Recenze: Pentax K3 II - evoluce vlajkové lodi Pentaxu

V této recenzi jsem pro vás shrnul výsledky testování Pentaxu K-3 II - aktuální vlajkové lodi APS-C flotily společnosti Ricoh. Testoval jsem jej v setu se známým objektivem 18-135 3,5-5,6 WR. Jaké má silné stránky a nedostatky a jak dopadl v našem testu?

Letem světem projdeme hlavní vlastnosti: APS-C senzor, 24 MPix, bez AA filtru, známý bajonet KAF2, ostřicí motor v těle, hranolový hledáček se zvětšením 0,95x a 100% pokrytím scény (hranol se u Pentaxů v poslední době nemění, což je dobře), 27 AF bodů, z toho 25 křížových, velký jemný displej 3,2“ s 1037000 body. Tělo je odolné proti nepříznivému počasí (WR – Weather Resistant). Tělo NEOBSAHUJE interní blesk, jeho místo zaujala GPS jednotka O-GPS1 s funkcí AstroTracer (vysvětlím později). Více technických detailů o Pentaxu K-3 II si můžete prohlédnout v našem katalogu fotoaparátů.

Pentax Ricoh K-3 II je faceliftovaným modelem Pentaxu K-3. Inovace spočívají hlavně v integraci modulu O-GPS1, odstranění interního blesku a ve funkci Pixel Shift, která umožní fotografovat snímky s vysokým rozlišením. Ovládací prvky zůstaly rozmístěny stejně, parametry se rovněž výrazně nezměnily. Model K-3 přišel na trh v roce 2013, K-3 II v dubnu 2015.

Samotné tělo váží 795 g, se setovým ultrazoomem 18-135 hmotnost naroste na 1240 g.

Do testu jsme dostali tělo, objektiv, obě krytky, sluneční clonu, akumulátor a nabíječku, popruh, kabely a manuál, čili prodejní balení.

Na začátku se můžete podívat na srovnání velikostí - zleva tu máme začátečnický malý K-r, K-3 II a K-5 II. Na K-r mám nasazenou pevnou pětatřicítku se světelností 2,4.

Proti modelu K-5 II velikost nijak výrazně nenarostla, ale změnilo se rozložení ovládacích prvků, o kterých se rozpovídám právě teď.

Dominantou přední strany Pentaxu K-3 II je samozřejmě kovový bajonet a tlačítko pro uvolnění objektivu. Vlevo od bajonetu na nás kouká přisvětlovací dioda, červený obdélníček na gripu je přijímač bezdrátové IR spouště, před spouští najdete přední ovládací e-kolečko s příjemným chodem – jednotlivé polohy jsou jasně definované, chod je spíš tužší, takže se vám nestane, že byste si kolečkem omylem otočili, ale rvát silou to nemusíte. Grip je pro mou ruku tak akorát a je pokryt gumou s jemnou texturou. Potěší výrazné vybrání pro prsty umístěné pod předním kolečkem, které umožní jistější úchop; držení těla je tak jisté nejen s lehoučkým pevným objektivem, ale i s těžšími objektivy, jako je Sigma 17-70 Contemporary nebo se setovým 18-135. Tady vývojáři odvedli kus poctivé práce a ergonomie je ta pravá pentaxí, která mým rukám doslova lahodí :).

Na horní straně tentokrát NEnajdete interní blesk (jeho místo obsadila jednotka GPS); dále tlačítko pro spuštění GPS (produktová fotografie ukazuje model K-3, proto na sobě má tlačítko symbol blesku), na pravé straně mirrorboxu je mono mikrofon (zdířka na externí stereo mikrofon nechybí, je na levé straně), sáně na externí blesk. Vlevo od mirrorboxu je volič režimů s příjemným chodem, ale uvítal bych, kdyby kladl větší odpor – může se vám stát, že si omylem přepnete režim. O režimech se zmíním později.

U voliče expozičních režimů nastala jedna velká změna proti K-5, která má svoje příznivce i odpůrce. Já osobně z ní nadšen nejsem. Model K-5 měl volič režimů aretovaný a otočit s ním bylo možné jen po stisknutí pojistky umístěné uprostřed kolečka. Pod voličem byla mechanická páčka přepínající režimy měření expozice. U K-3 se režimy měření volí pomocí tlačítka a zadního kolečka, páčka pod voličem režimů slouží k zapnutí nebo vypnutí aretace voliče. Pro mě ergonomická změna k horšímu, ale jde o zvyk. Z mého pohledu měla aretace voliče svůj důvod, nemohlo se stát, že by došlo k samovolnému přepnutí režimu (což se mi čas od času stalo u modelu K-r). Navíc si myslím, že cílová skupina modelu K-3 nebude režimy přepínat jako na běžícím pásu, ale většinou zůstane v některém z režimů priority nebo v manuálním režimu. Ať tak nebo onak, jednoduchá rychlá změna metody měření expozice je v tahu a volba měření je nyní komplikovanější. Na vypnutou aretaci pozor, jak jsem psal výše, uvítal bych větší odpor voliče, může se stát, že se vám při nošení na krku při nějakém nešikovném pohybu sám přepne. Za mě rozhodně aretaci nevypínat.

Přesuneme se na opačnou stranu. Začneme spouští, která má jemný chod, ale dostatečně výraznou hmatovou odezvu mezi namáčknutím a stiskem. Kolem spouště je okruží, kterým se přístroj zapíná; třetí pozice vpravo od polohy „ON“ je vyhrazena optickému náhledu hloubky ostrosti; fotoaparát přicloní na požadovanou clonu.
Pod spouští je tlačítko korekce expozice (-5EV až +5EV) a tlačítko pro volbu ISO; buď automatika v uživatelem zvoleném rozsahu, nebo pevná hodnota od 100 do 51200. Krok je volitelný v menu, buď 1/3 EV, 1/2 EV nebo 1 EV. Na konec jsem si nechal zeleně podsvícený stavový displej ukazující expoziční informace, režim měření expozice, režim výběru AF bodů a zbývající kapacitu paměťových karet.

Expoziční režimy:

- M: běžný plný manuál, závěrka od 1/8000 s do 30 s, clona dle objektivu, ISO pevné od 100 do 51200 (pro úpravu musíte stisknout tlačítko ISO). Fotoaparát ukazuje přeexpozici/podexpozici na displeji. Clona/čas se volí zadním a předním rollerem, v menu si můžete zvolit, který roller upravuje kterou hodnotu. Při stisku zeleného tlačítka na zadní straně přístroj změří expozici a navrhne vhodné hodnoty clony a času.
- TAv: pentaxí specialita; režim podobný manuálnímu. Časy a clony viz manuál, ISO může být řízeno automatikou v uživatelem nastaveném rozmezí nebo je nastavené napevno.
- Av: priorita clony; uživatel volí clonu, fotoaparát na základě zvolené korekce expozice zvolí čas a ISO (pokud není nastaveno napevno).
- Tv: priorita času od 1/8000 do 30 s.
- Sv: priorita ISO, další pentaxí specialita, uživatel rollerem zvolí citlivost a fotoaparát na základě scény spočítá clonu a čas. Za ty roky, co fotím s pentaxími těly, jsem ještě nezjistil, k čemu je to dobré :).
- P: programová automatika, fotoaparát spočítá všechno potřebné, uživatel má možnost programového posunu; zeleným tlačítkem se vrátí zpět výchozí hodnoty.
- AUTO: plná automatika, uživatel má ale možnost ovlivnit některá nastavení, např. typ měření expozice. I v automatickém režimu je možný záznam do RAWu.
- U1, U2 a U3 – uživatelská nastavení expozičních parametrů.
- X – synchronizace blesku
- B: bulb – otevření závěrky lze nastavit - buď souvislým držením spouště, anebo jedním stiskem začít exponovat a druhým stiskem expozici ukončit. Podporovaná je i IR spoušť a samozřejmě i „drátěnka“. Jaká je maximální délka expozice jsem nezjistil. U K-5 II jsem se dostal na 2 hodiny a nějaké drobné, pak už mi byla zima a tak jsem exponování zabalil :). Takže o limitu délky expozice, na který se dá narazit u jiných přístrojů, nevím (pokud pomineme limit ve formě nabití baterky nebo uživatelovy trpělivosti; expozice v režimu bulb není nijak energeticky náročná, u K-5 II se mi po těch dvou hodinách indikátor baterky nepohnul).
Scénické režimy (portrét, krajina, makro, sport a podobné) by přístroj měl umět, ale nepovedlo se mi je najít. Ale ani jsem je moc nehledal; tipnu si, že budou někde v quick menu.

Zadní strana Pentaxu K-3 II je nejzajímavější. Dominantou je 3,2“ displej, který není dotykový ani otočný/výklopný. Mně osobně to nevadí, ale upozorním na to. Nad displejem v levém horním rohu najdete tlačítko pro prohlížení fotografií, vedle již zmíněného přepínání měření expozice. Pro změnu režimu měření stiskněte tlačítko a otočte zadním kolečkem, změna je signalizována symbolem na displeji (kdo tohle vymyslel... opravdu to vnímám jako ergonomický prohřešek, protože metodu měření si měním dost často; samozřejmě je fajn, že se pro režim měření nemusí chodit někam do menu, ale... rozumíme si, že jo). Toto tlačítko v režimu prohlížení maže fotky a videa. Vedle na vás kouká očnice velkého hranolového hledáčku. K hledáčku se váže matnice, která je proti minulým modelům (K-5) změněná – nabízí 25 křížových AF bodů rozmístěných rovnoměrně uprostřed pole v prostoru ohraničeném třetinami a 2 vertikálně citlivé body na okrajích. Přijde mi, že body jsou na sebe dost nacpány a asi by nebylo od věci některé z nich rozhodit i mimo prostřední pole. To je samozřejmě můj názor jako názor fotografa převážně statických scén; fotografové pohybu body blízko u sebe uvítají kvůli lepšímu sledování pohyblivých objektů; nejlepší by bylo, kdyby při návrhu modelu K-3 II inženýři AF modul překopali a proti K-3 přidali víc AF bodů. Prostřední tři body (bod pod a nad prostředním) mají vyšší citlivost a umožní ostření v opravdu velké tmě. Vedle hledáčku je červené tlačítko, které v režimu fotografování zapíná LiveView a v režimu natáčení videa spouští záznam (to samé dělá i spoušť).

Další na ráně je zadní otočné kolečko s dobrým chodem. Jeho umístění je pro mě ideální, nemám pocit, že bych si musel vykloubit palec. Funkce koleček můžete nastavit v menu, pro každý z režimů PASM je zvláštní nastavení.
Dál tu máme tlačítko AF, které spouští autofokus. Poslední je tlačítko AEL měření a zámku expozice.
Úplně na pravé straně je velká gumová opora pro palec. Její tvar je příjemný a zajišťující pohodlné uchopení zrcadlovky.

Pod zadním kolečkem nahmatáte zelené tlačítko, jehož funkci lze nastavit v menu (auto ISO, zrušení programového posuvu a podobně).

Aktivace režimu točení videa se z hlavního voliče režimů přestěhovala pod zelené tlačítko a má svou vlastní páčku. Její chod je tak akorát, nemusíte s ní výrazně zápasit, ale ani se vám nepřepne samovolně. Obě polohy jsou jasné, nestane se vám, že byste zůstali někde mezi.

Níže najdete tlačítka se šipkami a tlačítko OK:
Šipka nahoru: single shot, sekvenční snímání třemi rychlostmi (max. 8,3 FPS), samospoušť (2, 12 s), dálkové ovládání (vč. 3s prodlevy a zmíněné sekvence), expoziční řada (můžete ji spustit se samospouští nebo s dálkou; max. 5 snímků, max. 2 EV rozdíl, možnost posunout expozici prostředního snímku do plusu nebo mínusu. Expoziční řadu je možno exponovat buď jedním stiskem spouště anebo každý snímek zvlášť. Dále tu máme expozici s předsklopením zrcátka (vč. ovládání pomocí IR dálky). Další je možnost multiexpozice, která umí poskládat dohromady až 2000 snímků (bohužel jsem neměl čas to moc zkoušet). Následuje intervalové snímání čili časosběr, který je možno spustit i se samospouští nebo dálkou). Poslední režim je intervalová multiexpozice s maximálním intervalem 24 hodin a dvěma tisíci dílčích expozic).
Šipka doleva: vyvážení bílé včetně manuálního nastavení pomocí vyfocení bílé plochy či vyvážení na barevnou teplotu.
Šipka dolů: nastavení blesku.
Šipka doprava: možnost jemného nastavení kvality obrazu – jas, kontrast, saturace, ostrost, lokální kontrasty…
Prostřední tlačítko OK potvrzuje volby nebo funguje jako volba prostředního AF bodu.
Vedle šipek je tlačítko pro přepínání chování šipek mezi volbami AF bodů a jejich primárními funkcemi. Nahrazuje dlouhý stisk tlačítka OK na starších modelech. Ergonomie není úplně ideální, pro jeho stisk si musíte přehmátnout nebo použít druhou ruku. Dlouhý stisk OK známý ze starších pentaxů je podle mého lepší. I když, ruku na srdce, nejlepší bylo tlačítko FN z modelu K10D; tam měly šipky vždy za úkol posouvání AF bodu a sekundární funkce byly přístupné po stisku FN. Nicméně to jsem odbočil jinam.

Tlačítko INFO vyvolává stavovou obrazovku, Quick menu nebo funkce GPS. V Quick menu můžete nastavit spoustu parametrů, aniž byste je museli zdlouhavě hledat. Tato nabídka je krásně přehledná. A tlačítko MENU nabízí hlavní nabídku s nastaveními. Jiné recenze hlavní nabídce vytýkají zastaralé písmo optimalizované pro displeje s menším rozlišením; já osobně jsem to jako mínus nevnímal, písmo v menu nefotí, tak je mi jedno, jestli je vyhlazené nebo ne. Horší by bylo, kdyby vývojáři nějak zhoršili přehlednost hlavní nabídky. Ta je ale standardní pentaxí a všechno je v ní pěkně logicky rozmístěno.

Na spodní straně najdete dvířka ukrývající akumulátor (typ D-LI90 používaný od modelu K-7). Vedle je gumová krytka kontaktů pro bateriový grip. Vedle je stativový závit umístěný v ose objektivu. Baterku na stativu vyměníte, dvířka jsou od závitu dostatečně daleko. Akumulátor se nabíjí přiloženou nabíječkou, takže při nákupu záložní baterky nemusíte nabíječku řešit.

Na levé straně vás zaujme přepínač AF/MF. Režimy autofokusu se volí pomocí tlačítka AF mode a předního i zadního kolečka, vrátím se k nim později. Tlačítko RAW/fx je nastavitelné v menu a můžete si na něj nastavit funkce jako je změna formátu souboru, digitální náhled hloubky ostrosti (fotoaparát přicloní a pořídí snímek, HO je vidět na displeji), ovládání stabilizace a rozsvícení displeje. Následuje šroubovací krytka konektoru pro blesk (nějaká synchronizace nebo co, nezkoumal jsem to bo nemám externí blesk) a již zmíněné tlačítko GPS. Za přepínačem autofokusu je konektor pro externí mikrofon s gumovou krytkou, pod ním konektor pro externí zdroj a porty HDMI a USB. Ve výstupku poblíž tlačítka RAW je schovaný konektor pro sluchátka.

Na pravé straně jsou dvířka kryjící prostor pro dvě SD karty, přístroj umí pracovat i s formátem SDXC. Pod dvířky najdete konektor pro drátěnou spoušť.

Objektivu budu věnovat samostatný článek.

Závěrem kapitoly pár slov o zpracování. Tlačítka mají jasný a přesný stisk, spoušť má dobře definované polohy, namáčknutí a domáčknutí poznáte i v rukavicích. Nikde se nic neviklá, nic nevrže. Tělo je „weather resistant“, tedy utěsněné proti vlhkosti a prachu, což je velice příjemný bonus. Pokud máte i utěsněný objektiv, můžete si dovolit dělat vskutku psí kusy podobně jako tenhle voják: https://www.youtube.com/watch?v=Eo61t5fH6Qw. Na podvodní fotografii si ale samozřejmě kupte pouzdro ;).

Design je střízlivý stejně jako u jiných zrcadlovek v nejvyšší řadě APSC přístrojů Pentaxu. Žádné barvičky.