Jak postupovat při úpravách fotek, aneb nepsaná pravidla pro každého

Nerad se hádám se zkušenějšími,

ale IMHO případné rovnání horizontu, soudkovitosti a kolinearity patří ještě před úvodní ořez - protože na něj obvykle má vliv. Jinak díky za článek, takových není nikdy dost.

Desatero zákl. úprav

Souhlas s Pavlem Matějkou a já osobně nechávám redukci šumu skoro nakonec, protože jak kontrast i větší nasycení barev ho trochu zvyšují. Děkuji za článek a dobré světlo přeje Vladimír Sladký!

Ano, proč ne

Ano, klidně můžeme udělat korekci objektivu na začátku a poté to celé najednou oříznout, je to o zvyku a použitém editoru. Například v Lightroomu když budete rovnat horizont nebo napravovat soudkovitost, tak vám to i samo ořízne. Jsem na to zvyklý, tak proto jsem to uvedl až za ořez (protože jsem uvažoval že po této úpravě mi to program sám ořízne abych neměl bílé okraje).

Já děkuju za užitečné komentáře ;)

Já bych dl bod 6. redukce šumu hned za bod 2. ořez. Srovnání horizontu je velice ošidná věc, neboť o čím menší úhel fotku pootočíte, aby se horizont „narovnal“, tím dochází k větší „degradaci“ fotky (mluvím již o např. TIF datech ne o RAWu). Každý takový přepočet má vliv i na „přepočet“ šumu. Takže prvně je potřeba vyřešit kvalitní odšumení a to lze udělat na originálních datech co např. „vypadly“ z digitálního fotoaparátu. Potom lze pokračovat v dalších úpravách.

Díky za zajímavý postřeh.

Hmmmm :-)

A hlavně! Nemilosrdně oříznout fotku tak, abych na monitoru, na kterém fotku předvádím, hodlám prezentovat, viděl 100proc. crop a ne nějaký zprůměrovaný, přepočítaný salát originálních pixelů. Tedy mám-li mám-li např. doma HD monitor, tj. vidím na něm 2 mega pixelů a můj foťák má snímač s rozlišením 20Mpix (tedy sejme 10x víc bodů než mám displej) tak z původní fotky vyberu plošku asi tak jednu desetinu originálu sejmutého čipem! Pak jsou tam vidět všechny detaily a je vidět třeba i kvalita toho či onoho objektivu. Já vím slovo do pranice!! :-)

díky za článek, pro mě jako začátečníka dobré vodítko. :-)

pro vverostu

Slovo do pranice? No, já tomu spíš nějak... nerozumim? Ořezávat fotku na desetinu? Abych viděl detaily? To opravdu asi líp uvidím detaily kvality objektivu, ale demonstrace kvality objektivu obvykle není důvod, proč fotky prezentuju... Co to jako je, tohle?? :D

Já jsem to taky nepochopil, ani v případě že by to měla být ironie ???

nejen pro Tomáše a Jirku

Děkuju, že jste se ozvali. Já jsem tomu taky zpočátku nerozuměl, ale po čase praxe s digifoťákem jsem pochopil smutnou skutečnost, že obrázek z řekněme 20mpix snímače mého strojku nikdy nejsem schopen uvidět! Mám totiž jenom 2mpix displej, tedy když si ji na něm pokusím zobrazit, tak 90% (slovy devadesát procent!) pixlů pořízených snímačem se zahazuje, na ten mrňavý HD displej se prostě nevejdou. Myslím, že většina fotografů žije v bludu, že na displeji vidí těch 20mega, ale to jistě není pravda. asi se vybere každý desátý a zbytek se zahodí, nebo se berou skupinky po 10 a nějak se zprůměrují do pixlu jediného. Všiml jsem si, když fotku seříznu pořádně, tak je podstatně lepší, protože se objeví původní pixly ze snímače a nevidím ten průměrovací salát. A propos, ví někdo jak ty redukční algoritmy vlastně vypadají??

To přeci nemůžete myslet vážně :) Přeci nebudu zmenšovat rozlišení / ořezávat fotky jen proto, abych měl lepší náhled na monitoru. Co když budu chtít posléze fotku vytisknout? Co když si budu chtít zobrazit nějaký detail? Navíc někdo má monitor 1366, někdo 1920, někdo na mobilu 800... pořád mi to nějak nedává smysl. Nebo mi něco uniká???

Jako v bludu tady někdo žije, ale obávám se, že vverosta...

hezký trolling Vladimíre ;), skoro bych ti to i věřil :D

Tomáši! Ondřeji83! Doome007!

Skoro mi to zní jako zvolání z Máje! :-) Děkuji za zpětnou vazbu. Téma TISK. Ano Tomáši, velkorozměrná fotka je dnes jediná cesta jak aspoň trochu uvidět, co snímač sejmul. ALE, i já, sotva tak nadšený amatér dělám ročně ne stovky, či tisíce, ale řádově desetitisíce fotek, jejich obyčejný (natož velkoformátový) tisk je zcela mimo mé možnosti. Čili tisk pokládám za tak kuriózní jev, že ho prostě z mých úvah o "zobrazování sejmutého" klidně vyloučím. DÁL: Jako bloudící troll :-) se bez mučení přiznám, že doma na fotky nepoužívám HD monitor ale jen displej laptopu 1600 x 900 = 1 440 000 pixelů. Ani o pixel víc ani o pixel míň. Počítám dobře?? No a teď např. nová, zcela jistě PARÁDNÍ KAMERA Pentax K3, obrazová matice až 6016 x 4000, udělám cvak! Mám 24 064 000 pixelů. Počítám dobře?? Kolik z nich uvidím na mém displeji? No přece jenom 1 440 000, ani o pixel víc ani o pixel míň. (navíc teď zanedbávám ztráty způsobené rozdílným aspect ratio). Jinými slovy 22 624 000 pixelů (počítám dobře??) sejmutých čipem jde do koše, tj. celých 94%, Vás to neštve?? Mně teda dost. Proto o tom píšu. A pak vážně diskutujte, jestli JPEG nebo RAW, to se vždycky chechtám, až se za břicho popadám! Ano rozdíl tam může být viditelný, ale JEDINĚ TEHDY, když původní fotku seříznu tak hluboko, abych 100% crop ze snímače kamery byl schopen efektivně uvidět na mém displejátečku. :-) A propos budu docela rád, když mi tuhle aritmetiku nějak vyvrátíte. Díky, fakt se dobře bavím. :-)

Vladimíre,u RAWu nejde jen o megapixly,ale hlavně o jiné vlastnosti - JPEG má 8 bitů, RAW 12-14, čili zachovává víc informací o obrazu a tyto informace jdou důležité pro další zpracování - RAW se líp popasuje s přepalem, umožní líp pracovat s vyvážením bílé a podobně. Takže pokud chceš upravovat obraz pro jakékoliv cílové rozlišení, je RAW jasná volba. Megapixly neřeším, víc než A3 dělám málokdy. I když je pravda,že občas

uf, blbý telefon :) - občas se víc megapixel hodí,když dělám velký výřez :)

desetitisíce

Klobouk dolů, já udělám s bídou 5000 za rok, ale spíš méně, takže docela chápu, že zpracovávat takové množství RAWU dá zabrat. Já tedy dělám v roce pár formátů cca 80x60cm, čumět na fotky jen na monitoru, no děkuji.

vverosta

Pro případ, že to opravdu je myšleno vážně, tak: 1) Problém není ve vaší aritmetice, ale v absurdním způsobu jejího použití. 2) Nevím, v čem vám fotka při 100% zobrazení připadá "lepší". Že se zvýrazní všechny technické nedokonalosti? Možná jeden dotaz: koukáte na pixely, nebo na fotografii? 3) S tím souvisí to, že celá idea ořezu na velikost rozlišení zobrazovacího displeje nemá s fotografií nic společného. Ořezáváme snad z kompozičních důvodů (změna formátu, ev. odstranění něčeho, co mi tam vlezlo), a ne kvůli dosažení příslušného počtu pixelů. To jako pokud si koupíte monitor s vyšším rozlišením, tak změníte kompozice svých fotografií, protože se vám na monitor víc vejde?

řádkování

někdo by už vážně mohl něco udělat s řádkováním.
Tohle se nedá číst:)

ok, tak html řádkovací tag funguje:)

Souhlas s Jiřím

Já si pořád nejsem jistý, jestli je to myšleno vážně nebo ne :D Protože tohle přeci vážně myšleno být ani nemůže. Řádkování určitě bude vyřešeno v kompletním redesignu, kterého se na Fotorádci dočkáte zhruba na přelomu pololetí ;)

ad Standa a Jiří

Ano, Stando, souhlas, jsme chudáci, nemáme (nejmenší) šanci uvidět to, co cvakly naše foťáky, kromě těch zmršenin na displejích. Majitelé FF vidí jen 6% obrazového výkonu svých miláčků. Hrůza!! Jiří, ano, úprava fotky by měla respektovat médium, na kterém bude zobrazována, to máš úplně pravdu, dobrá idea. Displej s vyšším rozlišením si ale koupit nemůžu, protože se vůbec nevyrábějí, neexistují! :-(((

Tomáš Dolejší

Ne že bych souhlasil s vverostou, ale byl bych docela rád kdyby někdo, kdo to dokáže, tu jeho aritmetiku vyvrátil. Např. to že "majitelé FF vidí jen 6% obrazového výkonu svých miláčků." František Hrubý

fotime pro radost

ne pro propočty.

o neviditelnosti světla ...

Připomíná mi to jednu bouřlivou přestřelku o tom, že světlo nelze vidět (nebo tak něco..). ; ) Jinak věnovat se podobným "šokujícím" postřehům je ztráta času a o to zpravidla jde, takže účel splněn. Těm co v duchu této myšlenky chtějí využívat potenciál svého fotoaparátu na 100% doporučím nákup nějakého "staršího" kompaktu co má čip 2Mpx, to by mělo odpovídat dnešním rozlišením obrazovek, pro uživatele notebooků bude ale bezpečnější 1Mpx foťák. ; ) My ostatní se spokojme s tím, že své jinak dokonalé snímky nezměrných rozlišení uvrhneme v čirý chaos přepočítávání a zmenšování až nezůstane pixel na pixelu. Některým tak bude naše nízká "výkonnost" pro smích, s tím se však dá docela dobře žít i fotit. ; )

ad standové

souhlas, tomu Standovi Lepiči i dík za víceméně potvrzení mé aritmetiky. Mě ta nízká 'výkonnost' není pro smích ani náhodou, mně to bolí, jako ... no jako kdyby mi oženili s nádhernou šťabajznou a jedině bych se na ni směl dívat a to ještě z velké dálky a když je mlha!! :-))) Zdravím.

To že si nemůžu prohlédnout pixel po pixelu mi nepřijde jako nějaká vada nebo omezení. Jestli vás to tak trápí, tak foťte na film nebo fotky tiskněte a tam pak všechny "pixely" uvidíte ;)

Nějak si nemohu vzpomenout na případ, že by někdo chtěl při focení na film prohlížet každé zrno. Tahle mánie vznikla až na digi, kde je na monitoru počítače možné zvětšovat výřez fotky až do zblbnutí, třeba až to bude jedna barva jednoho pixelu přes celý monitor.

Přesně tak, právě proto nechápu, jak někdo může řešit to, že nevidí najednou celé rozlišení. Jak kdyby to hrálo roli. Prostě nechápu lidi, co řeší každou technickou nedokonalost nebo vlastnost (pár zrnek šumu, miniaturní přepal, atd.) a upřednostňují to před obsahovou stránkou fotky. Řešme fotografii, tedy výsledek, ne techniku, tj. nástroj.

František Hrubý

Nevím jestli to jsou odpovědi na můl příspěvek, ale já jsem to myslel tak zda zde někdo dokáže ten názor vverosty přesvědčivě vyvrátit.

to: Pavel Matějka

Je to sice reakce po roce, ale přesto pro další co tuto diskuzi čtou i po čase. I když si nemůžete vzpomenout, tak i v době filmu se velmi dbalo na zrnitost. Vymýšlely je jemnozrné vývojky a výrobci filmů velmi bojovali o přízeň právě snižováním zrnitosti. Po vyvolání se trávilo mnoho času s lupou a prohlížením všech detailů i zrnitosti.

To: vverosta

Ta vaše matematika je částečně správná, ale nemáte ani vzdáleně ponětí co se s vaší fotkou děje. Prvně, jestli fotíte desetitisíce fotek ročně, tak byste se měl zamyslet jestli nedělat něco jiného než fotit. Tedy předpokládám, že nepracujete ve fotolabu a neděláte desetitisíce fotek na doklady. To že vám dnes technologie umožňuje dělat obrovské množství záběrů, není důvod proč jich tolik dělat. Seriozní fotograf a to i amaterský, fotí to co vyfotit chce a k tomu většinou stačí dva, tři záběry. Když už nevíte co fotit a kropíte všchno, naučte se mazat to co nepotřebujete. Pochybuji, že by vám na konci roku zbylo desetitisíce použitelných záběrů. Za druhé, vypočítal jste tu sice pěkně nějaká čísla, ale vaší fotce se žádné pixely nezrácí. Do vašeho výpočtu musíte ještě vložit jeden. Každý obrazový bod vašeho záběru je tvořen 4 pixely na čipu. Fotografický čip je pouze senzor světla a nedává sám o sobě žádnou informaci o barvě. Proto se před něj dává RGB mřížka. Výpočtem intenzity dopadajícího světla a použitím barevných filtrů dostaneme ze 4 pixelů na senzoru jeden barevný v obrázku. Takže z vašich 24 M pixelů ve foťáku máme něco kolem 5 500 000 obrazových bodů v počítači, protože okrajové pixely nemají vždy další tři do party a tedy se nezapočítávají. Vaše představa, že počítač co nemůže zobrazit jednoduše zahodí je taky milná. Představte si to tak, že váš monitor je jako černá deska s 1,4 miliony vyvrtaných děr. Když za tuto desku dáte obrázek sestavený z padesáti milionů bodů, taky mu všechny zůstanou. Proto má každý editovací program funkci zoom a stále ukazuje kolik procent je zobrazováno. Chcete-li vidět 100% nastavte si to ve vašem editoru a uvidíte všechno. Když se chechtáte u diskuzí jestli jpg nebo RAW, tak se sice chechtáte něčemu jinému než o čem se ostatní baví, ale ve vašem případě správně. Pro člověka, který má řádově statisíce záběrů, které si nikdy neprohlédne jinak než na malém monitoru, je skutečně nesmysl používat raw nebo tisknout své fotky. RAW je určen pro fotografy, kteří chtějí mít lepší kontrolu nad snímkem pro pozdější úpravu, což asi taky nemůžete dělat, pri tom množství byste nedělal nic jiného než upravoval fotky. Taky je pravda, že většině lidí by stačil 5M foták (což je mimochodem přibližně stejné množství jako je na jednom políčku kinofilmu sětlocitlivých částic). Ti co si prohlíží fotky na monitoru se na ně dívají většinou kolem rozlišení 1200 x 800, což je nějakých 960 000 barevných teček krát 4 a máme něco kolem 4M ve foťáku.

Napřed v Capture NX-D doupravím RAW, vyvážení bílé, ochrana stínů, světel, atd ... co program upravit umí a co je potřeba, dávkově převedu do TIFFu, otevřu v Corel Paint Shop Pro Photo X2, vyčistím nežádoucí rušivé elementy (abych z případného ořezu měl kde zdroje dat brát), narovnám a ořežu, ovšem jenom když je potřeba.

Potom pracuju na doladění, když v RAWu nešlo vše jak má, přeci Capture NX-D není Camera RAW, který by si zasloužil být samostaným programem, co vše umí, ne jenom být pluginem a uložím do TIFF s pozměněným názvem (větší úpravy) nebo když jenom vyčistím od fleků nebo větví (menší úpravy), uložím rovnou se stejným názvem, ale každopádně TIFF.

Tisk na zeď nechám v TIFFu, ostaní využití dávkovým převodem do JPG a při promítání na LCD TV je ještě zmenším (prosvětlím, doostřím a je dobré odstranit Exif) na delší stranu 1900 (rozměr DSLR 3:2), bohatě to na úhlopříčku 120cm stačí a není potřeba z flešky načítat 7MB soubory.

Ještě k odstranění Exifu, některé televize můžou na diaktriku v Exifu reagovat špatně, stalo se mi to u Panasonicu, načíst fotky, natož promítat vůbec nešlo a není potřeba se bát svislých obrázků, když se uloží bez Exifu svisle, tak i zůstanou, TV neví, že by je měla otočit, ale je to potřeba vyzkoušet, každá značka televize může reagovat jinak nebo vyžadovat něco jiného.