Brand

RETRO: Exotika za pár kaček? Favoritem k Balatonu (část druhá)

V minulé kapitole jste se milí čtenáři dověděli, že taktika „nebude-li pršet, nezmoknem“ vyšla. Na poloostrov Tihany jsme dorazili po šesti a půl hodinách jízdy pár minut před půlnocí. Nebe nám bylo milostivo a místo noclehu nám nechalo bez bláta. V další kapitole se podíváme na Tihany outdoorové a decentně turistické.

(podle scrollbaru se může zdát, že článek je dlouhý, ale zdání klame; je v něm hodně obrázků)

Den druhý - co se dá vidět mimo městečko

Plácek na okraji ptačí rezervace má jednu výhodu a jednu nevýhodu. Výhodou je skoro dokonalá rovina, takže při chystání spaní člověk nemusí řešit přesné místo; nevýhodou je blízkost silnice, která tvoří jednu z dvou přístupových cest do městečka. Jsou dny, kdy je provoz na cestě minimální až do rána a naopak jsou dny, kdy těch aut jezdí víc, než je zdrávo. Hádejte, který výrok je pravdivý pro náš výlet… ano, je to možnost druhá. Někdy od cca 4. hodiny ranní těch aut jezdilo fakt moc. Takže nás hluk vydávaný dopravou budil. Něco málo jsme naspali, ale nebylo to ideální.

Jelikož svítalo, vykoukl jsem ze stanu, jak vypadá obloha. Měl jsem zálusk vyjít si na vyhlídku nafotit východ slunce. Ovšem nebe zas nebylo milostivo ve všech ohledech. Sice nepršelo, ale nebylo ani jasno. Z východu nic nebude. Nespokojeně jsem zavrčel a zajel zpět do spacáku dospat se.

Druhé, tentokrát ostré, vstávání proběhlo kolem osmé. To už se vyjasnilo, sluníčko se opíralo do stanu a vytápělo ho na dost vysoké teploty. Takže šup ven… nasnídat, hygienu, poschovávat věci, sbalit tábor a hurá na ranní procházku.

Nebudu vás zatěžovat suchými fakty o Balatonu a jeho okolí – zájemce proto odkážu na wikinu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Balaton a http://cs.wikipedia.org/wiki/Tihany. Spokojím se s krátkým popisem okolí – Tihanyský poloostrov je maličký, kopcovatý, plný krásných cestiček a městečko skrývá  spoustu malebných zákoutí. Zajímavými vyhlídkami jsou kopce Kis-Erdő tető, Aranyház (Zlatý dům) a Csúcs-Hegy, za návštěvu stojí Vnější a Vnitřní jezero (Kúlsö-Tó a Belsö-Tó). Celý poloostrov je protkán turisticky značenými cestami a naučnými stezkami. Nehrozí tedy, že byste se ztratili, akorát je nutno dávat si pozor na maďarské značení – nepoužívají jen barvy jako u nás, některé okruhy jsou značené zelenou s různými symboly. Pro lepší orientaci si můžete otevřít pěknou turistickou mapu: http://terkep.turistautak.hu. Pro majitele smartphonů a tabletů s Androidem je k dispozici prohlížeč offline map založených na openstreetmap: HuMap.

Na druhé straně poloostrova najdete Sajkod s krásnou travnatou a písčitou pláží. V centru Tihany se tyčí velký klášter s vyhlídkou na Balaton, odpočinout si můžete na malém náměstíčku. Ulice Lepke sor se táhne kolem pobřeží jezera a nabídne vám pár betonových pláží. Zajímavý je přístav trajektu Tihany-Rév umístěný v nejužším místě jezera. Do Szántódu na druhém břehu je to co by kamenem dohodil.

Pozorný čtenář jistě položí důležitou otázku – pokud je poloostrov malý, proč s sebou probůh táhneme kola? Dobrá otázka, milý čtenáři. A odpověď je následující – abychom toho víc stihli, to je praktické hledisko. Při minulé návštěvě jsem byl odkázán na svoje nohy, nachodil jsem asi 16 km a stejně jsem toho moc neviděl. Na kole toho člověk přece jenom stihne výrazně víc. Druhá věc jsou tamní terény. Pravé nefalšované XC (mimo zpevněné cesty, zkratka z Cross Country) v různých podobách, od širokých polních cest táhnoucích se mezi vinicemi až po prudké krátké sjezdíky po kořenech a po schodech. Ne všechny cesty jsou pro běžného bikera vhodné, někde je to lepší bez kola.
Maďaři terénu moc nehoví. Viděl jsem spousty silničářů a dálkoplazů s krosy, na kole se jezdí po městě, ale čistokrevného bajkra s tlustými plášti jsem snad nepotkal.

Ale zpět k naší výpravě. Přijměte pozvání na okružní výlet po poloostrově.

Poté, co jsme sbalili tábor, nacpali všechno do auta a zamkli, nás vítr zavál na vyhlídku nad Vnějším jezerem. Není to daleko, není tam ani extrémní převýšení, ale odměna za výstup je skvělá. Sbalili jsme si vařič, čajové nádobí a kanystr s vodou. Vyrazili jsme vstříc ranní relaxaci na vrcholu kopce. Pěšinka nás vedla kolem skalního útvaru jménem Madaras Tábla.

(Mádras Tábla)


(snímek z léta 2013 - nejsem sám, kdo v ptačí oblasti stanuje... někteří táborníci evidentně rádi vyspávají)

Z tohoto místa je hezký rozhled na městečko. Maďarské léto překypovalo životem, všude kolem se ozývali cvrčci, poletovali motýlci, kytek bylo také požehnaně. Některé jsme znali od nás, jiné pro nás byly nové. A pusťte fotografy mezi kytky… však to znáte, že jo. Museli jsme se hodně krotit, aby náš výstup nezabral celé dopoledne. Cestička se klikatila po kamenech mezi fantasticky zkroucenými stromy, až nás dovedla k našemu cíli. Jako na dlani jsme měli Vnější jezero zarostlé rákosem, oba břehy, gigantickou plochu Balatonu i kopce pohoří Bakony, které mně osobně připomíná Nízký Jeseník, konkrétně oblast kolem Jedové nad Olomoucí.

(ten kopec vpravo opravdu vypadá jak Jedová)

Z vyhlídky jsou vidět cestičky klikatící se kolem jezera, protější svahy, vinice, Gödrös - okraj městečka kolem Lepke Sor… nádherná idylka.

(Vnější jezero jako na dlani, z protějšího kopce jsou taky pěkné výhledy; za kopcem leží Sajkod)


(Gödrös, Lepke Sor, za jezerem je vidět kousek Balatonfüredu)

Usadili jsme se na nejpohodlnějších kamenech. Chvíli zavládlo ticho. Mlčky jsem začal skládat vařič a chystat malý obřad :).

Nahoře jsme mohli strávit tak hodinu a půl až dvě hodinky. Ani za tu dobu nás koukání na krajinu neomrzelo. Vítr čechrající rákosí jezera, hejna špačků nad vinicemi, auta na silnici, lodě na Balatonu… a všechno tak krásně z výšky. Měli jsme pocit, že se nás nic z toho netýká.
(Gödrös trochu víc zblízka)

(i fototechnika si užila siestu na vyhlídce)

Nastal čas sejít zase dolů k autu. Měli bychom nejen čučet, ale taky něco prozkoumat. Takže pěkně vztyk a šup na procházku. Čekalo nás další přeskládání kufru, převlečení do sportovního, složení kol a pak už hurá na cestu. V plánu jsme měli projet se kolem Vnějšího jezera, mezi vinicemi až na druhý břeh poloostrova a odtamtud do Sajkodu na pláž.

Start okruhu kolem poloostrova je moc hezký – dolů z kopce. Pěkně se to rozjíždí, asfalt cyklostezky je hladký, ale pozor na ostatní provoz – stezka je kombinovaná, takže tam potkáváme pěšáky s dětmi, nemůžeme si dovolit jet jak čuňátka. Zdravíme pár seniorů tlačících proti nám do kopce krosová kola. Ti nám evidentně závidí, že si to meteme dolů. Ale nebojte, taky se dočkáme stoupání.

A je tu odbočka na louku. Asfalt střídá slušná polní cesta. Na pozdrav nám bečí stádo oveček, které se pase ve stínu štíhlých stromů. Zabečíme na ně taky a hurá dál. Terének čeká. Na tohle jsem se opravdu těšil.
(polňačka kolem Vnějšího jezera)

Zase odbočím k teorii. Okolí Tihany pokrývá spousta vinic a lákadlem jsou stará levandulová pole pokrývající svahy kopce nad Sajkodem. Levandule se na nich dlouhou dobu nepěstovaly, ale od 90. let 20. století probíhají intenzivní snahy o obnovení. Tihany je levandulemi proslavené.

(vinice a nájezd špačků)


(staré levandulové pole)

Polní cesty nás provedou lesíkem až k asfaltové cestě, která končí v Sajkodu. V podstatě není kde se ztratit – všechny cesty někam vedou a pokud vyjedete někde, kde nechcete, nemusíte se vracet daleko. A na každé cestě najdete něco zajímavého.

Maďaři nejsou na MTB (terénní cyklistiku) moc zvyklí. Na nás hleděli trochu jak na přistávající UFO.

Sajkodská pláž vyloženě láká ke koupání. Teda jak koho… ta pěknější polovina výpravy si do batohu přibalila plavky a teď nadešla chvíle vytáhnout je. Já jsem si pěkně sedl do stínu, hlídal kola a četl si. Voda mě neláká. Ale prý byla naprosto špičková. To věřím, Balaton je mělký a teplý jak kafe. (Ze Sajkodu bohužel obrázky nemáme)


(
kaplička u cesty spojující Sajkod a zbytek poloostrova)

Pokračujeme přes Sajkod k dalším atrakcím – na Lepke Sor. Je čas něco pojíst. Lepke Sor nabízí velký výběr různých bufetů a restaurací, stačí jenom ukázat prstem a sednout si. Já jdu najisto, při minulé akci jsem našel bufáč, kde za 550 maďarských dostanete ten největší langoš, který jste kdy viděli :). A na rozdíl od langošů prodávaných u nás je opravdu výborný, neošizený.


Luxusní oběd, po kterém jsme se pak nemohli pořádně pohnout, jak jsme se nacpali. Nicméně po dlouhém přemlouvání pokračujeme po Lepke Sor k přístavišti osobních lodí – něco jako je u nás malé autobusové nádraží. Jdeme se podívat na kačenky a na lodičky.

(betonová pláž na Lepke Sor)

Lodičky ani kačenky na sebe nenechají dlouho čekat. Kachny s mladými se cachtají na mělčině u mola a dělají kravál na celé okolí. A lodičky? Taky jich je hromada. Co chvíli přistává nějaká plachetnice. Dočkali jsme se i příjezdu osobní lodě.








Fascinuje mě, jak je všechno krásně čisté a bílé. Čistá voda, krásné lodě, dlažba bez odpadků… všude je pořádek, všechno naleštěné…

Došli jsme až na konec mola, sedáme si na zídku a pozorujeme mléčnou hladinu jezera. Mléčné zabarvení je způsobeno jemným pískem, kterým je pokryto dno.

(Nekonečný svit Supích duší)





Další zastávkou je přístav trajektu. Lodě do Sajkodu jezdí v krátkých intervalech, takže není nutno čekat dlouho na příjezd a podívanou spojenou s nakládáním a vykládáním aut. Pro suchozemské krysy to byl zážitek.

Nezdá se to, ale po krátkém nočním spánku přerušovaném hlukem aut jsme docela ospalí, svůj podíl na tom má i horko. Padá proto rozhodnutí vyjet nahoru do městečka a dát si siestu na náměstíčku. Tam sedáme na lavičku do stínu a prohlížíme si levandule, které kvetou všude kolem. Odpoledne je líné, kolem nás volně korzují lidé, nikdo nikam nespěchá. Nádherná atmosféra.



(snímek z roku 2013 - jeden z aktérů slavností vína)

Vracíme se zpět k autu. Porada, co podnikneme dál. Padá rozhodnutí rozdělit se. Já si zajdu udělat ještě jedno kolečko terénem a druhá polovina týmu se zamkne do auta, aby si zdřímla. Hluk aut ji v noci budil víc než mě.


(u Vnějšího jezera bylo živo)

Mírně se ochladilo a vedro už není tak uspávající. Znovu zdravím stádo oveček u cesty. Projíždím kolem Vnějšího jezera, nakukuju na cestu vedoucí někam doprostřed louky, ale daleko po ní nejedu – nevím, kdy skončím v blátě. Vracím se zpět. Za zatáčkou potkávám další stádo ovcí. Zastavuju a zdravím ovčáka. S úsměvem odpovídá a vesele na mě mává. Jeho pes se chce kamarádit. Nechává se pohladit. Stádo mizí a já pokračuju k levandulovým polím a na vyhlídku. Míjím ceduli naučné stezky, která vypráví o historii pěstování levandulí. Místy jsou ještě vidět pahýly starých keřů. Mezi nimi rostou slezové růže. Po cestičce stoupám k vyhlídce. Nikde nikdo, jenom já a krajina. Všude ticho a mír. Otáčím se, abych se pokochal pohledem na Balaton.

(ovce i s ovčákem pod Csucs - Hegy)


(polní cesty na poloostrově nabízí svižné poježdění; v pozadí je kopec Aranyház)


(staré levandulové pole)


(o pole se nikdo nestará, ale kvete tam všechno co může)


(pěšina vedoucí k vyhlídce)



Po chvilce zastavuji na vyhlídce. Vnější jezero i Tihany mám opět jako na dlani. Tak daleko a přece tak blízko.

(Vnější jezero)

(Tihany z další z mnoha vyhlídek)

No nic, říkal jsem, že za hodinu budu zpět a ještě před sebou mám pár míst, která chci projet. Takže žádné dlouhé kochání. Další zastávka je Vnitřní jezero a potom zpět k autu.


(Vnitřní jezero, nezbytná kýčovka)


(Tihany 100x jinak)


(a pokaždé hezky)

U auta rozebírám obě kola. V plánu je sjet dolů k Lepke Sor, na kraji města nechat auto a zajít se vykoupat. Po dlouhém horkém dni není nic lepšího, než se osvěžit.

Břehy Balatonu jsou kolem Lepke Sor kamenité. Vstup do vody proto usnadňují kovové schůdky. Ty mají ovšem jednu zradu. Zatímco zábradlí končí v bodě A, poslední schod vede ještě kus za něj a končí v bodě B. Může tak vzniknout kapku prekérní situace, ať už při lezení do vody, kdy nevíte přesně, kde končí schody, tak i při lezení z vody, kdy náhle o první schod zakopnete. Takové malé dobrodrůžo. Voda je nádherně teplá a čistá. Schodky končí za kamenitým pásem v jemném písečku.

Zlí jazykové tvrdí, že Balaton není místo vhodné pro plavání, ale na pěší turistiku je ideální. Dno se svažuje velice zvolna a než můžete pořádně plavat, ujdete spoustu metrů.

No nic, vykoupaní, osušení, je čas na poslední bod programu, večerní focení na vyhlídce u kláštera. Mezitím se začalo pomalu stmívat. Bereme proto auto a vyjíždíme zpět nahoru do města. Parkujeme v jedné z uliček kousek od centra.

Parkování v centru je placené. Auto můžete nechat buď na kraji městečka u ptačí rezervace, kde jsme spali, nebo v uličkách mezi Kosuth Lájos utca a Vnitřním jezerem.

Než jsme se dohrabali až na vrcholek kopce ke klášteru, skoro se setmělo. Oblohu zdobí měsíc těsně kolem úplňku. Sedáme na lavičku a čekáme na úplnou tmu. Světlo měsíce kreslí na hladinu jezera široký žlutý pás. To by stálo za hřích. Bohužel je na nás znát únava – ani jeden nejsme schopni správně zaostřit. Takže obrázky z večerní vyhlídky jsou mírně neostré. Ale i tak mají svou atmosféru.

(kříž u schodů vedoucích z Kossuth Lajos utca ke klášteru)

(noční Balaton; skoro souvislá zástavba kolem jezera je v noci nádherná)


(
osvětlené molo)




(Měsíc nad Balatonem)

Když jsme se dostatečně vyřádili s nočním focením, vrátili jsme se zpět k autu. Zbývá jenom odjet na místo druhého noclehu. Kvůli hluku od silnice jsme přesunuli tábořiště. Plácek u silnice necháváme opuštěný a vydáváme se po polní cestě do kopce směrem k chatkám. Nacházíme hezké místečko, kde se dá postavit stan, aniž bychom se skutáleli do údolí. Už jen postavit stan a dobrou noc. Dneska se bude spát krásně.

A co vás čeká ve třetím díle? Tihany z pohledu pěšáka, procházka po krámcích a finální zamyšlení. Prozatím děkuji za pozornost.

Použité fotografie pocházejí z následujících fotoalb:
Tihany I; 2014-08-12 - Tihany; 2013-09-07 - Tihany 1. den; 2013-09-08 - Tihany 2. den; 2014-08-12 - Tihany (facebook)

Diskuse

Nikdo zatím nenapsal žádný komentář. Buďte první!
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Monsanto a Sortelha - klenoty Portugalska

Portugalský venkov je plný malých a útulných vesniček. Každá z nich má svoje specifické kouzlo. Dnes vám představím ty, které mě…

29.7.2020

Miroslav

Z Cabo da Roca do hor

Když se na svých cestách neohlížíte na čas, máte možnost poznat místa známá, ale i ta, o kterých se v tištěných průvodcích…

24.6.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (II. díl)

Už jen dny dělí Mirka od příjezdu na nejzápadnější mys Evropy. Přečtěte si, co zajímavého lze vidět v okolí Lisabonu.

13.5.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (I. díl)

Cabo da Roca je nejzápadnějším pevninským mysem Evropy. Z portugalského Algarve se na něj můžete dostat nejrůznějšími cestami.…

8.4.2020

Miroslav

Potápění na Raja Ampat, 2. část

Obří hejno kranasů plave okolo nás, bleskurychle mění směr a tvar. Velké barakudy se pohybují v modré a občas se objeví menší…

31.1.2020

Petr Peterka

Grónsko - krajina půlnočního slunce

Je druhá polovina července a já s radostí dávám vale vyprahlému a rozpálenému Česku a přes Kodaň letím na území, které je z 85%…

20.1.2020

Michal Balada