Nikon D4 Home Version

Nikdy neříkej nikdy. No a už je to tady. Jako canonista jsem vždy kolem Nikona chodil obloukem a když se majitel nedíval, tak jsem si i kopl. Doby se mění, Canon začal dělat kamery místo foťáků a tak jsem si udělal radost a koupil si Nikon D4 s pevnou 18kou/f 500. Cena je závratná 130 000,- ale, když ji miluješ, není co řešit.

Výhoda takto drahých fotoaparátů je, že k němu často dostanete spoustu příslušenství.

Další věc u profi nářadí je, že si můžete spoustu věcí nakonfigurovat přesně podle svých představ.

Tak třeba zadní chybějící stěnu na čip si můžete v pohodě dodělat a upravit dle vašich požadavků. Já jsem zvolil vzdálenost od čočky 69mm. Dle mých erudovaných výpočtů je to tak akorát. Fotoaparát má kapacitu celého jednoho světlocitlivého papíru. V tomto případě neznámých parametrů a kvalit.

Objektiv je Nikkor f 250 až 500 (přesně to nikdo neví). Uzávěrka je manuální z lepící pásky a má 4 rychlosti. 20s plné slunce, 60s jasno, 2,5 min. obloha bez slunce, 10min. silně zataženo. Zajímavé je, že není žádné rychlostní omezení při použití blesku. Jednoduše geniální.

Za ty peníze Nikon dodal i speciální hardware na vyvolání RAWu.

A tady je už krasavec v celé své kráse.

Teď už zbývá jediné, vytáhnout sviště na procházku.

Na cestu si přibalíme náš starý, pomalý a šumící fotoaparát a poladíme si oko.

Ovšem hlavně si vybereme to správné místo na životní premiéru. Přece jenom máme jen jeden pokus,a tak jsem šel na jistotu a vybral místo, kde vám víc šancí taky nedají.

Nikona řádně ustálíme a pro jistotu zatěžkáme. No a pak už jen čekáme a doufáme, že jsme světlocitlivý čip založili správnou stranou.

Stáhnout fotky z D4 je snadné, stačí ostrý nůž a rozpárat stěnu aparátu. Po stáhnutí fotky vyvoláme RAW v pozitivní vývojce a ustálíme.

No a negativ je hotov.

Teď ještě naskenovat, z negativu udělat pozitiv, zrcadlově otočit a je hotovo.

Tohle je můj první analogový výtvor.

Ten pruh je zmršené vyvolání. Půlka byla ponořená, zbytek ještě ne.

Začínám objevovat drobné nevýhody D4. Např: vodováha a hledáček by nebyly k zahození.

Tak konečně se zadařilo trochu podle představ. A jako bonus pozorný pixelman najde i duchy.

První foto, kde jsem spokojený s expozicí. Ono to nakonec asi i bude fungovat. Je už načase. V šuplíku je poslední papír.

Na posledním pokusu jsem si dal záležet. Použil jsem vodováhu, pečlivě zaměřoval geometrickým hledáčkem, po kouskách jsem podkládal a ukotvoval D4, dokud jsem si nebyl jist, že kompozice bude podle mých představ. Expozici jsem už taky dokázal docela přesně odhadnout. No a nakonec se zase příliš nepodařilo vyvolání. V té skoro tmě jsem přehlédl neponořený konec papíru. Nebylo to nic, co by se nedalo oříznout, ale když už si dal člověk záležet, tak to zamrzí. 

Nakonec z toho plyne životní zkušenost, že v tomhle odvětví fotografie si nemůžete do poslední chvíle být jisti výsledkem. A to je na tom to přitažlivé. Kdo nezkusí, nepochopí.

D4 jako chlouba Nikonu samozřejmě prochází neustálým vývojem. Upgrade 1.01: Tisková oprava popisu fotoaparátu a objektivu.

Upgrade 1.02: Byl přidán expozinometr. K mému překvapení zakomponování takto složitého zařízení nebyl vůbec žádný problém.

Upgrade 1.1: Dotěsnění škvír, kudy lezlo nežádoucí světlo.
Preventivní zatmavení fotokomory kvůli nežádoucím odleskům od fotopapíru. Očekával jsem větší dynamický rozsah, který se ovšem nedostavil.

Upgrade 1.2: V momentě, kdy mi došla černá izolepa, bylo potřeba doladit uzavření fotokomory. Bylo použito mnohem levnějšího a efektivnějšího způsobu uzavření.
Upgrade 1,21: Instalace geometrického hledáčku.

Upgrade 1.22. Zatím poslední ale asi nejdůležitější upgrade přidal vodováhu.