi.

Dnes jsme uvedli základní aspekty makrofotografie, prozradili jsme Vám i několik tipů a triků. Až půjdete třeba na houby, vezměte fotoaparát s sebou a zkuste nové poznatky převést do praxe. Uvidíte, že makrofotografie je báječné odvětví. Těším se na naše další setkání na Fotorádci, a to u druhého dílu o makrofotografii, který na sebe nenechá dlouho čekat.